Na stavbě zemřel dělník, inspekce ji zavřela. Do haly napršelo, stát teď musí platit 35 milionů

Marek Pokorný Marek Pokorný
29. 4. 2017 20:09
Pětatřicet milionů korun odškodného zaplatí ministerstvo práce a sociálních věcí za postup Oblastního inspektorátu práce, který po smrtelném úrazu dělníka v listopadu 2008 přikázal opustit staveniště při rekonstrukci haly s hutním materiálem v Lutíně na Olomoucku. Nedokončenou střechou do haly zateklo a voda zničila uskladněné zboží. Soud poté rozhodl o tom, že postup úřadu byl nezákonný, a že proto může za způsobenou škodu. Ministerstvo, které je zřizovatelem inspektorátu práce, tento týden s majitelem haly uzavřelo smír, při němž se zavázalo způsobenou škodu uhradit. Firma mu na oplátku odpustila polovinu úroků a milionové náklady řízení.
(ilustrační foto)
(ilustrační foto) | Foto: Reuters

Praha/Lutín - V listopadu 2008 se zřítila část střechy skladu hutního materiálu v Lutíně na Olomoucku, právě když ji opravovali dělníci. Jeden z nich při pádu zahynul, druhý se zachytil na poslední chvíli.

Na místo se vzápětí dostavili zaměstnanci Oblastního inspektorátu práce a přikázali celý areál uzavřít a opustit staveniště. Kvůli jejich tehdejšímu rozhodnutí musí nyní stát zaplatit majiteli haly, firmě Salzgitter Mannesmann Stahlhandel, 35 milionů korun.

Toto úterý to definitivně potvrdil Obvodní soud pro Prahu 2, když schválil dohodu o smíru. "Soud schvaluje smír ve znění, že žalovaný zaplatí 29,822 milionu korun s úrokem 3,875 procenta ročně od 14. června 2012," uvedla soudkyně Jana Přibylová. I s úroky tak stát zaplatí o málo více než 35 milionů korun.

Oprava i přes zákaz?

Kvůli rozhodnutí inspektorátu totiž zůstala střecha neopravená a do haly zateklo. Voda poničila uskladněné zboží. Firma se proto obrátila na soud, který nejdříve rozhodl o tom, že rozhodnutí inspektorátu o uzavření staveniště bylo nezákonné.

A předloni v létě i o tom, že za způsobenou škodu může ono nezákonné rozhodnutí inspektorátu. Odpovědným určil jeho zřizovatele - ministerstvo práce a sociálních věcí. Zbývalo potvrdit jediné: skutečnou výši škody.

Ministerstvo se tomu snažilo zabránit tím, že podalo dovolání k Nejvyššímu soudu. V něm argumentovalo, že i firma má na uvedené škodě podíl, protože v rámci předcházení škodám mohla sama střechu opravit dříve - zákaz prý totiž nebyl absolutní. A že to neudělala právě proto, aby si mohla nárokovat uvedenou škodu.

Tento argument ale loni v dubnu Nejvyšší soud smetl. "Žalobkyni nelze přičítat k tíži to, že respektovala zákaz vyslovený rozhodnutím Obvodního inspektorátu práce. Jejich úvaha je nesporně přiměřenější než prezentace žalované, podle níž tento zákaz nebyl absolutní a žalobkyně po jeho vydání neučinila ničeho k zamezení vzniku hrozících škod proto, aby mohla následně uplatnit náhradu vzniklé škody," uvedl soudce Nejvyššího soudu Pavel Pavlík.

Smír ušetřil sedm milionů

Obvodní soud pro Prahu 2 proto začal řešit samotnou výši odškodnění. Ministerstvo poté ustoupilo a rozhodlo se, že bude řešit případ smírně.

"Rozhodnutí o základu sporu, že nárok žalobce je dán, bylo nezvratné a prošlo všemi stupni řízení. Protahování řízení by přineslo pouze další náklady," uvedl mluvčí resortu Petr Sulek. V rámci smíru se navíc obě strany dohodly na tom, že se požadovaný úrok sníží na polovinu. Stát nemusí platit protistraně ani náklady řízení, které by přesáhly milion korun.

"Ministerstvo ušetřilo více jak sedm milionů, a to jak na úrocích z prodlení, tak i na nákladech řízení, kterých se protistrana vzdala," dodal Sulek. Sama firma se k případu nechce vyjadřovat. "Máme povinnost mlčenlivosti," uvedl její jednatel Ivan Šulc.

Inspektorát si za rozhodnutím stojí

Generální inspektor inspektorátu práce Rudolf Hahn si za tehdejším rozhodnutím svých podřízených nadále stojí. Příslušný inspektor musel podle něj jednat, protože hrozilo nebezpečí ohrožení života jak dělníků na střeše, tak zaměstnanců v hale. "Rekonstrukce střechy probíhala za plného provozu v prostoru haly, což nařízení vlády zakazuje," poukázal.

Upozorňuje i na to, že zákaz byl zrušen ne proto, že by byl nedůvodný, ale protože soud odhalil podjatost inspektora. Ten totiž pro policii zpracoval v dané věci znalecký posudek.

"V době zákazu znalcem nebyl, a tak podjatým nemohl být. Ale soud učinil jiný závěr," konstatuje Hahn a poukazuje na to, že v dané věci bylo vydáno celkem 15 často protichůdných rozhodnutí jak správními úřady, tak soudy. Vše nakonec uzavřel Nejvyšší soud v neprospěch státu.

"Nad řadou okolností tohoto případu a rozhodováním některých soudů a akceptovaných argumentů zůstává tak trochu rozum stát, ale nezbývá než je akceptovat," shrnul Hahn. Podle něj úřad podobných zákazů vydal v minulosti více, ale tento je jediný, po kterém došlo k náhradě škody.

 

Právě se děje

Další zprávy