Reklama
Reklama
Domácí

„107 nohsledů dělá, co Babišovi na rtech vidí.“ Bývalá tvář ČT popisuje, co se chystá s médii

Vratislav Dostál
Vratislav Dostál
Vratislav Dostál

Jedna z tváří tzv. televizní krize z přelomu let 2000 a 2001 a mluvčí tehdy stávkujících zaměstnanců ČT Adam Komers v rozhovoru glosuje současné dění a hledá paralely mezi tím, co se stalo tehdy a co se děje dnes. „Dneska se mi ten současný vládní postup jeví jako daleko agresivnější,“ říká s tím, že tehdy se dalo alespoň s některými politiky rozumně mluvit.

Jana BOBOŠíKOVÁ - Iveta TOUŠLOVÁ - Jolana VOLDÁNOVÁ - Marcela AUGUSTOVÁ, Česká televize - ČT - krize
Adam Komers během krize v České televizi na přelomu let 2000/2001.Foto: HN/ Irena Hošková
Reklama

Jak vnímáte aktuální dění okolo České televize a Českého rozhlasu?

Jako každý zodpovědný občan, který se zajímá o veřejné dění, o politiku, chodí k volbám a chápe roli médií veřejné služby v demokratické společnosti. Takže dění sleduji s velkým znepokojením a obavami nejen o budoucnost České televize a Českého rozhlasu, ale celé České republiky.

Uvědomuju si totiž, čím muselo projít Maďarsko, co se děje pod Ficem a jeho partou na Slovensku, a pozoruju, že stejným směrem a navíc i značným tempem se ubírá i Česká republika.

Taky si – stejně jako opozice – myslíte, že by zrušením poplatků byla ohrožena nezávislost veřejnoprávních médií?

Já jsem o tom bytostně přesvědčen. V České televizi jsem strávil něco přes dvacet let. Vím, že o svoji nezávislost zápasila skoro vždycky. Mnozí vládnoucí politici měli vždycky choutky ji více či méně ovládat, často měli pocit, že nemá být kritikem vlády, ale její hlásnou troubou.

Proto se vždy snažili cpát své lidi do mediálních rad, které činnost ČT a ČRo kontrolují a hlavně volí jejich ředitele. Svoji ekonomickou moc si politici drželi v podobě stanovování výše tzv. koncesionářských poplatků.

Reklama
Reklama

Adam Komers (60)

V ČST, resp. v ČT pracoval od roku 1990, nejprve jako redaktor středočeské krajské redakce v Kolíně, později jako vedoucí redaktor regionálního zpravodajství ČT a moderátor denních zpráv a Večerníku, později Událostí v regionech. Na přelomu let 2000-2001 se stal jednou z tváří tzv. televizní krize a mluvčím stávkujících zaměstnanců. V roce 2016 vyčerpán věčnými boji a dohady z ČT odešel a stal se pražským kavárníkem a vinárníkem.

Televize i rozhlas dlouhá desetiletí usilovaly o tzv. valorizační doložku, tedy jakýsi automat, který by reagoval na inflaci a za splněných podmínek by poplatek automaticky valorizoval. To se prakticky nikdy nepodařilo, protože politici se svého biče nechtěli vzdát.

Taky spoustu let poplatky nezvyšovali a ty se s inflací postupně dostaly třeba na polovinu své původní hodnoty. A teď si představte, že celý tenhle finanční bič bude mít v rukou vláda, navíc v situaci rekordně schodkového rozpočtu.

Reklama
Reklama

A už teď v návrhu jsou finance pro ČT a ČRo navrhovány ve výši roku 2008! Jak s tímhle mají hospodařit v roce 2027? Takže politická moc nad médii veřejné služby má být z principu jejich poslání maximálně omezena, a proto bylo jejich financování vymyšleno mimo státní rozpočet.

Faktem je, že útok vládních stran na média veřejné služby nezačal předminulý týden v noci z pátku na sobotu, ale – pokud jde o ČT – už v roce 2020, kdy do Rady ČT byli zvoleni Pavel Matocha, Hana Lipavská, Xaver Veselý a další. Přesto: překvapilo vás to noční hlasování?

Překvapilo mě to do té míry, že to celé vypadalo jako generální zkouška na nějaký puč a oni se to vůbec nepokoušeli zastírat. Tohle přece není záležitost, která nesnese odkladu. Naopak, tohle je věc, která vyžaduje důkladnou veřejnou debatu, kde se mají položit argumenty a pak důkladně zvážit.

Hlasování ve 4:36 jenom dokázalo nekalý úmysl a já se vůbec nedivím, že to podstatnou část českého obyvatelstva doslova zvedlo z postele.

A ještě jeden důkaz o nekalých úmyslech vlády bychom neměli opomenout. Pan premiér Babiš svého času velice toužil po vlastnictví médií. A jak to dopadlo? Z Mladé Fronty Dnes udělal zcela nekritický věstník ANO a Agrofertu, Lidové noviny zničil úplně. Co potřebujeme vědět víc?

Reklama
Reklama

Andrej Babiš na druhou stranu tvrdí, že teď, během druhého čtení, je čas na dialog. Věříte mu?

Já osobně panu Babišovi nevěřím ani pozdravení. Takhle se přece nedělají zásadní systémové změny. A jak by to asi nakonec dopadlo, když má ve sněmovně většinu 107 nohsledů, kteří udělají, co mu na rtech uvidí? V lepším případě nechají opozici vypovídat a pak prohlasují to, co jim jejich majitel nadiktuje.

Ostatně, i tohle už jsme zažili v roce 2001 po tzv. televizní krizi. Politici nám naslibovali hory s horákama a pak přišlo na druhé čtení, Ivan Langer se postavil před poslance a dával jasné pokyny, jak o pozměňovacích návrzích hlasovat.

A hned z toho byl paskvil, kde třeba členy mediálních rad navrhovali všemožné organizace, ale volili poslanci. Řadu kandidátů vyřadili už ve volebním výboru a na plénum k hlasování už posunuli pouze své lokaje a trafikanty.

A pak do rad nacpali všelijaké Xavery, Matochy, Lipavské a výsledky jejich řádění známe všichni. Třeba škoda přes čtyři miliony korun za protizákonné odvolání dozorčí komise ČT, o poškození důvěryhodnosti celého kontrolního orgánu ani nemluvě.

Reklama
Reklama

Kritici nicméně namítají, že je potřeba nově definovat rozsah veřejné služby a že i ČT musí šetřit a hledat způsob, jak obstát v čase digitálních platforem. Kde vidíte prostor pro její reformu vy?

Pokrok jde samozřejmě dopředu a nezastaví se ani před Českou televizí, to je jasné. Problém je v tom, že ona musí dlouhé roky řešit úplně jiné věci, které se týkají její existence.

Ale ptáte-li se mě na prostor pro její reformu, pak je to hlavně v její nezávislosti, což se dá docílit volbou kompetentních radních, kteří dokáží vybrat kompetentního ředitele a ten zase svůj tým, tedy kompetentní management.

Tam bych určitě začal a to další už se dostaví ke spokojenosti diváků i politiků, kteří třeba časem dospějí k tomu, že pro ně nejvýhodnější jsou opravdu nezávislá média veřejné služby. Já vím, jsem velký idealista, ale já jsem o tomhle zkrátka přesvědčen na základě svých vlastních zkušeností.

Jak hodnotíte strategii generálního ředitele ČT Hynka Chudárka, která spočívá na rozdíl od postupu ředitele ČRo René Zavorala v maximální vstřícnosti vůči premiérovi?

Já netuším, zda se jedná u pana Chudárka o strategii. Spíš bych řekl, že jeho vstřícnost, až slabost, je povahovým rysem. Ale víc tohle nebudu komentovat. Zda to má šanci na úspěch, se teprve uvidí, osobně si myslím, že nikoli, protože slabé jedince predátoři obvykle požerou jako první.

Reklama
Reklama

Byl jste jedním z předáků stávky v roce 2001. V čem spatřujete podobnosti a v čem naopak rozdíly se současnou situací?

Podobné je to v tom, že tenkrát i dnes šlo o politické ovládnutí televize, tenkrát stranami opoziční smlouvy, dnes vládními stranami v čele s ANO. Tenkrát ale významnou roli hrála i TV Nova pod vedením Vladimíra Železného, která velmi stála o to zbavit se konkurence, kterou pro ni ČT představovala.

Tenkrát to hráli přes zpolitizovanou Radu ČT, která velice překotně zvolila neschopného ředitele, o jehož neschopnosti a vstřícnosti zejména k Václavu Klausovi celá televize věděla, protože krátce předtím tam působil jako ředitel zpravodajství.

Bylo tedy jasné, že pod vedením Jiřího Hodače bude vymalováno. Ten si dokonce nechal dosadit do zpravodajství Janu Bobošíkovou a kdo sledoval její další kariéru, tomu musí být dneska jasné, že ta vzpoura byla naprosto nevyhnutelná.

Dneska to hrají přímo přes parlament změnou celého systému, vržením televize i rozhlasu do ekonomického chaosu a jejich postupným rozklížením až zničením. Dneska s odstupem se mi ten současný vládní postup jeví jako daleko agresivnější.

Reklama
Reklama

Tenkrát se alespoň s některými politiky opoziční smlouvy dalo rozumně mluvit, vzpomínám třeba na Pavla Rychetského, Pavla Dostála nebo Petru Buzkovou. Ale dneska mám pocit, že se nedá mluvit vůbec s nikým.

A ještě jedna věc mi přijde podobná: reakce a odpor veřejnosti. Čekal jste to? A může to být faktor, který vládu odradí od jejich plánu?

Lidé jsou strašně citliví na to, když z nich politici začnou dělat blbce. A když pohár přeteče, tak to zkrátka praskne. Takže nevím, zda jsem občanský odpor čekal, ale rozhodně jsem v něj doufal.

Lidé v ulicích a na náměstích je totiž to jediné, co politiky donutí k jednání, případně ke korekci jejich původních záměrů. Ostatně, důvodem, proč se v roce 2001 nepodařilo dotáhnout věci do úspěšného konce, byl utuchající zájem veřejnosti, která byla vleklými a nikam nevedoucími událostmi unavená a její tlak ochabl.

To by se teď nemělo stát, protože jedině pod soustavným tlakem se dá zabránit nejhoršímu.

Reklama
Reklama

Chcete vídat Aktuálně.cz častěji na Googlu?
Přidat jako preferovaný zdroj
Reklama
Reklama
Reklama