reklama
 
 

Nemá smysl bojovat proti vlastní straně, tvrdí Staněk. Místo konce však stále úřaduje

4. 7. 2019 6:05
Být to na vedení ČSSD, její ministr kultury Antonín Staněk by už měl vyklizený svůj pracovní stůl a ve vládě by na jeho místě seděl jiný člen ČSSD. Jenže Staněk ve svém křesle zůstává, a ještě k tomu jede naplno, jako by ani neměl končit. Deník Aktuálně.cz mluvil s těmi, kteří znají Staňka od gymnázia až dodnes, ve snaze popsat, kdo je vlastně muž, na kterém stojí budoucnost vlády. "Čím víc vidím, jak slušnost a férovost v politice upadá, tím víc si uvědomuji, jak je důležité, aby aspoň někdo za toto bojoval," trvá Staněk na svých krocích.

Když uslyší bývalý profesor gymnázia ve Šternberku Jiří Hackenwald dotaz na studenta Antonína Staňka, dlouho s odpovědí neváhá. Vybavuje si ho docela dobře. "Nejvíce si vzpomínám na jeho velkou pracovitost. Patřil určitě k dobrým studentům, myslím, že měl i vyznamenání. Nikdy jsem k němu neměl výhrady," říká Hackenwald.

Vybavuje si také chvíle, jak Staněk odešel na vysokou školu do Olomouce a potom se na gymnázium vrátil jako učitel českého jazyka a občanské nauky. Když Hackenwald o svém bývalém studentovi mluví, zmiňuje ještě jednu vlastnost, kterou s ním spojuje - a to velkou ctižádost.

Popis dřívějšího studenta Antonína Staňka zapadá do příběhu tohoto muže, jak o něm mluví i další lidé, kteří ho znají, stejně jako jeho samotná kariéra. Ať pedagogická nebo politická. Vždycky se snažli prosadit a nepatřil k těm, kteří sedí v koutě. Po vystudování Pedagogické fakulty Univerzity Palackého byl poslaný na vojnu do slovenského Liptovského Mikuláše, kde učil na místní vojenské střední škole protivzdušné obrany a zároveň už tam vypracoval i skripta pro vyučování vysokoškoláků.

Poté po několika letech učení ve Šternberku začal v roce 2001 pracovat na olomoucké univerzitě jako odborný asistent na katedře společenských věd Pedagogické fakulty, ovšem nakonec katedru vedl a byl také proděkanem pro studijní záležitosti. Na fakultě rovněž absolvoval doktorský studijní program a dosáhl na titul docenta. Se znalostí tří světových jazyků.

Do toho všeho se postupně stále víc zapojoval do komunální politiky, od roku 2010 byl lídrem opoziční ČSSD, po zvolení primátorem zastával ještě několik funkcí v městských organizacích a jednu dobu byl dokonce i viceprezident Českého svazu házené a předseda Středomoravského svazu házené. "To už dnes ale neplatí, vedení je jiné, pan Staněk zastával tyto funkce v letech 2013 a 2014," uvedla Alžběta Stanovská ze sekretariátu tohoto svazu.

To vše, co zažíval v minulosti, ale není nic proti tomu, v jaké životní situaci se ocitl nyní. Jeho domovská sociální demokracie po něm chce, aby jako ministr kultury co nejdříve skončil, on ale nedává příliš najevo, že chce skutečně odejít. Stačí se podívat na jeho program v posledních hodinách. 

Úterý měl pořádně nabité. Dopoledne jednal s odboráři Opery Národního divadla a Státní opery, kteří vyhlásili stávkovou pohotovost, odpoledne pak vyjel do Lidic za ředitelkou památníku Martinou Lehmannovou kvůli výpovědím už několika zaměstnanců. Ve středu oznámil, že vyhlásil výběrové řízení na nového ředitele Muzea umění Olomouc, a poté znovu klidnil situaci v Národním divadle.

"Nemá žádný odpočinek," sdělil na adresu Staňka jeden z pracovníků ministerstva, který si nepřál být jmenovaný. Navíc i sám Staněk přiznává, že jede na plný plyn bez ohledu na to, kdy skončí.

Co ale sociálním demokratům vadí nejvíce, je to, že Staněk zatím nikdy nikde neřekl zcela jednoznačně, že nechce opravdu dál pokračovat a ani nevyzval prezidenta Miloše Zemana, aby jej dál nedržel ve funkci. Staněk se ale hájí tím, že prý s koncem počítá a čeká jen na to, jak se domluví prezident s premiérem Andrejem Babišem a předsedou ČSSD Janem Hamáčkem.  

Na důkaz svých slov argumentuje tím, že se v pondělí sešel s Babišem a ubezpečil ho, že rozhodně nebude blokovat žádné racionální řešení situace. "Potvrdil jsem, že má demise ze dne 16. května byla vážně míněná," tvrdí Staněk, který ale zároveň avizuje, že žádnou druhou demisi dávat nebude. "Neznám ani jeden případ, aby někdo z politiků podával dvakrát stejnou demisi. Ve hře zůstává jen návrh na mé odvolání a to je věc pana prezidenta a pana premiéra," odpovídá v situaci, kdy jeho vlastní strana hrozí odchodem z vlády, pokud ho Zeman bude nadále držet ve funkci.

Chtěl jsem pomoct předsedovi Hamáčkovi

Když Staněk loni v červnu nastupoval na ministerstvo, téměř nikdo v ČSSD nepředpokládal, že z pěti vládních postů budou nakonec největší starosti s tím, který se věnuje "pouze" kultuře. V té době se veškerá pozornost médií i politiků soustřeďovala na ministerstvo zahraničí, kam se ČSSD marně snažila posadit europoslance Miroslava Pocheho.

Staněk pro Aktuálně.cz tento týden vzpomínal, že se rozhodně na místo ministra nehlásil, a už vůbec mu nešlo o nějakou funkci. "Roli ministra jsem přijal proto, abych pomohl předsedovi ČSSD panu Hamáčkovi, kterému řada lidí nabídku na ministrování odmítla. Šel jsem do toho, abych pomohl prosadit principy ČSSD, ne abych byl ministrem," tvrdí Staněk.

Zároveň je ale zřejmé, že Staněk patří mezi ambiciózní typy politiků. Kromě jiného o tom svědčí to, že v lednu 2018 se dokonce rozhodl kandidovat na předsedu strany. Dopadl však špatně - získal pouhých 21 hlasů delegátů. 

Jak ale sám připomněl, nebyl při výběru ministra kultury pro ČSSD první volbou. Možná i proto, že v té době měl už tak řadu funkcí, mimo jiné měl stále úvazek ve svém dřívějším zaměstnání na olomoucké univerzitě, dělal poslance a do toho vedl Olomouc. Mimochodem: na kandidátce do sněmovny byl až třetí, ale díky hlasům voličů přeskočil poslance Romana Váňu i Pavla Holíka.

Původně vedení sociální demokracie zvažovalo, že by kulturu mohl vést tehdejší první místopředseda ČSSD Jiří Zimola nebo hejtmanka Jihočeského kraje Ivana Stráská. "Nabídku jsem skutečně dostala, jenže jsem se chtěla věnovat práci v našem regionu," potvrdila už dříve Aktuálně.cz. Nakonec Hamáček navrhl Staňka.

V té době ho znali především lidé v Olomouci. Do širšího povědomí se ale dostal měsíc před jmenováním ministrem, a to když si v květnu osvojil návrh poslance Lea Luzara z KSČM, aby dostal státní vyznamenání komunistický básník Karel Sýs. Nechtěnou pozornost upoutal o pár měsíců později i dalším krokem vstřícným vůči komunistům. Přijal totiž v prosinci pozvání na jejich akci, na které bývalý předseda KSČM Miroslav Grebeníček představoval svou novou knihu, ve které mimo jiné ostře kritizoval církev. 

To už rozčílilo i předsedu Hamáčka, který chtěl, aby si Staněk našel zcela jiná témata, na kterých by prezentoval sebe i sociální demokracii. Ovšem, moc se mu to nedařilo. "I když jsme ho vybízeli, aby přicházel s tématy, která budou naši stranu zviditelňovat a budou je vítat také lidé v kultuře, on to nedělal. Snažili jsme se mu připravovat i různé podklady, ale bylo to zbytečné, nevyužíval je," tvrdí jeden z poslanců ČSSD, který si nepřeje být jmenován.

Stejně tak někteří další poslanci a vysoce postavení členové ČSSD jsou ke Staňkovi kritičtí, ale nechtějí, aby se - lidově řečeno - špinavé prádlo pralo na veřejnosti. Navíc nechtějí říkat nic, co by mohlo ještě více zkomplikovat odchod Staňka z úřadu. "Ale samozřejmě bychom uvítali, kdyby dal podstatně více najevo, že chce skutečně z ministerstva odejít," říká jeden z členů předsednictva ČSSD a stejně jako další straníci vyčítá Staňkovi, že nedokázal najít řeč s uměleckou obcí.   

Staněk je ale přesvědčený, že jako ministr přišel s řadou témat a mnohé se mu podařilo. Byť zároveň prohlašuje, že si je vědom mnoha chyb, které udělal. "Pomohl jsem zachránit či zpřístupnit řadu památek, například Veleslavín a Bertramku v Praze, bojoval jsem za přístupnost zámeckých parků nebo za to, aby Kotva byla prohlášena za kulturní památku, připravil jsem nový památkový zákon pro první čtení ve sněmovně," vypočítává Staněk. 

"Navíc můžu se zdravým sebevědomím říci, že právě za mě dostali i ti nejobyčejnější zaměstnanci v kultuře konečně přidáno," dodává. 

Jsem loajální k ČSSD

Rozpory mezi Lidovým domem a ministrem vyvrcholily poté, co letos v dubnu odvolal ředitele Národní galerie v Praze Jiřího Fajta a ředitele Muzea umění Olomouc Michala Soukupa. Staněk sice hned po odvolání uspořádal tiskovou konferenci, na které se snažil podrobně vysvětlovat své rozhodnutí, ale jeho argumenty nepůsobily zcela přesvědčivě. Přitížilo mu také to, že dva jeho předchůdci v křesle ministrů kultury tvrdili, že pochybení u zmiňovaných ředitelů nenašli. Staněk navíc poslal kontrolu do Národní galerie jen krátce předtím, kdy dal Fajtovi "vyhazov". Navíc se objevily spekulace, že chtěl možná vyjít vstříc prezidentovi, který byl jistě odchodem Fajta potěšený.     

Pro Staňka ale bylo nejhorší, že ztratil podporu sociální demokracie. Zatímco on byl a je naprosto přesvědčený o správnosti svého postupu, předseda Hamáček a další členové vedení mu vyčítali, že proti sobě a ČSSD popudil umělce, kteří začali šířit petici za Staňkovo odvolání a poukazovali na to, že zdůvodnění "vyhazovů" je nepřesvědčivé. Staněk se sice brzy s některými kritiky sešel, ale o jeho osudu už bylo v ČSSD rozhodnuto. 

"Antonín Staněk sice informoval vedení strany dopředu, že chystá tato odvolání, ovšem předseda Hamáček na něj naléhal, aby si vše pořádně promyslel. A opakovaně se ujišťoval o tom, jestli má opravdu dost věrohodných argumentů pro taková odvolání," říká jeden ze sociálních demokratů, který má blízko k Hamáčkovi. Staňkův osud byl zpečetěn, když první místopředseda ČSSD Roman Onderka v České televizi mimo jiné řekl, že by strana měla zvážit jeho výměnu.

Proč takto ministr Staněk postupoval a co říká na výtky kritiků, že se "odstřihl" od Lidového domu a vedení strany a postupoval až příliš tvrdohlavě? On sám to odmítá a tvrdí, že je naopak tím, kdo hájí principy sociální demokracie.

"Jsem loajální k ČSSD, k jejímu programu a svým voličům, i když za to dostávám zleva zprava. Chci, aby byly principy ČSSD skutečně prosazovány a aby za mnou něco zůstalo," řekl Aktuálně.cz s tím, že jeho životním krédem je to, že i politik může říkat pravdu a žít v souladu se svým svědomím. "Proto si stojím za tím, že jsem konal správně, když jsem odvolal oba ředitele, kteří se dopouštěli ekonomických excesů. Čím víc vidím, jak slušnost a férovost v politice upadá, tím víc si uvědomuji, jak je důležité, aby aspoň někdo za toto bojoval," prohlašuje.        

Olomoučtí spojenci i protivníci Staňka chválí 

Když se deník Aktuálně.cz obrátil na politiky z jeho domovské Olomouce, kteří s ním byli před jeho vstupem do vlády často v kontaktu, oba se Staňka spíše zastávají a tvrdí, že jako primátor vyžadoval pořádek a neměl ani problém s komunikací. Prvním z těchto politiků je Martin Major, který s ním seděl ve vedení města v letech 2014 až 2018, druhým Milan Feranec, který byl v té době lídrem opozičního hnutí ANO. Staňka popisují jako člověka, který se vždy snažil hledat nějaký kompromis a město vedl bez nějakých kauz či podezření z nekalostí.  

"Primátorské začátky Tondy Staňka byly stejné jako každého začínajícího profesionálního politika. Bylo vidět, že se to chvíli učil, ale potom vystupoval aktivně a snažil se řídit radnici co nejlépe," tvrdí Major, který měl kancelář hned vedle Staňka. 

Pokud jde o jeho jmenování ministrem, Major říká, že ho to nepřekvapilo, protože Staněk se snažil v sociální demokracii prosadit dlouhodobě. "Jen si myslím, že jsou resorty, které by byly pro něj přiléhavější, než kultura. On je především manažerem, řízení města mu šlo, ale nezastírám, že bych některé věci řešil jinak," dodává.

Podobně popisuje Staňka také Milan Feranec, který přiznává, že po komunálních volbách v roce 2014 byl nejdříve na Staňka naštvaný. "Už jsme byli téměř domluveni na tom, že ANO a ČSSD budou Olomouci vládnout, ale druhý den bylo všechno jinak, my jsme skončili v opozici. Ale možná to byla i moje vina, postupně se naše vztahy zlepšily," vysvětluje Feranec, který je od předloňského roku poslancem ANO.

Oba komunální politici se také shodují, že když se Staněk hájí tím, že mu při odvolání ředitele Fajta a Soukupa šlo jen o slušnost a férovost, tak mu to věří. "Myslím, že jsme jako opozice hlídali jeho počínání ve funkci primátora velmi bedlivě, a za celou dobu jsme nenarazili u něj na něco nepoctivého nebo podezřelého," tvrdí Feranec.

Staněk by se měl zachovat jako Valachová 

Pokud chce Staněk pokračovat v politické kariéře v sociální demokracii, bude zřejmě důležité, jak se zachová právě v těchto dnech. Podle informací Aktuálně.cz vedení ČSSD tlačí na Staňka, aby dal podstatně razantněji prezidentovi najevo, že už skutečně nechce pokračovat jako ministr kultury. A že je tedy proti tomu, aby byl Zeman mírotvůrcem mezi ním a Hamáčkem, jak svou roli nedávno popsal prezident. 

Jenže Staněk se místo toho dočkal podpory od některých sociálních demokratů, takže hrozilo, že už tak vážný střet s prezidentem a premiérem se ještě rozroste o konflikt uvnitř ČSSD. Zejména když se podle informací Aktuálně.cz Staněk obracel i na sociální demokraty v Olomouci s dotazem, zda by jej podpořili. Nakonec ale nepřijali žádné usnesení, někteří argumentovali, že mezi ně jako ministr nejezdil.

"Ano, toto se mohlo udát, ale tím, že byl pan ministr v Praze a měl opravdu hodně práce, tak mu už nezbýval čas na místní organizaci," hájí ho předseda okresního výkonného výboru v Olomouci Jaromír Malý.

Na rozdíl od Olomoucka ale Staňka podpořili jako ministra sociální demokraté v jižních Čechách. Předseda tamní sociální demokracie Jiří Zimola na sociálních sítích psal, že krajské předsednictvo podpořilo Staňkův boj za transparentní a hospodárné využívání peněz v kultuře. "Vyzvali jsme vedení ČSSD, aby jej podrželo ve funkci a neustupovalo tlaku části kulturní fronty a některých jejích tlampačů novinářů. Vím, jaký křik se spustí, ale je třeba, aby lidi viděli, že ne všichni v ČSSD zblbli," psal Zimola.

Jenže jeho hlas v ČSSD už zdaleka nemá takovou sílu jako někdy dříve, kdy dokonce v prvním kole voleb předsedy ČSSD získal na sjezdu víc hlasů než Hamáček. Ve vedení ČSSD převládají nad postupem Staňka přinejmenším rozpaky, v horším případě rozladění. 

Politolog Pavel Šaradín, který pracuje pro ČSSD, v této souvislosti připomíná dřívější případ Kateřiny Valachové, která se po tlaku vedení ČSSD rozhodla odejít v červnu roku 2017 z místa ministryně školství, přestože prezident po ní chtěl, aby zůstala. "Ona na své demisi trvala, i když ji pan prezident přemlouval. Pak ji přijal. V žádném rozhovoru jsem neslyšel, že pan Staněk na své demisi trvá. Nevím tedy, zda to takto prezidentovi sdělil," řekl v pondělí Šaradín.

Staněk ale oponuje, že rezignaci už jednou podal. "A to přesto, že jsem věděl, že rezignuji kvůli strachu mých kolegů pustit se do nepříjemných témat, jako je vláda práva, což mohlo být konkrétním naplněním hesel o protikorupční vládě a principu 'padni komu padni'. Něčím, čím by se strana měla pyšnit. Rezignoval jsem, protože jsem již necítil elementární podporu svého předsedy a možná i dalších členů z vedení. Sám bojovat proti vlastní straně nemá smysl," odpovídá ministr.

autor: Radek Bartoníček | 4. 7. 2019 6:05

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama