Mezi základní charakteristiky autismu patří tíhnutí k rituálním činnostem. Narušení harmonogramu lidé s poruchami tohoto typu zvládají s obtížemi, obecně jsou pro ně složité nové situace a změny prostředí. Právě změnám se ale v aktuální situaci v podstatě nelze vyhnout.
V důsledku koronavirové pandemie došlo k uzavření denních a týdenních stacionářů a v domovech pro autisty a mentálně postižené napříč republikou jsou zakázány návštěvy, vycházky jsou velmi omezené. To může u lidí s těmito poruchami vést k úzkostem a depresím.
"Může se i stát, že pobyt v uzavřeném prostředí bez možnosti změny bude u některých lidí s mentálním handicapem a autismem zvyšovat agresi," říká Jůn. A dodává: "O to víc se musí personál sociálních služeb snažit v rámci prevence v těchto dnech o aktivity podporující redukci stresu."
Navíc spousta lidí s autismem, kteří mají i mentální handicap, je na podpoře personálu sociálních služeb nebo rodiny přímo závislá. "Někteří třeba nepochopí věci spjaté s koronavirem, ale budou velmi dobře chápat atmosféru tam, kde žijí. Jinými slovy vystrašený a podrážděný personál = vystrašený a podrážděný klient a obráceně," vysvětluje Jůn s tím, že je důležité, aby personál aktivně tvořil dobrou atmosféru kolem klientů s těžším mentálním handicapem.
Snažíme se náročnou situaci utopit v aktivitách v domácnosti
Obdobně k aktuálnímu problému přistupují i pracovníci šternberského poskytovatele sociálních služeb Vincentinum, které má své pobočky i v uzavřené oblasti Olomouckého kraje. "Naši zaměstnanci a dobrovolníci musí zároveň zachovat klid a klást důraz na stabilitu průběhu poskytované podpory a péče. Jejich přístup se totiž odráží v tom, jak situaci vnímají klienti," říká jeho ředitel Karel Ryjáček.
Vincentinum se stará o děti, dospělé i seniory s mentálním a kombinovaným postižením. Někteří z nich přitom potřebují celodenní péči. Stejně jako všichni i oni mají omezený přístup k jinak běžným aktivitám. "Snažíme se, aby tato mimořádně vypjatá situace ovlivnila klienty co nejméně. S ohledem na jejich schopnosti pochopit tento stav jim vysvětlujeme důvody všech nutných opatření," popisuje Ryjáček.
Za důležitou vnímá schopnost pracovníků nahradit omezené aktivity nějakými jinými v rámci domácností. "Snažíme se psychicky náročnou situaci 'utopit' v aktivitách zaměřených na chod domácnosti nebo výrobě drobností na Velikonoce, pobytem na terase a uměleckými aktivitami," říká.
I při snaze udržet organizaci v co nejběžnějším chodu však Ryjáček přiznává, že obava z toho, že se někdo z obyvatel Vincentina nebo ze zaměstnanců v běžném prostředí s koronavirem setkal a může být nakažen, je velká. Napětí v pracovním kolektivu ale vnímá za úměrné vážnosti situace.
"Zaměstnanci nabízí dobrovolnou pomoc i nad rámec pracovních povinností. Vzájemně se podporují a snaží se myslet optimisticky a nepropadat negativním myšlenkám," ujišťuje s tím, že organizace pracuje i s možností, že by muselo dojít k celkové izolaci organizace. Na to jsou podle Ryjáčka mezi zaměstnanci dobrovolníci, kteří jsou ochotni neodcházet ze zařízení po dobu dvou týdnů a poskytovat celodenní péči těm, kteří na ní jsou závislí.
Myslete i na sebe
Vedle dostatečné péče o lidi s autistickými a mentálními poruchami je však potřeba, aby o sebe pečovali i sociální pracovníci, kteří teď pracují v krizovém režimu pod tlakem, a také opatrovníci.
Podle Jůna z Národního ústavu pro autismus v těchto zátěžových situacích platí to, že lidé prostě pracují a nehroutí se, ale zátěž se hromadí a na člověka dopadne až zpětně, třeba i za půl roku. "Každý musí myslet na svoji psychohygienu nejen v těchto krizových dnech, ale hlavně dlouhodobě," doporučuje.
Uzavření stacionářů zvyšuje i pravděpodobnost psychického zhroucení rodičů. Pomoci jim může osobní asistence, ale ta se nedá zajistit vždy a je k ní potřeba dostatečné množství volných pracovníků a dobrovolníků. "I když má zavření stacionářů negativní dopad na psychohygienu rodin i klientů, v současné krizové situaci je po přechodnou dobu pochopitelné a správné," konstatuje Jůn.
