Cílem už není diagnóza, ale pomoc dítěti. Jak inkluzi zvládají učitelé a jak rodiče?

Zuzana Hronová Zuzana Hronová
1. 12. 2019 8:11
Inkluzivní vzdělávání v Česku funguje už tři roky. Národní institut dalšího vzdělávání proto zmapoval postoje a potřeby 6349 učitelů a 355 ředitelů škol v oblasti inkluze. Jde o školy pracující v obtížnějších vzdělávacích podmínkách, které se ale chtějí dále rozvíjet a zapojily se do projektu Podpora společného vzdělávání v pedagogické praxi. Aktuálně.cz přináší výsledky šetření.
Foto: Shutterstock.com

Zmatky kolem inkluze

Inkluze, tedy inkluzivní (společné) vzdělávání, nebyla dobře vysvětlena veřejnosti. Mnozí se totiž domnívají, že novela školského zákona, známá také jako "inkluzivní novela", platná od 1. září 2016, zrušila speciální školy a do normálních základních škol tak vtrhly stovky dětí s poruchami chování, lehkým mentálním postižením či poruchami učení. Pletou si patrně inkluzi s integrací žáků se speciálními vzdělávacími potřebami "do hlavních proudů vzdělávání", tedy do běžných škol. Jenže k této integraci již u nás dochází od 90. let minulého století, výrazněji pak od roku 2005. 

Oproti tomu inkluzivní vzdělávání, uplatňované od září 2016, se pouze snaží více přizpůsobit výuku žákům se speciálními vzdělávacími potřebami formou podpůrných opatření - od asistenta po pomůcky. 

Není také pravda, že by tím zanikly speciální nebo tzv. praktické školy. Ty podle ministerstva školství zůstávají pro žáky s mentálním, tělesným, zrakovým nebo sluchovým postižením, závažnými vadami řeči, závažnými vývojovými poruchami učení, závažnými vývojovými poruchami chování, souběžným postižením více vadami nebo autismem, shledá-li školské poradenské zařízení, že vzhledem k povaze jejich speciálních potřeb je speciální vzdělávání v zájmu žáka a nestačila by ani podpůrná opatření v běžné základní škole. Vždy je nutný souhlas zákonného zástupce dítěte.

Děti již nejsou definovány skrze svou diagnózu, nýbrž jako děti, které ke vzdělávání potřebují podporu.

 

Právě se děje

Další zprávy