Vyhnali ho ze země, kterou miloval. Beran odmítl podřídit církev, KSČ ho z paměti vymazat nedokázala

Jan Wirnitzer Jiří Kropáček Štěpán Plaček Jan Wirnitzer, Jiří Kropáček, Štěpán Plaček
19. 4. 2018 5:30
Ostatky Josefa Berana byly 20. dubna převezeny z Říma do Prahy. Pondělním uložením do sarkofágu ve svatovítské katedrále se plní jeho poslední vůle. Seznamte se s osobností, která léta čelila tlaku totalitního režimu.

Česko zažilo ojedinělou událost. Vládní speciál v pátek 20. dubna přivezl z Říma ostatky pražského arcibiskupa Josefa Berana, který zemřel v exilu poté, co ho po jmenování kardinálem v roce 1965 komunisté nepustili zpět do vlasti. Návratem se naplnila kardinálova poslední vůle.

Josef Beran byl vlastenec, který neztratil odvahu v nacistickém koncentračním táboře, ani po únoru 1948, kdy odmítl podřídit církev komunistické moci. Vystoupil proti komunisty organizované "Katolické akci", která měla oslabit vazbu církve na Vatikán. Beran též exkomunikoval kolaborantského kněze Josefa Plojhara, který přes přísný zákaz přijal funkci v komunistické vládě.

Josef Beran měl být podle plánů komunistů zapomenut. Patnáct let ho internovali na různých místech Čech, bránili mu ve výkonu arcibiskupské funkce. Po smrti se dočkal unikátní pocty – pohřbu v hrobce papežů pod svatopetrskou bazilikou ve Vatikánu. Letos papež František svolil k vyzvednutí ostatků z posvátného místa. Církevní instituce se také už roky zabývají otázkou kardinálova blahořečení.

Z vatikánské baziliky do svatovítské katedrály

V podzemí svatopetrské baziliky, kde 49 let spočívaly ostatky kardinála Berana, bude na kardinálovu trvalou památku zřízena pamětní deska. Z Říma byly ostatky letecky dopraveny do Česka. Seznamte se s průběhem celého ceremoniálu.

Vatikán a Řím

Vyzdvižení ostatků ze svatopetrské baziliky se uskutečnilo ve čtvrtek 19. dubna. S poctami příslušejícími kardinálovi byly převezeny do papežské koleje Nepomucenum. Zde - v místě, kde studovaly elity české katolické církve - se večer uskutečnila slavnost za účasti rodáků a současných studentů kněžského semináře. Místo je zvolené kvůli symbolice. Beran na koleji bydlel v době svého nuceného exilu od 19. února 1965 do 17. května 1969. Bydlel ve skromném dvoupokojovém bytě v prvním patře.

Sobotní uctění památky – informace pro poutníky

Vzpomínky na zvukových záznamech

Česká sekce Vatikánského rozhlasu má k dispozici celkem hodinu a půl zvukového záznamu rozhovorů s pražským arcibiskupem, kardinálem Josefem Beranem. Původně byly připravované pro rozhlas v roce 1965. Vatikánský rozhlas je odvysílal v plném rozsahu v roce 2008 ke 120. výročí Beranova narození.

Odhalené odposlouchávací zařízení Vzpomínka kardinála Berana na společné zasedání českých a slovenských biskupů ve Smokovci ve Vysokých Tatrách v roce 1947 a na to, jak bylo během zasedání v místnosti odhaleno odposlouchávací zařízení. Tajná policie, která je tam instalovala, byla totiž ještě před takzvaným Vítězným únorem plně v rukou komunistů. Události ve Smokovci byly předzvěstí blížícího se pronásledování. poslechnout záznamzavři „V katedrále nastal hrozný hluk, pískání, křik.“ Kardinál Beran vzpomíná na začátek svého šestnáctiletého domácího vězení, které začalo inscenovanou manifestací milicionářů, kteří na slavnost Božího Těla obsadili katedrálu sv. Víta, aby tam nevybíravými způsoby spodiny společnosti rušili bohoslužbu. Po ní pak arcibiskupa Berana odvedli do arcibiskupského paláce na Hradčanech, kde jej izolovali od jakéhokoli kontaktu se světem. poslechnout záznamzavři Začátek domácí internace Kardinál Beran vypráví o okolnostech provázejících jeho domácí internaci, která začala v den slavnosti Božího Těla roku 1949 a trvala až do roku 1965. O znemožnění pohybu pražského arcibiskupa, jeho izolaci ve vlastním domě a dohledu nad jeho soukromím neustálou přítomností příslušníka StB nebylo nikdy rozhodnuto výrokem žádného soudu. Byl to příznačný projev komunistické moci. V závěru této části kardinál Beran naznačuje, proč nakonec k žádnému procesu s ním nedošlo. poslechnout záznamzavři Pozvání na koncil Kardinál Beran popisuje okolnosti kolem pozvání na 2. vatikánském koncilu, jak je prožíval roku 1962 v domácí internaci v Paběnicích. Státní úřady pražskému arcibiskupovi nedaly dovolení účastnit se církevního sněmu, ale začaly ve vztahu k jeho osobě hovořit o údajné amnestii, třebaže nikdy nebyl souzen. Vypadalo to jako náznak změny postoje státu, ale změnilo se jen místo jeho pobytu. Mukařov se stal posledním místem domácí internace před jeho vyhoštěním o tři roky později. poslechnout záznamzavři Chvíle před vyhoštěním ze země Zaznamenané okolnosti, které bezprostředně předcházely Beranovu vyhoštění, tedy utajenou cestu na letiště a nesplněné přání zastavit se cestou v pražské katedrále, a potom přílet do Říma, kde jej očekávala spousta novinářů, včetně italské televize. Poslední otázka se pak týká dojmů kardinála Berana z jeho osobní audience u Svatého otce Pavla VI. poslechnout záznamzavři Poslední rozhlasový projev Poslední rozhlasový projev kardinála Berana, odvysílaný Vatikánským rozhlasem po sebeupálení Jana Palacha († 16. ledna 1969). poslechnout záznamzavři

načítám grafiku

Jeho návrat je symbolický a je jednoznačně slovem do současné naší společenské situace. Přichází, aby promluvil skoro tak, jako když v roce 1948 napsal slova „Nemlč, arcibiskupe“ a varoval. Stojíme dnes uprostřed neustálých volebních kampaní, jsme vyhroceně rozděleni, zapomínáme na cenu svobody, promarnili a poztráceli jsme všechny ideové hodnoty našeho státu. (...) Vrací se učitel a arcibiskup, velký občan našeho státu a syn našeho národa. Neřekne nám už ani jediné slovo, jeho mlčení však bude výmluvnější než vše, co řekl během svého života. A hlavně bude zde mezi námi, zmatenými a ustrašenými, a zároveň mezi těmi, kdo vítězně vešli do domu Božího a vedou tam i nás. Nic nechybí k slávě jeho, to on chyběl víc než půl století k slávě pražské katedrály.”

Dominik Dukaarcibiskup pražský a kardinál

Návrat kardinála Berana je splněním jeho přání. Komunisty byl vyhnán ze země, kterou miloval. Tehdy se vrátit nesměl, i když si to moc přál. Pro věřící je to návrat jejich pastýře i projev úcty ke statečnému svědkovi víry, jemuž by rádi jednou projevili i poctu oltáře. Všem občanům připomíná, že totalitě je nutné vzdorovat a jejímu vzniku předcházet moudrou angažovaností.”

Jan Graubnerarcibiskup olomoucký

Návratem se splní jeho poslední vůle, podle které si přál jednoznačně být pohřben v Praze v katedrále. To, že byl v roce 1969 pohřben ve svatopetrské bazilice, bylo výsledkem tehdejší politické situace v Československu. Normalizační vedení z toho mělo obavy, navíc to bylo ve zjitřené době prvního roku sovětské okupace.”

Jaroslav Šebekhistorik, odborník na církevní dějiny

Navrácení ostatků kardinála Berana je velkou událostí právě ve stém roce vzniku Československa. A to proto, že on ve své osobě ztělesňuje všechno dobré, co bylo spojeno s naší zemí ve 20. století. Hrdinství, boj proti nacismu, ochota postavit se komunismu, respekt vůči náboženské svobodě a statečné snášení útlaku komunistického režimu. Myslím, že to jsou věci, na které je třeba v současnosti navazovat. A proto je naplnění jeho přání, aby se jako Čech vrátil zpátky do vlasti, právě v dnešní době velmi důležité.”

Tomáš Holubbiskup plzeňský

Přesun ostatků kardinála Berana jsem velmi podporoval a jsem rád, že k němu došlo.”

Miloš Zemanprezident ČR

Vzpomínám si na své mládí, kdy mí rodiče, oba silně věřící, události kolem pana Berana hodně prožívali. Kardinál Beran byl významnou osobností, která pocítila perzekuci minulého režimu. Patří velmi výrazně k naší nedávné historii. Převoz ostatků podle jeho přání je to nejmenší, co pro něj můžeme udělat.”

Milan Štěchpředseda Senátu

Vím, jak rád bys zase uviděl své metropolitní město, které Ti přirostlo k srdci tak jako matce to z jejích dětí, které ji stálo nejvíce probdělých nocí a slz. Přeju Ti to – i sobě – ze srdce a podnikám poslední kroky, aby se tak stalo co nejdříve. Výsledkem si však nejsem jist. Od 21. srpna si kladu otázku, zda snad Bůh pro Tebe nevybral jiný triumfální návrat, kterým se vracel do Čech Tvůj předchůdce, sv. Vojtěch.” (*)

Štěpán Trochtabiskup litoměřický, 1969

* Biskup Štěpán Trochta napsal tento dopis necelý rok po sovětské okupaci Československa, kdy už kardinála Berana zrazovalo zdraví. Trochta zemřel v roce 1974 po několikahodinové návštěvě komunistického církevního tajemníka Karla Dlabala. Opilý Dlabal na nemocného biskupa několik hodin řval, urážel ho a vyhrožoval mu. Druhého dne skonal Trochta na rozsáhlou mozkovou mrtvici.

Léta v internaci a pod neustálým dohledem

Místo internace kardinála Berana se průběžně měnilo. Až do přestěhování do Mukařova v roce 1963 ale podmínky zůstávaly stejné: kardinál byl zcela izolován od vnějšího dění, nesměl dostávat noviny ani korespondenci, okna domu byla zabílená, dům byl zvenku obehnán palisádou a hlídán strážným se psem. Dokonce ani nevěděl, kde je. Když ho převáželi, ležel v autě pod dekou. Neustále byl sledován. StB se mu pokusila tajně podávat afrodiziaka a natočit jej v choulostivých záběrech s jednou z řeholních sester, které mu vedly domácnost, Beran ale odolal. Tuhý internační režim trval celkem 14 let, se započítáním pobytu v Mukařově a Radvanově 15,5 roku.

Mukařov (u Říčan)

Arcibiskupský palác v Praze

na Hradčanském náměstí

4. října 1963 až 2. května 1964

19. června 1949 až 7. března 1951

V úvodu pobytu v Mukařově

podepsal prohlášení, že nebude

vykonávat svůj úřad.

 

Státní mocí byl postaven mimo

aktivní službu. Nebyl pak už tolik

izolován, věřící ho mohli

navštěvovat, což hojně činili.

Paběnice (u Čáslavi)

Růžodol (u Liberce)

2. dubna 1951 až 17. dubna 1953

20. prosince 1957 až 4. října 1963

Radvanov (u Mladé Vožice)

Roželov (u Rožmitálu)

Myštěves

2. května 1964 až 19. února 1965

7. března 1951 až 2. dubna 1951

17. dubna 1953

až 20. prosince 1957

Státní bezpečnost sem

kardinála vystěhovala

z věřícími hojně navštěvovaného

Mukařova.

Arcibiskupský

palác

v Praze

19. června 1949

až 7. března 1951

Roželov

(u Rožmitálu)

7. března 1951

až 2. dubna 1951

Růžodol

(u Liberce)

2. dubna 1951

až 17. dubna 1953

Myštěves

17. dubna 1953

až 20. prosince 1957

Paběnice

(u Čáslavi)

20. prosince 1957

až 4. října 1963

Mukařov (u Říčan)

4. října 1963

až 2. května 1964

V úvodu pobytu

v Mukařově podepsal

prohlášení, že nebude

vykonávat svůj úřad.

Státní mocí byl

postaven mimo aktivní

službu. Nebyl pak už

tolik izolován, věřící ho

mohli navštěvovat, což

hojně činili.

Radvanov

(u Mladé Vožice)

2. května 1964

až 19. února 1965

Státní bezpečnost sem

kardinála vystěhovala

z věřícími hojně

navštěvovaného

Mukařova.

Zdroje: Paměť a dějiny (Ústav pro studium totalitních režimů) | Radio Vaticana | www.kardinalberan.cz | Fotografie: ČTK | Shutterstock

 

Právě se děje

Další zprávy