Zeman potřebuje oporu okolí, dětem ve školách ji však upírá, diví se pracovník nadace

Šárka Mrázová Šárka Mrázová
29. 10. 2018 20:00
Inkluze v českém školství dávno probíhá, novelizací jen zákon dohnal realitu, říká v rozhovoru pro Aktuálně.cz Štěpán Drahokoupil z nadace Open Society Fund. Média podle něj rozjela proti inkluzi negativní kampaň, na kterou naskočili politici, kteří chtějí nasbírat laciné body. Trpí tím děti se zvláštními potřebami i jejich rodiče, kteří se bojí reakce okolí.
Štěpán Drahokoupil z nadace Open Society Fund.
Štěpán Drahokoupil z nadace Open Society Fund. | Foto: Štěpán Drahokoupil

Říkáte, že se o reformě společného vzdělávání, tedy inkluzi, šířily víc než pravda fámy, které bránily rozumné diskuzi.
Někdy na přelomu let 2015/2016 spustil deník Blesk kampaň Stop škodlivé inkluzi. Na to naskákala spousta lidí, kteří chtějí získávat laciné politické body.

Třeba Tomio Okamura, ještě když byl ve sněmovně za Úsvit, hlasoval pro inkluzivní legislativu. Miloš Zeman také podepsal inkluzivní novelu - sice na apríla, ale podepsal. Je zajímavé, že člověk, který pro výkon své funkce potřebuje podpůrné opatření, kritizuje samotný koncept inkluze. Nerozumím tomu, proč obdobnou podporu nechce umožnit dětem ve školách.

Myslíte prezidenta Zemana?
Ano. Všichni si jistě vybavíme záběry, jak se pan prezident na mezinárodních summitech pohybuje na vozíku nebo sedí na židli. Nebo jak při chůzi potřebuje oporu ostatních. Je dobře, že takovou pomoc má. Je tak typickým příkladem, kdy inkluzivní opatření umožní někomu lépe dělat svou práci.

Již zmíněný Tomio Okamura má podle vlastních slov nehezké zkušenosti s tím, jak se k němu ostatní chovali, když byl dítě. Avšak místo empatie a porozumění lidem v podobně složité situace jen posiluje mýty o škodlivosti inkluze.

Přestože se proti inkluzi, jak tvrdíte, vedla dezinformační kampaň, vy jako experti jste mohli vyjednávat s ministerstvem…
Tady jde o společenskou náladu. Kvůli negativní kampani mohou mít rodiče strach, že jejich dítě, které má zvláštní vzdělávací potřeby, bude ostatní zpomalovat. To však nepotvrdily ani výzkumy, ani praxe na dobrých inkluzivních školách.

Jenže to, že v českých školách inkluze dávno probíhá, během negativní kampaně nikoho moc nezajímalo. Když se zaměřím jen na děti s postižením, tak ty už v běžných školách dávno jsou. Vývoj je jednoznačný. Zhruba před deseti lety to bylo půl napůl, polovina těchto dětí byla ve speciálních školách. Dnes je přes sedmdesát procent dětí s postižením v běžných školách. Jestli nám něco legislativa z roku 2016 dala, tak to, že zákony konečně dohnaly realitu. 

Zlepšilo se už podle vás vnímání inkluze u veřejnosti? Třeba minulý týden ji školy připomínaly různými akcemi…
Určitá hysterie trochu opadla, ale pořád vnímáme, že ve společnosti zůstalo mnoho pachuti, dezinformací a otázek ohledně toho, na čem je vlastně inkluze postavena. Ani v letošních komunálních volbách jsem nezaznamenal, že by to bylo tématem. Jsme pořád daleko od toho, aby inkluze byla vnímána jako něco běžného. Aby vzdělávání žáků s různými potřebami bylo vnímáno jako přirozená součást škol. Už aspoň nevychází v bulváru titulky, že inkluze je škodlivá. Doufám, že si lidé uvědomili, že se nic radikálního nestalo. Že to byla reforma, nikoliv revoluce.

Jak si Česko stojí v porovnání se zahraničím?
Oproti západním zemím má Česko ještě co dohánět. Což ale neznamená, že v České republice nejsou skvělé příklady toho, jak inkluzivní vzdělávání dělat, jak vzdělávat postižené děti, romské děti nebo děti cizinců. A nebál bych se tyto školy postavit vedle inkluzivních škol v západní Evropě.

Je společné vzdělávání opravdu správnou cestou? Řada učitelů i rodičů ho stále kritizuje…
Inkluzivní vzdělávání je vnímáno jako klíčové v tom, aby společnost držela při sobě, aby se ve třídě mohli potkávat žáci z různých prostředí. Je to pak jedna z nejlepších příprav na život, který je rozmanitý, různý. V životě se prostě nepotkáváte jen se svými spolužáky z osmiletého gymnázia. A ve chvíli, kdy na tu různost nejsme připraveni ze školy, tak nám to pak v životě chybí.

Co chtějí rodiče?
Spousta jich vidí větší smysl v individuálním přístupu. Vzdělávací metody, které jsou třeba sto let staré, už v jednadvacátém století nefungují. To ale neznamená, že všechno hodíme na učitele. Čím dál více lidí reflektuje, že je třeba proměnit vzdělávání od základních principů. Nic takového se ale nedá zavést ze dne na den nebo to přikázat zákonem.

Inkluzi chce stát posílit finančně, přesto stále chybí asistenti a psychologové.
Co se týká obecně situace v inkluzivním vzdělávání, tak se nemůže zlepšit jedním zákonem nebo vyhláškou. Největšími bariérami jsou stále nedostatek speciálních pedagogů, psychologů nebo příliš mnoho žáků ve třídách. Co se díky legislativě podařilo vyřešit, je zvýšení financí. Je to v řádu několik miliard navíc, které jdou přímo na podporu školám a žákům. To nám nejvíce potvrzovali učitelé a ředitelé v našem průzkumu, že se zlepšilo financování.

Ve kterých regionech jsou největší problémy?
Je to spojeno se sociální situací v regionech. Například v Ústeckém kraji je hodně sociálně vyloučených lokalit, kde obecně ekonomická situace není nejlepší a školství je zde v horším stavu. U skupin, které jsou na okraji zájmu společnosti, jako jsou třeba Romové nebo lidé s postižením, je vždy více vidět, když školský systém nefunguje dobře.

S čím to souvisí?
S tím, že v České republice máme ve srovnání s vyspělými zeměmi velmi selektivní školství a dáváme přílišný důraz na roli rodiny. Tím samozřejmě nechci říct, že rodina nemá hrát ve vzdělávání žádnou roli a má to vše hodit na školu. Jednoznačně se ale ukazuje, že náš vzdělávací systém nedokáže dostatečně zmírnit dopady, které si například nesou děti ze znevýhodněných a chudých rodin.

Dám vám konkrétní příklad - nedávno se vedla diskuze, zda jsou domácí úkoly povinné, nebo ne. Část vzdělání se přenáší na rodiče a logicky rodiče s vysokoškolským vzděláním dokážou dítěti s úkolem pomoct daleko lépe než rodiče, kteří vystudovali základní nebo bývalou praktickou školu. Je to zamotaný kruh, chudoba a nedostatečné vzdělání se dědí.

Když chcete v Česku dobré vzdělání, musíte se narodit do dobré rodiny?'
Bohužel, zatím tomu tak je. Žádný vzdělávací systém na světě nedokáže smazat vliv rodiny, ale je vidět, že pomocí asistentů, kteří pracují s rodinou i učiteli, můžete začlenění žáků zlepšit. Navíc je zde ještě mnoho dětí, kterým rodiče neplatí obědy a které mají ve škole hlad. Zkuste si jít do práce a být tam jen o kousku chleba, to se vám také bude špatně pracovat. Je to kombinace špatného nastavení vzdělávacího a sociálního systému.

 

Právě se děje

před 1 hodinou

Brémy podlehly Frankfurtu 0:3, Pavlenka inkasoval po 342 minutách

Fotbalisté Brém v dohrávce 24. kola německé ligy podlehli Frankfurtu 0:3 a zůstali na předposledním místě tabulky. Brankář Jiří Pavlenka byl v bundeslize překonán po 342 minutách, celý zápas za domácí Werder odehrál i krajní obránce Theodor Gebre Selassie.

Brémy prohrály poprvé po třech ligových zápasech a ztrácí dva body na šestnáctý Düsseldorf, který drží barážovou pozici. Eintracht zvítězil podruhé za sebou a poskočil na 11. příčku.

Domácí si v úvodním poločase vytvořili víc nebezpečných šancí než soupeř, ale brankář Trapp zneškodnil dalekonosnou ránu Klaasena nebo Selkeho pokus z úhlu.

Druhé dějství jasně patřilo Frankfurtu. V 61. minutě si na Kostičův centr naskočil Silva a přesnou hlavičkou překonal Pavlenku. Reprezentační gólman podruhé inkasoval v 81. minutě z rohu od nepokrytého Ilsankera a hostující náhradník ještě v poslední minutě uzavřel skóre hlavou.

Hráči Werderu potvrdili pozici nejhoršího domácího týmu německé ligy, v aktuální sezoně na Weserstadionu ze 14 utkání získali pouhých šest bodů a vyhráli jen v září nad Augsburgem (3:2).

před 1 hodinou

V případě Maddie McCannové, jež zmizela před třinácti lety, je podezřelý Němec

Němečtí vyšetřovatelé podezřívají z vraždy britské dívky Maddie McCannové, která zmizela před 13 lety při rodinné dovolené v Portugalsku, 43letého muže z Německa. Vyšetřování otevřelo státní zastupitelství v Braunschweigu, informoval dnes Spolkový kriminální úřad. Podezřelý, který byl už v minulosti podle agentury DPA vícekrát trestán kvůli sexuálním deliktům i na dětech, si v současnosti odpykává víceletý trest ve vězení.

Tehdy tříletá Madeleine McCannová zmizela v květnu 2007 z apartmánu v turistickém komplexu v Praia da Luz u jihoportugalského města Lagos v regionu Algarve. Její rodiče byli tehdy na večeři v blízké restauraci. O osud dívenky se zajímala média na celém světě. 

Zdroj: ČTK
před 2 hodinami

Anderson, Ozon, McQueen. Festival v Cannes zveřejnil výběr filmů pro letošní ročník

Nové filmy amerického režiséra Wese Andersona, francouzského Françoise Ozona či britského Steva McQueena jsou součástí oficiálního výběru 56 snímků pro letošní ročník mezinárodního filmového festivalu v Cannes. Filmový svátek se letos v květnu nekonal kvůli koronavirové pandemii, pro snímky je ale zařazení na jeho program prestižním oceněním, uvedla agentura AFP. Žádný český film se do výběru neprobojoval.

Na seznamu oficiálního výběru se nachází Andersonův film The French Dispatch (Francouzská spojka), Ozonův Eté 85 (Léto 85), britský filmař Steve McQueen má ve výběru snímky hned dva - Lovers Rock (Skála milenců) a Mangrove (Mangrovník).

Žádný český film v letošním oficiálním výběru festivalu nefiguruje. Ze zemí střední a východní Evropy zde mají své zástupce pouze Litva (film Soumrak režiséra Šarunase Bartase) a Bulharsko (snímek Únor od režiséra Kamena Kaleva).

Zdroj: ČTK
Další zprávy