Praha – Někdy se chová tak jako další děti ve školce, ale jsou i těžší dny, kdy se jenom vzteká a leží na zemi. Dívenka, která do mateřské školy Kohoutek na pražské Hanspaulce chodí už od loňského roku, má problémy s pozorností. Ve skupině je dalších 21 dětí, proto holčičce pomáhá asistentka pedagoga. Věnuje se jí a vymýšlí pro ni speciální program. Procvičují třeba motoriku a další dovednosti.
Tuzemským mateřským školám se děti se speciálními vzdělávacími potřebami daří integrovat už delší dobu. S novelou školské legislativy, která platí od prvního září, se tak pro ně příliš nemění. Zkušenosti s výukou nějakým způsobem znevýhodněných dětí mají právě i v mateřské škole Kohoutek. Navštěvoval ji chlapeček na vozíku či holčička se zrakovou vadou.
V současné době vyučují dvě děti, které potřebují speciální péči. Holčička s poruchou pozornosti patří do třídy Adély Štěpánkové. Pro ni však starost o takového svěřence či svěřenku novinkou byla.
"Nejprve jsem měla obavy, jak inkluze bude probíhat v praxi. Vnímala jsem to ale jako výzvu, a ne jako nutnost. Neříkala jsem si, že to určitě nepůjde a budou z toho samé problémy. Jen jsem si zkrátka uvědomovala, že to nebude snadné a bude potřeba hodně věci promýšlet a propracovávat," popisuje učitelka s mnohaletou praxí.
Ostatní děti prý jiný program a chování své spolužačky chápou. Umějí být i trpělivé. Když během vzdělávací hry znají odpověď, vědí třeba, co je na obrázku, nevykřikují, počkají a nechají to spolužačku říct jako první, aby i ona měla nějakou motivaci. "Holčičku se podařilo do kolektivu zařadit, ale je potřeba konflikty hned řešit, vysvětlovat dětem, proč je důležité pomáhat, jak to můžou konkrétně udělat, a hlavně je chválit za všechny hezké projevy," vysvětluje Štěpánková.
Zpočátku ale její žáci novou situaci nechápali, bylo proto potřeba citlivé vedení, pozitivní postoj a spousta vysvětlování. Stálo to za to. Inkluze podle učitelky přinesla mnohé i "zdravým" dětem. Naučily se především nové sociální dovednosti a rozvinuly řadu osobnostních vlastností.
Změny v inkluzi
Od 1. září začal platit takzvaný proinkluzivní zákon, který garantuje podporu všem dětem se speciálními vzdělávacími potřebami. Aby ji mohly získat, musí je Speciálně pedagogická centra nebo pedagogicko-psychologické poradny znovu vyšetřit a jejich diagnózu zapsat podle nových pravidel.
Na přechod od starého do nového systému mají školy i odborná pracoviště dva roky. Během této doby budou žáci dostávat podporu i podle starých pravidel, do dvou let by se všichni měli zapojit do nového systému.
"Některé děti mají už v předškolním věku větší schopnost vnímat druhé, jsou empatické a citlivé. Jiné s tím mají větší problém, ale i ty se mohou učit tolerovat někoho, kdo je trochu jiný než ony, a neubližovat mu, neposmívat se. Nemusí s integrovaným dítětem být obrovští kamarádi, ale mohou si vedle něho klidně hrát," říká Štěpánková a dodává, že děti se tak učí nemyslet jen na sebe a vnímat i potřeby druhého.
Učitelé nepoznají handicap ani nadání
Bez asistenta si však neumí fungování kolektivu představit. Se svou současnou pravou rukou měla velké štěstí, znají se již delší dobu a velmi dobře spolu vycházejí. To se ale bohužel nestává příliš často. Podle Dany Moravcové, ředitelky Mateřské školy Čtyřlístek z Prahy a předsedkyně Českého výboru Světové organizace pro předškolní výchovu, je největším úskalím inkluze právě vhodný asistent pedagoga.
"Problém vidím hlavně v malém finančním ohodnocení, protože jakmile kvalifikovaní asistenti najdou lépe placené zaměstnání, odejdou. U dítěte se pak střídají, což je problém, zvlášť třeba u autistů," objasňuje.
Jako další velký problém inkluze vnímá ředitelka neschopnost učitelů a učitelek odhalit handicap nebo i extrémní nadání. To potvrzuje také náměstek ústředního školního inspektora Ondřej Andrys. Sice poukazuje na to, že jsou děti ještě malé, takže je rozpoznání komplikovanější, mezery u učitelů během diagnostikování speciálních potřeb dítěte však potvrzuje. Investice do dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků tedy podle něj v tomto směru mají smysl.
"Ve školním roce 2015/2016 bylo v mateřských školách celkem 367 361 dětí, z toho 3197 se speciálními vzdělávacími potřebami. Fakticky jich tam ale bylo víc. Pokud jde o mimořádně nadané děti, tak s ohledem na věk dětí v mateřských školách lze diagnostikovat spíše jen určitý akcelerovaný vývoj než nějaké mimořádné nadání," říká Andrys.
Ředitelka Moravcová navíc upozorňuje i na to, že učitelé nedovedou stanovit ani odpovídající pedagogická opatření. Zvládnou to jen ti starší, kteří vystudovali ještě před rokem 1989 a mají zkušenosti i praxi.
"Začínající učitelky nemají vůbec základy speciální pedagogiky a inkluze je hlavně o speciální pedagogice i diagnostice," varuje ředitelka. Další nástraha pak na pedagogy číhá, jakmile dostanou asistenta. Pracuje totiž právě pod vedením učitelů a ti často nevědí, jak ho vést a co s ním vůbec dělat. Chybí jim příprava. Podle Moravcové by se nad kvalifikací pracovníků mateřských škol mělo zamyslet ministerstvo školství, protože současné středoškolské vzdělávání dle jejích zkušeností nestačí.
Zvýšila se administrativa
Integrace znevýhodněných dětí podle nové legislativy přináší také jednu velkou nevýhodu. Česká školní inspekce zaznamenala, že se zvýšila administrativní zátěž, což potvrzuje i ředitelka Moravcová.
"Množství administrativních povinností je značné a hrozí riziko, že školy nebudou mít pro množství administrativy dostatek prostoru na vlastní realizaci společného vzdělávání," upozornil náměstek Andrys. "Uvidíme, jak se bude situace vyvíjet. Budeme sledovat, jestli se daří naplnit to, co je hlavní myšlenkou společného vzdělávání, tedy významně podpořit a zafinancovat péči o děti a žáky se speciálními vzdělávacími potřebami nebo s nějakým nadáním a také výrazně podpořit pedagogy i celé školy, které o tyto děti a žáky pečují," dodává.
