Praha - Ministerstvo financí zjišťuje, po kom bude vymáhat 74 tisíc korun, které muselo podle rozhodnutí soudu zaplatit kvůli tomu, že Kancelář prezidenta republiky odmítala zlínskému důchodci a aktivistovi Luďku Maděrovi sdělit, kolik berou její klíčoví zaměstnanci.
Za nesprávný postup státních úředníků totiž odpovídá stát a právě ministerstvo financí za něj v těchto případech jedná. To, že má sumu platit, koncem dubna pravomocně potvrdil Městský soud v Praze.
Ministerstvo písemný verdikt dostalo minulý týden a hned zaplatilo - Maděrovi poslalo 47 250 korun jako morální satisfakci a dalších více než 26 tisíc na náklady řízení jeho advokátce. "Na základě pravomocného rozsudku ministerstvo splnilo uloženou povinnost uhradit náhradu škody a náklady řízení," uvedl mluvčí resortu Filip Běhal.
Teď ale ministerstvo řeší, po kom bude uvedenou částku dál vymáhat, aby ji platil konkrétní viník, a ne občané ze svých daní. "V současné době se připravuje výzva ve věci poskytnutí součinnosti při uplatnění regresního nároku na Kancelář prezidenta republiky," uvedl Běhal.
Poslední podpis od Mynáře
Podle zákona totiž nemůže být regresní náhrada škody požadována po instituci, ale pouze po konkrétním člověku, jemuž musí být způsobení škody jednoznačně prokázáno. Jeho jméno prý zatím ministerstvo nezná. Nelze proto v tuto chvíli předjímat, zda a na kom bude v konečném důsledku regresní náhrada vymáhána.
Hledání viníka by přitom nemělo být složité. Rozhodnutí s odmítavým stanoviskem podepsal - stejně jako ve všech podobných případech - ředitel právního odboru Kanceláře prezidenta republiky Václav Pelikán. Jenže Maděra se odvolal a zamítnutí odvolání podepsal hradní kancléř Vratislav Mynář.
"Mynář mohl rozhodnutí Pelikána zrušit a vrátit mu to k novému projednání," říká Maděra, podle nějž by tedy měl jít účet za hradním kancléřem.
Samo ministerstvo tyto úvahy nechce dále komentovat. "Ministerstvo financí nepovažuje v tuto chvíli za vhodné zveřejňovat obsah budoucí komunikace ani specifikovat možné postupy v této věci, dokud se neseznámilo s příslušným stanoviskem Kanceláře prezidenta republiky," reagoval na dotazy Běhal.
Hrad se k případu vyjadřovat nechce. "Záležitost nebudu komentovat," reagoval suše mluvčí Jiří Ovčáček. Již dříve však odmítl, že by ze strany Hradu šlo o obstrukční postup, a neví, proč by prezidentská kancelář měla hledat viníka. "Zamítavá rozhodnutí KPR v záležitosti poskytnutí informací o platových poměrech vedoucích zaměstnanců byla vždy řádně a zevrubně konkrétními právními argumenty odůvodněna," řekl Aktuálně.cz loni v listopadu s tím, že proto nikomu nelze prokázat úmyslné nebo nedbalostní jednání, a chtít po něm tedy náhradu škody.
Nejsou to nadlidi
Maděra v lednu 2015 požádal, aby mu Kancelář prezidenta republiky podle zákona o svobodném přístupu k informacím řekla, kolik berou její přední úředníci včetně kancléře Vratislava Mynáře či tehdejšího protokoláře Jindřicha Forejta. Poukázal přitom na precedentní rozsudek, který již dříve stanovil, že kancelář podobné informace musí poskytovat.
Jenže neuspěl, a proto na prezidentskou kancelář podal žalobu. Hrad mu nakonec vyhověl - ale až poté, co mu přišla předvolánka k soudu. Maděra proto se svou advokátkou Petrou Bielinovou chtěl za obstrukce satisfakci.
Soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 1 Lenka Vávrová Maděrovi vyhověla. "Kancelář prezidenta republiky svým postupem dala návod, jak zákony obcházet a nedodržovat," uvedla Vávrová, která tak loni v polovině října za obstrukci hradní kanceláře přiřkla Maděrovi 47 250 korun. A to jako odškodné za to, že se odpovědi domohl až po takřka dvou letech. "Postup KPR nepochybně musel v žadateli o informace vyvolávat frustrující pocity a nedůvěru v právní stát," konstatovala Vávrová s tím, že "postup KPR nemůže mít v právním státě místo".
Poukázala i na to, že běžný subjekt by takto obstrukčně nepostupoval a informace by bezpochyby poskytl. "Například i jen proto, aby se vyhnul negativním finančním dopadům v podobě nákladů soudních řízení a podobně, které by musel hradit. Tento aspekt zjevně u KPR roli nehrál," zkritizovala Hrad. Argumentaci Hradu, že dopady zveřejňování platů zaměstnanců kanceláře jsou jiné než u obyčejných občanů, označila za nepřijatelnou. "Tento výklad znamená, že se považují za nadlidi," podotkla.
Ministerstvo financí se odvolalo, ale Městský soud v Praze letos v dubnu verdikt potvrdil.
Dělali si legrandu
To, že prezidentská kancelář patří mezi instituce, které podléhají informačnímu zákonu a musí zveřejňovat i údaje o platech rozhodujících úředníků, řekl soud už v červenci 2012, když vyhověl žalobě novináře a právníka Tomáše Němečka. Jenže i poté žádosti o informace odmítal.
"Zjistili jsme, že kromě pana Maděry bylo pět případů, kdy Hrad postupoval stejně a dělal si ze žadatelů legrandu. Od začátku ví, že ty informace bude muset poskytnout, ale protahuje to a dává je až těsně před jednáním soudu," říká Maděrova advokátka Petra Bielinová. "Je to klasické obstrukční jednání, vůbec nečekají, že by se někdo po tom více pídil a zjišťoval, že to dělají i v dalších případech," dodala.
Sám Maděra říká, že mu vůbec nešlo o odškodné. "Dělám to proto, abych povzbudil lidi a řekl jim, že má smysl se ptát. A že buď získají informace, nebo mohou žádat odškodné," uvádí pětasedmdesátiletý muž, který má spolu s Bielinovou s podobnými žalobami už zkušenosti. "Kdyby se mi podařilo nažhavit lidi, aby dávali víc žádostí o informace, nejen o výši platu, ale třeba jaké faktury kdo proplatil, tak by se nemohlo tolik krást," myslí si.
Sám přitom bude dál pokračovat a hlídat ministerstvo financí, aby uvedenou sumu, kterou dostal, vymáhalo po skutečném viníkovi. "Nechci, aby peníze, které jsem dostal, místo něj hradili ostatní lidé ze svých daní," vysvětluje.
Důchodce nedávno poslal na Hrad novou žádost, tentokrát o platy klíčových úředníků Hradu za rok 2017. "Opět mi je odmítli poskytnout," říká Maděra, který očekává, že i tento spor skončí u soudu.
Mynářovo majetkové přiznání Hrad zveřejňovat nemusel, rozhodl soud
Kancelář prezidenta republiky zaměstnává soudy často, a to právě kvůli své nechuti poskytovat informace. V pátek se ale naopak Městský soud v Praze Hradu zastal ve sporu se spolkem Právo ve veřejném zájmu. Ten požadoval, aby mu Hrad poskytl Mynářovo prohlášení o majetku a příjmech za rok 2013, kdy nastoupil do své funkce. Chtěl také vědět, kdy jej Mynář odevzdal.
Odevzdat toto oznámení Mynářovi ukládá zákon o střetu zájmů, ale jak on sám, tak Hrad ho odmítli zpřístupnit. Spolek se proto obrátil na soud, aby to Kanceláři prezidenta republiky přikázal.
Podle soudu ale prezidentská kancelář postupovala v souladu s tehdy platnými zákony, když spolku prohlášení neposkytla. Dal Hradu za pravdu v tom, že zákon o střetu zájmů dříve na prezidentskou kancelář nepamatoval jako na takzvané evidenční místo, a že tedy Hrad neměl povinnost zpřístupňovat majetková přiznání veřejnosti. Verdikt je pravomocný.
"Pouze evidenční orgán může poskytovat veřejnosti informace z registru. Kancelář prezidenta republiky nebyla evidenčním orgánem, takže jí nenastala povinnost tato oznámení zpřístupňovat. Jestliže odmítla žádost o informace, postupovala v souladu se zákonem," citovala ČTK předsedkyni soudního senátu Vieru Horčicovou.
