Jak se mladý historik dostane k neznámému příběhu Karla Weiricha, na nějž se prakticky zapomnělo?
Začalo to tím, že moje matka se znala s příbuznou paní Weirichové. A jednou jsem ji doprovázel na nějaké setkání a tam nás představili. Když jsem jí řekl, že studuji historii, tak mi nabídla, že má na půdě nějaké krabice s dokumenty, jestli se na ně nechci podívat. Díky ní jsem se dostal k neznámým dokumentům.
Viděl někdo ty materiály před vámi?
Ne, nikdo příběh Karla Weiricha neznal, byl jsem první, kdo dokumenty viděl. Otevřel jsem krabice, bylo jich asi šest nebo sedm. Když jsem se do nich podíval, pomyslel jsem si: To je neuvěřitelné. Začal jsem dokumenty probírat a viděl jsem seznamy Židů. Čím víc jsem si toho přečetl, tím jasnější představu jsem o celém příběhu měl. A tak jsem si řekl, že ho zpracuji jako doktorandskou práci. Následně mě oslovil Ústav dějin odboje s tím, jestli bych nechtěl napsat knihu. Ta vyšla v roce 2007.
Byl Weirich sám, nebo je v Itálii více takových příběhů?
V organizaci, kterou založil Karel Weirich, byli i další Čechoslováci a sám Weirich je ve svých dokumentech cituje. Ale Weirich měl hlavní roli, protože celý systém vymyslel. A byl také nejpřísněji potrestán, kdy byl nejprve odsouzen k smrti a následně strávil řadu měsíců v pracovních táborech v Německu.
Jak moc je příběh Karla Weiricha v Itálii známý? V Česku prakticky vůbec…
Dnes už je známější. U nás se často prodejům pomáhá tím, že se kniha přiloží k některému z deníků, takže v roce 2007, když kniha vyšla, se jí prodalo poměrně dost výtisků. A ředitel historického ústavu mi často říká, že je o knihu stále zájem.
V Česku kdo jeho příběh zná, přirovnává Karla Weiricha k Nicholasi Wintonovi nebo kvůli rodnému příjmení jeho matky k Oskaru Schindlerovi. Je to podle vás namístě?
Myslím, že to může být namístě. Jsou to samozřejmě velmi odlišné příběhy, ale i Weirich pomohl velkému množství lidí - když se díváme do těch dokumentů, tak jsou tam jména více než tří set osob.
Bylo něco, co vás při bádání překvapilo?
Hned od začátku mi bylo jasné, že se jedná o opravdu mimořádný příběh. Jeden z prvních dokumentů, který jsem vytáhl, byl právě seznam se stovkami jmen. Nebo zfalšované doklady, v nichž byly fotky mnichů, kdy jsem pochopil, jak celá věc asi fungovala, jak to muselo být nebezpečné.
Náleží podle vás Karlu Weirichovi titul Spravedlivý mezi národy, tedy nejvyšší izraelské ocenění pro ty, kteří pomohli přežít Židům holocaust? Případně jestli je nějaká snaha, aby tento titul získal?
Už jsme to zkoušeli přes milánské dokumentační centrum, ale problém je v tom, že proces musí zahájit někdo z přeživších. A to je potíž, protože přece jen už uplynulo sedmdesát let. Helena Weirichová sice s některými ze zachráněných byla v kontaktu, ale ten se časem přerušil. Takže teď se znovu pokoušíme spolu s českou historičkou Miroslavou Ludvíkovou, jestli by se nám nepodařilo proces zahájit jen přes písemná svědectví, která jsou ve Weirichově archivu.
