Růst Česka vede jedině přes vzdělanou populaci. Potrvá to desítky let, říká expert

Zuzana Hronová Zuzana Hronová
16. 6. 2019 15:16
Dlouhodobé investice do školství mohou zpětinásobit ekonomický výkon Česka, přinést vyšší platy i životní úroveň, tvrdí studie think-tanku IDEA při Národohospodářském ústavu Akademie věd. Podle ekonoma Daniela Münicha je však česká společnost zatím pokrytecká a volí politiky, kteří dávají přednost okamžitým řešením před systematickou změnou, jejíž ekonomické dopady by začaly být patrné až po třiceti letech.
Klíčem ke vzdělané populaci je kvalitní práce učitelů, kvalitní učitelé.
Klíčem ke vzdělané populaci je kvalitní práce učitelů, kvalitní učitelé. | Foto: Shutterstock.com

Jak byste vysvětlil vliv vyšších investic do kvality školství na růst HDP?

Světové výzkumy ukazují, že hnacím motorem dlouhodobého ekonomického růstu zemí je jejich vzdělaná populace. A klíčem ke vzdělané populaci je kvalitní práce učitelů, kvalitní učitelé. Dlouhodobé ekonomické výnosy případných dodatečných investic do školství u nás nám vychází jako obrovské. O potřebě investovat desítky miliard do našeho školství navíc netřeba pochybovat. Ruku v ruce ale musí přijít systematické zlepšování kvality práce učitelů. A to je, zdá se, tvrdší oříšek.

Proč jsou v Česku právě platy učitelů a investice do jejich lepšího vzdělávání dlouhá léta tolik opomíjenou položkou?

Většinová česká společnost zůstává pokrytecká. Navenek se k potřebě vyšších investic do vzdělání hlásí všichni, ale když přijde na lámání rozpočtového chleba, je spoustě lidí bližší košile okamžitého konzumu.

Myslíte si, že politici budou mít odvahu poslat tolik miliard na projekt, který se vrátí až jejich prapravnukům a voliči tak zlepšení příliš nepocítí?

Ta finanční navýšení v řádu desítek miliard je třeba do školství posílat každý rok. Ale každá země má takové vlády, jaké si zaslouží. Většinově pokrytecká společnost si prostě volí pokrytecké politiky. Společenské povědomí se ale i u nás generačně mění k lepšímu, takže jsem střízlivý optimista.

Doc. Ing. Daniel Münich, Ph.D.

Daniel Münich

Narodil se v Praze v roce 1965, vystudoval elektrotechniku na ČVUT FEL, ale hned poté se začal věnovat akademické ekonomii. Zabývá se výzkumem především v oblasti ekonomie trhu práce a vzdělávání. Učí v Centru pro ekonomický výzkum a doktorské studium (CERGE-EI), vede zde akademický think-tank IDEA (Institut pro demokracii a ekonomickou analýzu ). Coby externí ekonomický poradce spolupracoval na řadě projektů se Světovou bankou, Mezinárodním měnovým fondem, OECD, Evropskou unií a s některými ministerstvy. 

Jak těžké tedy bude prosadit tak vysoké investice do školství v zemi, kde politický populismus velí uplatit si za čtyři roky vlády své voliče na další období?

Tento politický populismus existuje všude na světě. Někde je extrémní, jako v řadě zemí Jižní Ameriky, jinde střední, jako u nás dnes, někde slabší. Je ale pravda, že horizont vládního uvažování se u nás poslední roky výrazně zkrátil. A vynořuje se nám zde generační rozpor priorit - starší a rostoucí skupina voličů vidí na prvním místě výši svých důchodů, mladší si zatím dopady škudlení na školství dostatečně neuvědomují a jejich podíl klesá a bude klesat.

Rádi uvádíte jako svůj vzor Finsko, které v osmdesátých letech do školství mohutně investovalo a odhodlalo se k radikálním školským reformám. Došlo k tomu, co vyčísluje vaše studie - kromě úrovně vzdělání se výrazně zlepšily i ekonomika a životní úroveň. Je finský recept přenositelný do českých podmínek, kde se zdá, že lidi dokáže rozlítit spíše drahé máslo než nekvalitní učitel?

Šestiletému Finovi, který v roce 1990 nastoupil do školy, bude teprve 36 let. Mladá a výrazně lépe vzdělaná generace Finů bude postupně nahrazovat starší. Plody finských školských reforem z minulého století tak ještě více vyniknou v příštích dekádách. Školství každé země má genetickou výbavu danou dlouhodobým kulturním a společenským vývojem země. Není proto možno slepě implantovat zahraniční modely, ani ten finský.

Je ale nutné učit se z vlastních chyb, umět pojmenovat vlastní slabiny, umět se společensky dohodnout na investicích do školství a vzdělanosti. Ale navíc potřebujeme aparát schopný změny zavést. Takový však dnes nemáme a ani si to zatím dostatečně neuvědomujeme.

Ve Finsku je učitel Pan Někdo, po právníkovi a lékaři nejprestižnější a nejžádanější povolání. Jak toho chcete dosáhnout? Co se musí udělat kromě výrazného navýšení platu?

Kromě finančního ohodnocení musí být učitel nejen profesně zdatný, ale musí to být i sebevědomá lidská osobnost s širokým rozhledem. A tyhle vlastnosti vznikají v procesu toho, jaké osobnosti se hlásí na pedagogické fakulty a učitelské obory, jak kvalitně se tam učí, jak vstřícně takové lidi posléze školství přijme.

U nás nicméně zatím není výjimkou, že tito lidé pak mizí ze školství i do dělnických profesí - některé učitelky odcházejí dělat pokladní do Lidlu a někteří učitelé k pásu do Škodovky. O čem to svědčí?

Rozsah tohoto fenoménu u nás není bohužel věrohodně mapován. Co ale víme jisto jistě je, že naše učitele platíme úplně nejméně ve vyspělém světě v poměru k platům ostatních vysokoškolsky vzdělaných pracovníků. Při vysoké zodpovědnosti a očekávání na učitele kladených je zkrátka platíme mizerně.

Pedagogická fakulta je desítky let braná jako škola, kterou si maturant napíše jako tu třetí, kdyby mu nevyšlo nic jiného. Takže učitelství pak na lidi tak nějak zbude, když selžou jiné cesty, málokdy je srdeční volbou. Co s tím?

Vyšší platy, vyšší kvalita pedagogického vzdělávání, systematická podpora začínajících učitelů, reálná možnost kariérního růstu, nižší byrokracie ve školách, vyšší kvalita řízení vzdělávacího procesu ve školách - kvalitní ředitelé. Práce jako na kostele. Kromě ostrůvků pozitivní deviace o tom stále jen přemítáme.

Ve Finsku dítě chodí do nejbližší - spádové - školy, rodič nijak její výběr neřeší, protože se mu dostane srovnatelně kvalitní výuky ve vesnické malotřídce jako v jakékoliv škole ve městě. V Česku jsou ty rozdíly obrovské. Jak je co nejrychleji vymazat?

Je třeba zajistit dostatek kvalitních učitelů, aby si školy mohly vybírat. Nejlepší učitele přilákat tam, kde jsou nejvíce potřeba. Omezit některé role nedostatečně kompetentních zřizovatelů a školám a učitelům poskytovat funkční odbornou pomoc, poradenství, koordinaci.

V Česku vznikl ambiciózní program Učitel naživo, praktický výcvik budoucích kantorů, založený na moderních principech vzdělávání. Je toto možná cesta?

V českém prostředí jde skutečně o velmi moderní až unikátní program přípravy. Ukazuje směr, kudy by mohl jít systém přípravy učitelů obecně, aby se kvalita jejich práce začala posunovat výrazně nahoru.

Nástroj pro kvalitní přípravu učitelů již máme, ale nemáme pro ně adekvátní podmínky v oboru. Může to tedy fungovat?

Ochota učitele dále se zlepšovat je v tomto zcela zásadní. Ale takových učitelů je u nás stále dost. Je jim však třeba nabídnout kvalitní a smysluplné programy dalšího vzdělávání, ne bezduchá školení pro certifikát. Učitelé v tom musí cítit podporu a tlak ředitele a ten zase zřizovatele. A jako ekonom nemohu jako motivační faktory nepřipomenout lepší finanční ohodnocení a možnosti kariérního růstu.

V srpnu 2019 se rozjede pilotní ročník vzdělávacího programu Ředitel naživo. Je to podle vás další důležitý dílek do skládačky kvalitního českého školství?

Pedagogické vedení školy je pro kvalitu výuky na školách zásadní. Ředitel naživo je nový a poměrně unikátní dvouletý vzdělávací program pro lidi z vedení škol. Programem v tandemu prochází společně ředitel školy a jeho zástupce. Je koncipován tak, aby účastníkům pomohl v sobě rozvinout takzvaný pedagogický leadership. Aby se naučili pracovat s motivací lidí v týmu a spoluvytvářet s nimi jejich školu, jejímž centrem jsou všechny děti a jejich učení.

Přijde mi, že ředitel školy si dnes především hlídá papíry, aby mu inspekce nenašla nějaké nesrovnalosti v administrativě…

Řízení vzdělávacích procesů na školách je u nás často hrubě podceňováno nebo vytěsňováno právě nadměrnou administrativou. Na kvalitě řízení přitom do velké míry závisí úspěšnost školního vzdělávání. 

Zveřejnili jste svou studii, co se bude dít dál? Co budete podnikat, abyste pro svou ideu získali potřebnou politickou a ekonomickou sílu?

Naším cílem není studií získávat hlasy. Cílem je zkoumat aktuální společenské problémy Česka, poznatky moderních výzkumů překládat do řeči srozumitelné širší veřejnosti a dostávat je ze slonové akademické věže mezi lidi. Čím více občanů si bude uvědomovat skutečný význam vzdělání, dlouhodobost vztahu mezi příčinou a důsledkem a neuspokojivost současného stavu, tím větší bude šance, že se potřebné změny stanou i silnou politickou agendou.

(Blog Daniela Münicha na Aktuálně.cz najdete ZDE.)

Video: Ztrácíme zdravý rozum, vychováváme děti strachem, bojí se dělat chyby, říká učitelka

Je u nás pevně zabydlený strach z chyb, děti se je bojí dělat, když ale pochopí, že chyba není ostuda, mají do života vyhráno, říká Petra Šubrtová. | Video: Daniela Drtinová
 

Právě se děje

Další zprávy