Jak ochránit nenahraditelné památky? Vědci mají spolehlivé řešení

Bylo úterý dvanáctého května 2026 večer, když dnes už známý pachatel ukradl z poutní baziliky svatého Vavřince a svaté Zdislavy v Jablonném v Podještědí lebku zmíněné světice. O jeho podivném plánu a důvodech se můžete dočíst ZDE.

Pachatel se dopustil krádeže i dalších přečinů. Byl dopaden a Zdislaviny ostatky nalezeny zalité do betonu. Po právní stránce tedy bude možné případ uzavřít. Zda ovšem vědci dokážou zachránit i lebku, není v tuto chvíli jisté. Jako svatý ostatek má nejen pro věřící nevyčíslitelnou hodnotu. Originál je nenahraditelný. Digitální kopie z roku 2018 ale může zachránit to, co by jinak zmizelo podruhé, tedy vědeckou informaci o jeho podobě, stavu a detailech.

Stovky let po smrti

Od smrti svaté Zdislavy uplynulo už 774 let. I proto z jejího těla mnoho nezbylo. Plných 450 let navíc ostatky ležely v hrobě v klášteře Jablonné v Podještědí a během staletí s nimi bylo nejrůznějšími způsoby manipulováno. Definitivně vyzvednuty byly teprve v sedmdesátých letech minulého století. Když je tehdy do rukou dostali archeologové, rozpadaly se. Z lebky světice chybí – až na dva fragmenty a řady zubů – takřka celá spodní čelist i některé další části.

Zdislava zemřela v roce 1252 v Lemberku, její rok narození však neznáme. Podle známého antropologa Emanuela Vlčka jí nebylo více než 35 let. Takovému věku odpovídají výsledky analýzy lebečních švů a zubů. Později odborníci z Univerzity Karlovy odhadli její maximální věk na 33 let a zjistili dokonce i krevní skupinu – A. Podle dochovaných svalových úponů na kostech je možné říci, Zdislava byla drobnější, štíhlé postavy a měřila 160 centimetrů. Velikost úponů ukazovala na pouze lehce vyvinuté svalstvo v rámci celé postavy.

Zatímco dosud bylo vždy nutné k podobným analýzám a výzkumům znovu a znovu použít přímo křehké ostatky, dnes díky digitalizaci stačí vyhledat příslušný soubor s podrobným virtuálním 3D modelem v počítači. A netýká se to samozřejmě pouze Zdislavy. Stejným způsobem jsou chráněny už řady ostatků našich slavných předků, uměleckých děl, artefaktů, podzemních prostor, a dokonce celých staveb.

Související

Legendární válečník má po 600 letech tvář. Vědci odhalili, jak Žižka vypadal

Chráněny ve virtuálním světě

Jakákoliv digitalizace pochopitelně nechrání před krádeží nebo zničením originálu. V případě zkázy však umožní podrobnou kompletní rekonstrukci a ve vědeckém výzkumu je ještě důležitější. Získat povolení ke zkoumání svatých ostatků, korunovačních klenotů nebo například objemného relikviáře svatého Maura je velmi obtížné, až nemožné. Díky nově vzniklým, vysoce přesným virtuálním modelům však mohou současní badatelé, vědci i zájemci z řad odborné veřejnosti zkoumat tyto i další artefakty a celé budovy bez nutnosti držet v ruce originální kus nebo se vypravit do nepřístupného podzemí.

Zůstaneme-li u svatých ostatků, vědci je budou moci v budoucnu novými metodami zkoumat i v případě, že původní části budou zcela nebo částečně zničeny. Stejně jako případně odebraná DNA jsou totiž do nejmenších detailů plně zdigitalizovány. Bude-li tedy možné například přesněji určit věk osoby podle lebečních švů nebo jiných detailů, badatelům bude stačit přístup k virtuálnímu modelu. Stejně tak je možné například zpětně zkoumat techniky opracování dávnověkých řemeslníků a šperkařů nad modely nedostupných cenností, jako jsou již zmíněné korunovační klenoty. Pokud je bude mít zájem zkoumat například tým odborníků na druhé straně zeměkoule, stačí jeden e-mail. Taková je i současnost moderní vědy. Otázkou zůstává, co všechno nám v již zdigitalizovaných, ale i případně zatím nezachycených detailech zatím zůstává skryto.

Postup českých odborníků z týmu Naše historie, z. s., geoinformatika Jiřího Šindeláře, kteří se digitalizací historických objektů věnují, například využili i restaurátoři pařížské katedrály Notre-Dame po ničivém požáru v dubnu 2019. Naši experti totiž měli podrobně zdigitalizovány i části stavby, které jinak v dochovaných plánech a záznamech neexistovaly.

Paprskům vstup zakázán

Postupy, jak převést originální cennost do světa jedniček a nul, se liší případ od případu. U svatých ostatků musí experti postupovat obzvláště opatrně. Jakákoliv invazivní technologie, tedy například odebírání vzorků nebo snad řezání části ostatků většinou vůbec nepřichází v úvahu. V případě svaté Zdislavy bylo dokonce zakázáno používat jakékoliv paprsky. Vyloučen tak byl i laser nebo rentgen, které badatelé jinak běžně také používají. Proto do Jablonného v březnu 2018 vyrazilo speciální polní studio týmu Naše historie, z. s., ve kterém bylo možné lebku nasnímat pomocí kombinace dvou metod – fotogrammetrie a videogrammetrie.

Obě techniky obecně řečeno slouží k rekonstrukci tvarů, měření rozměrů a určování polohy předmětů, které jsou zobrazeny na fotografiích (fotogrammetrie) nebo na videu (videogrammetrie). Starší fotogrammetrie slouží například při dálkovém průzkumu Země nebo při vyhodnocování snímků meteorů pořízených bolidovými kamerami. Analogicky videogrammetrie řeší podobné úkoly, používá k tomu však rozbor videozáznamu.

Výhodou obou metod je, že jsou zcela neinvazivní a neozáří zkoumaný předmět žádnými paprsky. Zjednodušeně řečeno, daný artefakt – lebka, se „pouze“ podrobně nafotí nebo natočí ze všech úhlů. V praxi to u Zdislavy probíhalo tak, že vědci umístili lebku na speciální točnu synchronizovanou se závěrkou fotoaparátu a videokamerou. Snímky a video pak poskytly dostatek obrazových dat pro vytvoření přesného virtuálního 3D modelu.

Nic ovšem není tak jednoduché. Jak vidíte z přiložených fotografií, snímky jsou nejprve převedeny na takzvané „mračno bodů“, kterých může být podle rozsáhlosti snímaného subjektu až několik miliard.

Když například badatelé ze zmíněného spolku digitalizovali historickou část města Tábor, bodů bylo přes 1,5 miliardy. U jedné části lebky je to pochopitelně výrazně méně a navíc u Zdislavy nebyla použita pomocná data ze skeneru a laseru. I tak bylo nutné všechny body ve specializovaném programu přesně usadit na místo a propojit s ostatními tak, aby vznikl naprosto věrný model.

Poslouží i v medicíně

Digitalizace kosterních ostatků má specifický význam. Nejde jen o vědecký materiál, ale často o pozůstatky konkrétních lidí, někdy historicky významných osobností, světců nebo členů panovnických rodů. Každý výzkum proto musí být mimořádně citlivý, odborně zdůvodněný a eticky obhajitelný. Moderní neinvazivní dokumentace umožňuje výrazně snížit nutnost opakované manipulace s ostatky.

Související

Vědci rozebrali naši druhou nejvzácnější památku. Maurův relikviář virtuálně

„Digitální model lebky nebo jiné kosterní části může sloužit k antropologickým měřením, ke sledování patologických změn, k analýze poškození, k rekonstrukci obličeje, k porovnání s jinými jedinci nebo k výukovým účelům. Zároveň umožňuje pracovat s daty bez toho, aby se ostatky musely opakovaně vyjímat, převážet nebo vystavovat mechanickému riziku. U relikvií a historických osobností je tento přístup zásadní. Spojuje totiž vědecký zájem s respektem k lidským ostatkům,“ popisuje hlavní výhody digitalizace Jiří Šindelář.

Obrovský význam má digitální archivování i u historických staveb a celých městských částí. „Přesný digitální model kostela, hradu, kláštera, městské brány nebo celé historické části města umožňuje sledovat proporce, deformace, trhliny, výškové rozdíly, stavební fáze a detaily, které se v běžné dokumentaci často ztrácejí. Zatímco klasický plán je zjednodušením reality, prostorový model umožňuje zachytit skutečný stav v celé jeho složitosti, vysvětluje Šindelář.

Přesná zdigitalizovaná data mohou být neocenitelná při rekonstrukcích po požáru, povodni, statické poruše nebo jiném poškození. Mohou pomoci přesně obnovit prvky, které už fyzicky neexistují, nebo porovnat stav stavby v různých časových obdobích. Samostatnou kapitolou jsou cenné klenotnické památky, relikviáře, liturgické předměty, korunovační klenoty nebo šperky. I u nich je manipulace velmi omezená a pro každé vyjmutí z ochranného režimu musí existovat vážný důvod. Zároveň jsou to předměty plné detailů. Rytiny, filigrány, emaily, drahé kameny, montáže, opravy, starší zásahy, stopy nástrojů a technologické postupy, které nejsou při běžném pohledu viditelné.

Související

Zastavil záhadné vraždění a stal se biskupem. Badatelé objevili jeho hrobku

„Podrobná 3D dokumentace umožňuje tyto objekty zkoumat v měřítku, které by při běžné prezentaci nebylo možné. Badatel může zvětšovat detail, měřit, porovnávat, sledovat konstrukci, analyzovat způsob osazení kamenů nebo zkoumat stopy po starších opravách. Zároveň lze takové modely využít ve veřejných i virtuálních expozicích. Každý tak může spatřit detail, který by za sklem vitríny nikdy neviděl. Originál přitom zůstává bezpečně chráněn. Už dnes existuje například virtuální expozice Želivského pokladu. O výzkumech v těchto lokalitách jsme psali například ZDE a ZDE.

Stejné postupy 3D dokumentace a prostorové analýzy se však netýkají pouze archeologie nebo památkové péče. Přesné modely anatomických struktur slouží k výuce, plánování zákroků, rekonstrukcím, vizualizaci komplikovaných chirurgických operací nebo přípravě individuálních pomůcek. V medicíně i v archeologii jde o totéž. Pracovat s tvarem, strukturou a detailem tak, aby bylo možné lépe porozumět skutečnosti a zároveň minimalizovat riziko zásahu.

Související

Vrací tváře mrtvým i živým. Program pro chirurgy pomáhají vylepšit i Češi

„U kosterních ostatků je tento přesah zvlášť patrný. Lebka, kost nebo patologická změna můžou být zkoumány stejně přesně jako anatomický model. Rozdíl je v kontextu. Jednou pomáhá lékaři současného pacienta, podruhé archeologovi nebo antropologovi pochopit člověka minulosti. Technologie je však v obou případech nástrojem přesného poznání, dodává Šindelář.

Mohlo by vás zajímat: Velkou hrozbou je naše lenost. Odborník řekl, co by nenechal dělat umělou inteligenci