Intuitivně chce Babiš na Hrad. Za jeho bojem s Pavlem je ale i jiná věc, míní expert

Přestože už máme docela dlouho po summitu NATO v Ankaře, premiér Andrej Babiš i nadále hrotí konflikt s prezidentem Petrem Pavlem. Čím si to vysvětlujete?

Zkusím na to reagovat tak, jak by to nejspíš podobně zarámovali kolegové z oboru – s vědomím, že jde o interpretaci, ne o ověřitelný fakt, protože motivaci politika lze jen odhadovat z jeho chování.

Související

Summit NATO byl záminka. Babiš se už ani netají tím, že mu jde o víc

Kromě toho, že Babiš prezidenta opakovaně označuje za lídra opozice, odmítá také jeho návrh na obnovení konzultačních schůzek nejvyšších ústavních činitelů k zahraniční politice státu. Odůvodnil to tím, že se s Pavlem neshodnou na prioritách, a dodal, že nechce být součástí jeho kampaně…

Podle mě nejde o jednorázový spor, ale o vzorec. Odmítnutí obnovit konzultační schůzky nepřišlo zničehonic – vztahy mezi Hradem a vládou se lámaly už od ledna, kdy nedošlo k pravidelné schůzce ústavních činitelů kvůli tomu, že se na ni Babiš s ministrem zahraničí Macinkou nedostavili včas.

Dál eskalovaly kolem sporu, kdo povede českou delegaci na summitu NATO v Ankaře. Právě tahle kontinuita je důvod, proč současnou dynamiku vztahu Hrad–Babiš nečtu jako izolovaný výbuch, ale jako záměrně udržovanou linii napětí.

Co tím podle vás Babiš sleduje?

I samo zdůvodnění odmítnutí prozrazuje spíš kalkul než nějaký afekt. Babiš netvrdí jen to, že se s Pavlem neshodnou obsahově, ale rovnou podotýká, že nechce být „součástí jeho kampaně“.

Tahle formulace je podle mě zásadní: ukazuje, že Babiš už teď přemýšlí v kategoriích prezidentské volby 2028, ať už jako potenciální kandidát, nebo jako režisér kampaně někoho jiného.

Související

02:13

Macinka hájí své „trolování“ i boj proti prezidentovi. Prozradil, co mají s Babišem v plánu

„Tiktoková“ prezidentka?

Na mě to působí dojmem, že si připravuje půdu pro svou vlastní kandidaturu na Hrad…

Do hlavy žádného politika, tím méně premiéra Babiše, nevidíme. Babiš dosud mluvil o společném koaličním kandidátovi na post hlavy státu, a to spíš o ženě.

V této souvislosti padá například jméno „tiktokové“ ministryně Schillerové. Realita je ale taková, že z vládního tábora je to v tuto chvíli právě jen a pouze Babiš, který by úřadujícímu prezidentovi mohl být alespoň důstojným soupeřem.

Bez ohledu na to ale vůbec nelze vyloučit, že Babiše dobytí Hradu začíná intuitivně přitahovat a že fakticky už neformální kampaň vede, i když to navenek popírá.

Hrad jako únik z neúspěšné vlády

Co ho k tomu, aby do boje o prezidentský post případně znovu šel, může motivovat?

I kdybychom odhlédli od toho, že už s Pavlem jednou prezidentské volby prohrál a jistě si to nechce zopakovat, navíc úřadující prezident má vždy při obhajobě mandátu nepopiratelný bonus „držení úřadu“, pak jeho motivace možná může plynout z minimálně dvojí perspektivy.

Jednak by se svým angažmá – a notabene případným úspěchem – v prezidentské volbě mohl elegantně vyvléci ze zodpovědnosti za vládu, jejíž dosavadní počínání lze nejpřiléhavěji hodnotit jako tragikomické.

Za vládu, u níž je docela dobře možné, že zhruba za rok, kdy začne horká kampaň, už bude z vícero důvodů „nevládnutelná“. A v takové konstelaci se může stát souboj o prezidentský stolec docela elegantní „exitovou“ strategií.

Související

Pavel označil účast české delegace na summitu NATO za diplomatický výprask

A jednak: lze si vůbec představit velkolepější završení politické kariéry stárnoucího politika než se usídlit na pradávném stolci českých králů? Možná i nějak takto Babiš uvažuje, ale kdo ví…

Testování terénu

Jinými slovy mi tedy říkáte, že Babiš s prezidentem hrotí vztahy právě kvůli tomu, že si skutečně pohrává s tím, že by opět kandidoval na Hrad?

Těžko říct. Z toho všeho mi ale vychází, že jde z jeho strany v tuto chvíli skutečně spíš o testování terénu než o hotové rozhodnutí.

Babiš si drží otevřené obě cesty. Ostrý konflikt s Hradem se mu hodí v obou scénářích: buď jako příprava vlastní kampaně, nebo jako palivo pro kampaň kohokoli, koho ANO nakonec postaví, protože oslabuje Pavlovu pozici nadstranického prezidenta a systematicky ho tlačí do role, kterou Babiš označuje jako „prezident opozice“.

Související

Slovenský prezident hodil Babiše přes palubu. O roli Pavla na summitu NATO měl jasno

A proč to hrotí právě teď, navíc i za cenu kritiky?

Tady bych vedle prezidentských úvah zdůraznil čistě mocenskou logiku: pro Babiše jako premiéra a vůdce nejsilnější strany je paralelní vedení zahraniční politiky ze dvou center nevýhodné, neboť tato dvojkolejnost de facto legitimizuje prezidenta jako spoluautora zahraniční politiky. A o tuto dělbu Babiš zjevně nestojí.

Zároveň má celá anabáze i ústavní rozměr. Prezident Pavel celkem logicky upozorňuje, že bez koordinace bude prezident nucen vykonávat svoje zahraničněpolitické kompetence samostatně. Jinak řečeno, jsme také svědky věcného sporu o dělbu moci, nejen jakési erupce osobní antipatie.

Úřadující prezident má výhodu

Jak byste okomentoval šance Babiše v případném přímém souboji s Pavlem?

V této věci se musím připojit k dost jednotnému konsenzu odborníků, ať už politologů, nebo sociologů a specialistů na veřejné mínění: úřadující prezident má ve volbě strukturální výhodu a je jasným favoritem.

Právě proto vládní koalice asi spíš stále jako pravděpodobnější variantu zvažuje jinou strategii než opakování duelu z roku 2023, který Babiš prohrál skoro o milion hlasů.

Související

02:24

Prezident zareagoval na žádost Babiše, aby mlčel. Pavlova odpověď se mu nebude vůbec líbit

Právě obtížná porazitelnost úřadujícího prezidenta je asi nejsilnější argument pro to, že i kdyby Babiš chuť kandidovat měl, racionálně je pro ANO a potažmo vládní koalici výhodnější poslat jiného kandidáta a Babišovu energii a negativní kampaň investovat do jeho podpory zpoza kulis.

Shrnuto: nejde podle mě o klasickou „záminku“ v úzkém slova smyslu, ale o souběh dvou motivací, které se vzájemně posilují – mocenský spor o kontrolu nad zahraniční politikou a dlouhodobé budování narativu o Pavlovi jako opozičním hráči, který se Babišovi hodí – ať už na Hrad půjde sám, nebo tam pošle někoho jiného.