Praha - Byla to nejpozoruhodnější a nejdelší soudní pře, kterou kdy s Českem nějaký uprchlík vedl. Trvala více než dvě desetiletí a rozsudky padaly jak ve prospěch azylu pro nyní jedenašedesátiletého Zuraba Nadiradze, tak proti němu. Nakonec ale u soudců i ministra spravedlnosti Roberta Pelikána zvítězil názor, že Gruzie je pro muže, o jehož osudu natáčí český dokumentarista Alexandr Dlouhý film, bezpečnou zemí. Nic prý nebrání tomu, aby se vrátil.
"Pan Nadiradze byl v úterý minulý týden zatčen a nyní čeká v brněnské extradiční vazbě na vydání do Gruzie. Vyčerpali jsme veškeré možnosti, nyní už není možné jeho vydání zabránit," uvedl Nadiradzeho právník Jan Schejbal. Extradici neodvrátila stížnost k Ústavnímu soudu ani k Evropskému soudu pro lidská práva ve Štrasburku.
Politická situace v Gruzii
V parlamentních volbách v říjnu 2012 i na podzim 2016 zvítězila koalice Gruzínský sen miliardáře Bidziny Ivanišviliho. Dosavadní prezident Michail Saakašvili, který u moci v roce 2004 vystřídal bývalého ministra zahraničí SSSR a druhého gruzínského prezidenta Eduarda Ševardnadzeho, uznal v roce 2012 porážku a později odešel do exilu. Přestože se stav lidských práv od 90. let v zemi zlepšil, soudní systém je stále kritizován pro propojenost s vládní mocí.
Ministr spravedlnosti Robert Pelikán svoje rozhodnutí ze začátku letošního ledna odůvodňuje zejména změněnými politickými poměry v Gruzii. "Těžko můžu říkat, že je ten člověk perzekvován, takže by se mu nedostalo spravedlivého řízení, ve chvíli, kdy tam v klidu žije jeho rodina a tu nikdo nepronásleduje," uvedl Pelikán, který navíc dodal, že Gruzie bude muže soudit znovu.
Gruzínské právo totiž údajně zaručuje nový proces v případě osob, které byly odsouzeny v nepřítomnosti. "Gruzínská strana nám zaslala ujištění, že i Nadiradze bude toto právo mít, a to pokud ve lhůtě jednoho měsíce od předání gruzínským orgánům podá proti rozsudku vynesenému v nepřítomnosti odvolání," uvedla tisková mluvčí ministerstva Tereza Schejbalová. Gruzínci navíc podle mluvčí českou stranu ujistili, že muž nebude vystaven mučení, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestu, nebude souzen zvláštním soudem a že mu budou přiznána všechna další práva a svobody.
Gruzínské úřady se však odpovědi na přímý dotaz Aktuálně.cz, zda muži země poskytne nový proces a zda bude souzen na svobodě, vyhnuly. "Chci zdůraznit, že situace v gruzínských věznicích se v posledních čtyřech letech významně zlepšila a je nyní v souladu s evropskými standardy. Ohledně soudu proběhl přímý kontakt mezi relevantními institucemi Česka a Gruzie, obraťte se prosím, na ně," odpověděl gruzínský ambasador v Česku Zaal Gogsadze pouze na otázku ohledně poměrů v tamních věznicích. Gruzínské ministerstvo spravedlnosti, které má podle velvyslance Nadiradzeho případ na starosti, na mailem zaslané otázky nereagovalo vůbec.
Rodina novému procesu nevěří
Samotná Nadiradzeho rodina, která ho po celou dobu jeho pobytu v Česku navštěvovala a podporovala, je k tvrzení ohledně nového procesu více než skeptická. "Gruzie žádný nový proces nenabízí. Celá rodina jsme v Gruzii a už několik let trváme na novém procesu, který však odmítají. Já ani moje rodina a ani jediný z našich právníků nemáme žádnou informaci ohledně nového procesu. Nemám představu, jakou informaci má pan ministr a proč ji má jen on," uvedla mužova dcera Aleksandra Nadiradze.
Zda tedy dostane Nadiradze v Gruzii šanci přesvědčit tamní soudy, že se stal před mnoha lety obětí politického zneužití justice ve své zemi, je nejisté. Podle jeho verze byl nepohodlným vládnoucí garnituře tehdejšího předsedy Národní rady a poté prezidenta Eduarda Ševardnadzeho. Dostal se totiž podle svých slov ke kompromitujícím materiálům, které dokládaly politikovu utajovanou spolupráci s Rusy.
"Měl jsem u sebe nahrávku, na které hovoří ruští důstojníci o tom, že Ševardnadze žádal přímo po Rusech zbraně a vojenskou pomoc. To bylo v přímém protikladu s naší nezávislostí, o kterou Ševarnadze navenek usiloval," uvedl dříve Nadiradze, který v letech 1993 a 94 zastával funkci obchodního ředitele na gruzínském ministerstvu obrany.
Právě v roce 1993 vypukla na západě Gruzie občanská válka mezi přívrženci bývalého prezidenta Gamsachurdii a Ševarnadzeho, ale brzy ji ukončila ruská intervence. O kompromitující nahrávce se podle Nadiradzeho včas dozvěděl ten nejpovolanější - tehdejší šéf tajných služeb Kviraja Šota.
"A využil situace, že jsem byl v restauraci, kde se střílelo. Jeden člověk tam zemřel a tři lidé byli postřelení. Policie přesto, že jsem byl v jiném patře, a dokonce odešel dříve, než se to stalo, obvinila mě," tvrdí Nadiradze. Obvinění ale předcházela domovní prohlídka, při které policisté podle muže kompromitující nahrávku zabavili.
K soudu až za 12 let
Nadiradze tvrdí, že dlouho netušil, že je z vraždy v tbiliské restauraci obviněn. Protože se ale obával, že pro něj není situace v zemi bezpečná, brzy po prohlídce bytů na ministerstvu skončil. Vzal manželku, syna a dceru a přestěhoval se s nimi legálně do Budapešti, kde začal podnikat. Až po dvou letech, v lednu 1996, byl na základě žádosti gruzínské policie zatčen na hraničním přechodu v Lanžhotě.
"Byl to pro mě šok. Do té doby jsem totiž mohl normálně cestovat, byl jsem za obchody třeba v Karlových Varech, navštívil jsem Londýn a najednou mě dali do vazební věznice v Brně. Až pak jsem se dozvěděl, že mě viní z té vraždy. Okamžitě jsem proto Česko požádal o azyl," vzpomíná vystudovaný biolog, který kromě dvouletého angažmá na ministerstvu působil i jako vědec v tbiliském onkologickém centru, na tamní Akademii věd a v oboru i podnikal.
V době zatčení ale ještě nebyl odsouzen. Soud se totiž odehrál až za 12 let, v roce 2008. "Svědci, kteří roky nedokázali říci, kdo vraždil, si najednou vzpomněli, že jsem to mohl být já. Tak mě v nepřítomnosti odsoudili," říká. Dostal nejprve 18 let, později mu byl trest o tři roky snížen. Gruzínské úřady na veškeré snahy jeho advokátů, přátel a příbuzných o revizi a opakování procesu dodnes nereagovaly.
Ministerstvu vnitra i českým soudům Nadiradze podle svých slov nabízel, aby jeho policejní spis, který nechal přeložit do češtiny, prostudovaly. "Říkal jsem, že když tam najdou věrohodné důkazy, že jim ihned podepíšu, že nastoupím rád do českého vězení. Jenže ony tam samozřejmě chybí," tvrdí.
Na Nadiradzeho stranu se přiklání řada organizací, které sledují dodržování lidských práv - například Amnesty International, Český helsinský výbor, Spolek Šalamoun či Organizace pro pomoc uprchlíkům. Dávají mu za pravdu minimálně v tom, že podmínky v gruzínských věznicích jsou dodnes ponižující a jemu konkrétně hrozí nebezpečí ohrožení zdraví a života. Někteří, třeba John Bok ze Spolku Šalamoun, který Gruzii kvůli Nadiradzemu navštívil, jsou přesvědčeni o jeho nevině.
Muže, který od překročení hranice v roce 1996 už z Česka nikdy nesměl vycestovat, navštěvovaly po celých dvacet let jeho děti i manželka. Určitou dobu s ním i žily. Dnes 26letá dcera vystudovala v Gruzii medicínu, syn, který absolvoval část studií v Praze, dokončil práva.
Nadiradze po celá ta léta, kdy se Česko neumělo rozhodnout, zda si zaslouží ochranu, nebo ne, musel žádat každé dva měsíce o vízum a dlouho nemohl sehnat práci. Jistý čas se živil jako montér, ale převážně žil z úspor a díky podpoře rodiny a přátel.
Téměř čtyři roky strávil v českých vězeních, protože ho policie podezřívala, že chce utéct do jiné země. Když byl ale 16 let na svobodě, o útěk se nikdy nepokusil, v Česku neměl ani jeden konflikt se zákonem.
