Netřeby - Ve zdi jedné z hal drůbežárny v Netřebech se líně otáčí jediný ventilátor. Nebýt jeho klapotu, panuje tu doslova mrtvolný klid. Přitom ještě nedávno tu kvokalo na 17 tisíc chovných slepic a kohoutů.
Nebezpečný virus H5N1 poprvé zasáhl i velkochovy a postupně udeřil kromě Netřeb i na dalších třech místech. Podle veterinářů jde o největší výskyt této choroby v rámci celé Evropské unie.
Odborníci měli pro tento případ připravené manuály, jak postupovat. V praxi ale převzali iniciativu hasiči a mnohdy museli improvizovat.
Stovky jejich mužů tak už druhý měsíc bojují s nákazou. Jejich práce pokračuje i po vybití ptáků. Ve čtyřicetistupňových vedrech dohlíží na to, aby se případný virus nedostal za brány nebezpečných zón.
Vedro je nesnesitelné. Pracuje se přes noc
Je vedro, teploty šplhají k tropické čtyřicítce. Na čelech mužů postávajících nedaleko hal v Netřebech vystupují krůpěje potu. Někteří z hasičů táhnou do boje proti ptačí chřipce bez přestání třetí týden.
Tým čtyř mužů svlékl služební uniformy a pracuje jen v tričkách a trenýrkách. Že jde o hasiče se dá poznat už jen podle typicky rudo-bílých vozů, v jejichž stínu se schovávají před sluncem.
Zaměstnanci dostali na odpoledne volno kvůli extrémnímu horku. Do ochranných obleků, rukavic, utěsněných lepící páskou s respirační maskou se obléknou znovu v devět večer. Úklid potrvá až do rána.
Hasiči mají za úkol pomoci lidem se svléknutím utěsněných obleků, připravit dekontaminaci a vydezinfikovat použité holínky.
Pokaždé, když chtějí zaměstnanci vyjít z areálu obehnaném páskou a hlídaném policií ven, musí projít dekontaminační linkou a hasiči jejich obleky i použitou vodu zlikvidují.
To vše se opakuje každé tři hodiny, kdy mají zaměstnanci stanovenou přestávku. Ve dnech, kdy se zabíjela drůbež, museli "dezinfikovat" na 160 lidí za den.
Všichni, kdo se v areálu pohybovali, musí brát 10 dní lék Tamiflu a dvacet dní být pod dohledem lékaře.
Nonstop směna
Také v nedalekém Kosoříně vyklízí haly za normálního počasí nonstop. Přestože by objekt měli hlídat policisté, jejich auto je prázdné a hlídající strážníci se schovávají ve stínu stromů. Dostáváme se tak do areálu.
Vyrovnané holínky, odložené rukavice, respirátory. Dekontaminační linky pro auta i lidi jsou připraveny.
"Někteří zaměstnanci se vrátili z dovolené, některým sem přišli pomáhat jejich příbuzní," popisuje situaci vedoucí Kosořínského areálu pan Pavliš. "Já sám tu jsem od půl druhé ráno, abych to všechno zvládl zorganizovat."
Majitel drůbežárny dal svým zaměstnancům za úkol, že musí devět hal vyklidit do této soboty. Hraje se o čas. Teprve až se haly vydezinfikují začne běžet 30denní lhůta, po kterou nesmí majitel nakupovat ani prodávat drůbež. Teprve poté se může provoz rozběhnout na plno.
Z novinářské návštěvy je ale pan Pavliš nervózní. "Určitě napíšete, že něco děláme špatně, nebo že pracujeme pomalu," říká. "Měli jsme s novináři špatné zkušenosti, jednou nám tu lítali nad areálem helikoptérou a ta se jim zřítila do nebezpečné zóny."
Když se po sedmé hodině večer vracíme k areálu, abychom si promluvili se zaměstnanci, kteří právě skončili po dvanácti hodinách práci v halách, je už policie ve střehu a po instrukcích pana Pavliše nás vykazuje z areálu.
Z dálky je jen vidět postavy v bílých oblecích, jak si unaveně sundavají respirační masky. Skupina hasičů přiváží novou várku vody, další tým pomáhá zaměstnancům z utěsněných obleků a zapíná dekontaminační linku.
I tady budou hasiči a zaměstnanci sloužit přes noc. "Naše služba trvá 30 hodin, pak nás přijedou vystřídat," říká jeden z hasičů, kteří přijeli pomoci z Vysočiny.
Změny za pochodu
V obou areálech si v uplynulém měsíci vyzkoušeli hasiči naostro postupy, o kterých dosud jen četli.
Kromě přípravy a obsluhy dekontaminačních linek zajišťovali a organizovali práci, připravovali haly k zaplynování, vyklízeli techniku, vynášeli usmrcená zvířata.
Dekontaminační linky použili v praxi poprvé. Stát je začal nakupovat po roce 2001, kdy teroristé zaútočili na New York.
"Nikdy jsme nic takového necvičili," říká náměstek ředitele HSZ Královéhradeckého kraje Aleš Černohorský. "Zpočátku při tom prvním případě to byl těžkopádný rozjezd a některé věci nešly ideálně. Ale pak to běželo jako po drátku."
Teprve na místě museli hasiči společně s armádou řadu věcí dolaďovat. "Zjistilo se, že veterináři neměli úplně dojednaný dovoz plynu na usmrcení přivezli ho až za 24 hodin," říká Černohorský. "Nikdo také nebyl připraven na to, že se bude plyn pouštět do hal a je tedy potřeba zajistit, aby cestou z cisterny do haly nezamrzl."
Zařízení, které by těmto komplikacím zabránilo tak hasiči stavěli provizorně na místě.
"Nikdo také nepočítal s tím, že likvidace drůbeže bude trvat tak dlouho," říká Černohorský. "S krocany a kuřatama to šlo jednoduše, ti se nebránili. Ale slepice pořád utíkaly a létaly."
Zatímco usmrtit krocany a kuřata trvalo v jedné hale 45 minut, halu se slepicemi "zvládli" až po pěti hodinách.
Poté hasiči zvolili metodu zaplynování celých hal. I v tomto případě však hasiči vymysleli "zlepšovák."
"Děláme mnohem nepříjemnější práce, denně jezdíme k autonehodám," říká Černohorský. "Nedá se zvyknout, ale přizpůsobit ano. Já jsem se s tím vypořádal tak, že jsem si řekl, že nevysílám naše muže zabíjet drůbež, ale že jdou pomáhat lidem, aby se nákaza nešířila."
Z nehod se otřepeme, tady jsme dlouho...
Se specifickou situací se museli především vypořádat hasiči, kteří zasahovali přímo na místě. "Nehody člověk ze sebe spláchne za dvě hodiny, ale v tomhle člověk zůstává dlouho a to není dobré," říká hasič Petr Pojezdný.
"Zasahoval jsem v Tisové, Noříne, Kosoříně a nakonec i tady, nebylo mi to jedno," říká hasič Petr Pojezdný a otírá si trikem zpocené čelo. "Nepřijde mi dobré zabíjet i zdravé chovy, ale ti, co o tom rozhodli, vědí snad víc než my a ví, proč tak rozhodli."
"Jsme zvyklí na požáry, nehody, ale tohle je nové," říká jeho hradecký kolega Miroslav Novák. "Zatímco postup při nehodách jde snadno nasimulovat, tahle situace se prostě nacvičit nedá."
První zásah tak přinesl některé problémy, cisterny s plynem přijeli až za den, chybělo některá zařízení, či kontejnery na použité oděvy.
Kuře k večeři?
Odpoledne střídá podvečer, mírně se ochlazuje, hasiči v Netřebech vyrážejí do lesa pro dřevo. Někdo usedá a čte noviny, další jde hledat houby. Než přijdou zaměstnanci uklízet haly, mají pár hodin klid, na ohni si upečou buřty.
"Kuřata si dneska rozhodně nedáme," říká pan Pojezdný. "Viděl jsem jich v posledních dnech tolik, že mi to už nedělá dobře. Myslím, že drůbež jíst už vůbec nebudu."
