Krvavá řež, jaká tu ještě nebyla. Před 160 lety vypukla válka, která se rozhodla v dnešním Česku

Před 160 lety, 15. června 1866, vypukla prusko-rakouská válka, ve které se střetly Rakousko na jedné a pruské a italské království na druhé straně. Nejdůležitější střety se udály na území dnešního Česka, nejznámější je bitva u Hradce Králové.

Konflikt, ve kterém se bojovalo i o převahu v německých zemích, si vyžádal na 110 000 lidských životů a jeho výsledkem byla nejen rakouská porážka, ale i otevření cesty k definitivnímu sjednocení Německa pod Pruskem a také vzniku dualistického Rakouska-Uherska.

Příčinou konfliktu bylo soupeření Berlína a Vídně o dominantní postavení v Německém spolku, a tedy o budoucí podobu Německa. Pruský kancléř Otto von Bismarck prosazoval takzvané maloněmecké řešení, tedy bez zapojení habsburské monarchie. Do války se zapojila také Itálie, která chtěla získat Benátsko, a dokončit tak své sjednocení.

Vojenské akce začaly už 8. června, kdy Prusové bez boje obsadili Šlesvicko a Holštýnsko, o týden později pak napadli rakouského spojence Sasko. Oficiální vyhlášení války přišlo 20. června 1866, kdy italská strana vypověděla válku Rakousku, o den později taktéž učinili Prusové.

Rakousko tak bylo donuceno rozdělit své armády na dvě části. Severní, která čelila Prusku, čítala kolem 240 000 vojáků a velel jí Ludwig von Benedek, a jižní v čele s arcivévodou Albrechtem, jež měla přibližně 110 000 mužů. Severní bojiště bylo převážně na území Čech, Moravy a Slezska. Mezi 23. červnem a 15. červencem se odehrály střety například u Chrastavy, Náchoda, Trutnova, Mnichova Hradiště, České Skalice, Dvora Králové nad Labem nebo Jičína.

Nejznámější bitvou byla ta u Hradce Králové, kde se 3. července 1866 střetlo na půl milionu vojáků, což z ní činí největší bitvu na území dnešní České republiky. Poslední bitva války se odehrála 22. července nedaleko Bratislavy. Konflikt přerušilo příměří podepsané v Mikulově, konečný mír přinesla až dohoda z Prahy 23. srpna 1866.

Jako hlavní příčina porážky Rakouska se často uvádí nemoderní výzbroj, jeho armáda používala pušky nabíjené zepředu, s nimž dokázali vojáci vypálit pouze jednu až dvě rány za minutu. Oproti tomu pruské zadovky, byť oproti rakouským puškám méně přesné, měly až trojnásobnou kadenci palby.

Podle historiků ale za rakouskou porážkou byla i zastaralá taktika, která sázela na pohyb vojáků v pevných útvarech a na bodákové údery. Prusové také lépe pracovali s informacemi přímo v terénu, Rakušané naopak dopláceli na špatnou komunikaci mezi Benedekem a jeho generály.

Důsledkem konfliktu, v němž zemřelo přibližně 71 000 vojáků na rakouské a 37 000 na italské a pruské straně, byla zejména finanční krize a úpadek moci Rakouska, které se o rok později rozdělilo na Rakousko-Uhersko.

Mírová smlouva z Prahy potvrdila i zánik Německého spolku, který nahradil spolek Severoněmecký s pruskou nadvládou. Prusko získalo Šlesvicko i Holštýnsko, čímž položilo základ pro sjednocení Německa v roce 1871. Itálie jako pruský spojenec získala území Benátska, přestože na jižním bojišti dominovali Rakušané. Další italské územní nároky, mimo jiné na Terst, Jižní Tyrolsko nebo některé ostrovy na Jadranu, ale tehdy vyzněly naprázdno.