Průběh prezidentské volby 14. listopadu 1918

Zhroutila se staletí trvající rakouská monarchie, Německo kapitulovalo a nejstrašnější válka dějin skončila. Československo existovalo jen pár dní, okamžitě se od něj pokusilo odtrhnout převážně českými Němci osídlené pohraničí. V takové atmosféře se 14. listopadu 1918 v pražském Rudolfinu poprvé sešel prozatímní československý zákonodárný sbor.

Úkolem Revolučního národního shromáždění, složeného z poslanců zvolených do rakouské říšské rady, bylo postavit do čela nové země oficiální politickou reprezentaci.

Schůzi předsedal Karel Kramář, reprezentant mladočeského politického křídla a pozdější první premiér země. A ve své řeči nešetřil vlasteneckým a národoveckým zanícením.

"Nám všem dmou se prsa radostí, hrdostí a pýchou nade vším, co v hrozné válce dokázal náš národ. Od první chvíle, kdy rozpoutala se lítice válečná, věřil a doufal, že nyní konečně dojíti musí své svobody a samostatnosti," deklamoval v úvodu proslovu. Ve stejném duchu pokračoval a poslance postupně dostával do varu.

Když na poslance přenesl svůj nakažlivý zápal, přikročil k činu. "Nyní musíme vykonati něco, co opravdu již dozrálo," prohlásil. A vybídl kolegy: "Prosím vás, abyste prvním prezidentem Československé republiky zvolili Tomáše Masaryka."

Takto stručně zazněl jediný návrh, kdo má stát v čele země. Rudolfinem se rozlehl bouřlivý potlesk a volání "Sláva!".

A stručně Kramář volbu hned poté uzavřel: "Prohlašuji tedy profesora dr. Tomáše G. Masaryka jednohlasně zvoleným prezidentem Československé republiky." Stát dostal prezidenta, který v jeho čele zůstal sedmnáct let a který se stal jeho ikonou.

Masarykovi protikandidáti v prezidentské volbě 1918

V roce 1918 v principu nešlo o volbu. Tomáš G. Masaryk se stal prezidentem republiky tzv. aklamací, tedy očividným všeobecným souhlasem. Navrhl ho budoucí premiér Karel Kramář, žádné jiné jméno navrženo nebylo.

Průběh prezidentské volby 27. května 1920

V roce 1920 parlament prezidenta republiky poprvé skutečně volil v pravém slova smyslu – podle ústavy a na sedmileté období. Volba se konala několik týdnů poté, co se na vlajku země dostal modrý klín.

Pro Československo to byla doba euforie ze vzniku nového státu i oddechu po válce s bolševickým Maďarskem. Volbu ale také poznamenala ukřivděnost německých zákonodárců.

Ti dali najevo svou nelibost už ve chvíli, kdy předseda sněmovny, sociální demokrat František Tomášek, ohlašoval způsob volby prostřednictvím vhození hlasovacích lístků do volební urny. Pokřikovali na něj, že mluví jen česky a že mu nerozumějí.

V protestech pokračovali, když je zapisovatelé vyvolávali k volební urně a předčítali jejich křestní jména v české podobě. Sněmovnou se nesly výkřiky: "Heinrich!", "Franz!", "Wenzel!"

"Naši svobodu nám můžete vzíti, nechte nám aspoň naše jména!" rozohnil se německý poslanec Josef Patzel, narážeje na obsazení pohraničí československým vojskem v roce 1918. Tehdy se z nově formované republiky pokusily odtrhnout čtyři německé provincie.

Masaryk nakonec získal 284 hlasů, potřebná třípětinová většina činila 247. Českoslovenští poslanci ho odměnili bouřlivým potleskem, staronový prezident pak přišel do sněmovny složit slib. Řada německých poslanců v tu chvíli jednání demonstrativně opustila.

Předseda sněmovny Tomášek pak dal najevo svůj nekritický obdiv k Masarykovi. "Volba rozhodla samozřejmě pro vás. Bylo to přirozeno. Či mohlo býti o tom vůbec nějakých pochybností? Jistě ne," začal a v celém projevu pak Masaryka chválil. "Nezbývá mi, než abych vám co nejvroucněji blahopřál a ujistil vás současně city prosté občanské oddanosti, tím ryzejší, tím větší a tím krásnější, jelikož plyne na jedné straně z hluboké vážnosti a na druhé straně z vroucí lásky k vám," řekl.

Výsledky prezidentské volby v roce 1920

	Masaryk		284 hlasů
XXXX
	Naegle		61 hlasů	profil kandidátazavřít
August Naegle (1869–1932) Německý historik, teolog, římskokatolický kněz, politik a rektor Německé univerzity v Praze. Za Německou nacionální stranu byl v letech 1920 až 1925 senátorem. Další kandidaturu mu znemožnila církev.
	Muna		4 hlasy	profil kandidátazavřít
Alois Muna (1886–1943) Československý politik a meziválečný poslanec za KSČ. Před vstupem do politiky se živil jako krejčí. Během první světové války byl na východní frontě zajat a v zajetí ho ovlivnila bolševická ideologie, po válce pak pomáhal založit KSČ.
	Janoušek		2 hlasy	profil kandidátazavřít
Antonín Janoušek (1877–1941) Český novinář a komunistický politik. Řadu let žil v Maďarsku, kde se účastnil komunistického převratu. Na Slovensku vyhlásil dočasnou Slovenskou republiku rad. V roce 1921 se pokusil emigrovat do Sovětského svazu, ale byl zatčen a obviněn z vlastizrady.
	Prázdné lístky		60

Průběh prezidentské volby 27. května 1927

Prezidentská volba se v roce 1927 konala v ustálených politických poměrech a za poměrně dobré hospodářské situace, což se projevilo i na jejím průběhu. Ubylo revolučního nadšení v projevu předsedy sněmovny, přibylo naopak formalit, které volbu provázely.

Samotná volba byla nicméně velmi napínavá. Podle historika Antonína Klimka byl Masaryk rozhodnutý kandidaturu vzdát, pokud by v prvním kole neuspěl. To reálně hrozilo, protože bez hlasů od německé opozice, komunistů, národních demokratů a slovenských nacionalistů by na ústavou předepsané tři pětiny přítomných zákonodárců nedosahoval.

Prezident také zvažoval myšlenku, že by místo něj kandidoval Edvard Beneš, který ale neměl příliš velkou podporu a kromě toho byl ve druhé polovině roku 1926 vážně nemocen.

Nakonec se voleb účastnili dva lidé: Masaryk a protikandidát za komunisty Václav Šturc. Spekulace médií o dalších kandidátech se nenaplnily.

Předseda sněmovny, agrárník Jan Malypetr, věnoval před volbou samotnou hodně času vysvětlování procedury a odlišnostem různobarevných obálek, určených pro případná další kola volby. Atmosféru narušovali komunističtí poslanci, rozezlení kvůli tomu, že jeden z nich, Nikolaj Sedorjak, byl uvězněný a nemohl se volby účastnit.

Masaryk nakonec získal podporu německé sociální demokracie, díky níž se dostal přes potřebnou třípětinovou hranici – ta činila 261 hlasů, pro dosavadního prezidenta jich bylo odevzdáno 274. Masarykovi volitelé aplaudovali, komunisté a poslanci německých stran kritických k Masarykovi jednání demonstrativně opustili.

Staronového prezidenta přivítal předseda sněmovny, agrárník Malypetr. "S upřímnou radostí vítám a pozdravuji vás v dnešním Národním shromáždění, které po uplynutí sedmi let znovu zvolilo vás prezidentem republiky. Opětovná volba vaše je výrazem naší úcty i vděku a je zároveň projevem důvěry ve vaši přísnou spravedlnost a nestrannost, od níž může všecko obyvatelstvo i v budoucnosti vždy očekávati stejně laskavou péči a blahovůli," řekl hlavě státu, která do sněmovny přišla složit prezidentský slib.

Výsledky prezidentské volby v roce 1927

	Masaryk		274 hlasů
XXXX
	Šturc		54 hlasů	profil kandidátazavřít
Václav Šturc (1858–1939) Československý politik za svoji politickou kariéru vystřídal několik levicových stran. Byl prvním předsedou a senátorem Komunistické strany, kterou spoluzakládal. Později senátorské křeslo získal za odštěpené leninovce. S příchodem Klementa Gottwalda do čela KSČ byl ze strany vyloučen.
	Prázdné lístky		104
	Neplatné lístky		2

Průběh prezidentské volby 24. května 1934

Zvukový záznam z volby v roce 1934

přehraj stop

Své poslední volby se Tomáš Garrigue Masaryk účastnil už jako 84letý nemocný muž, který krátce předtím prodělal mozkovou mrtvici. I když prezidentská kancelář veřejně hovořila jen o "jarní chřipce", Masaryk téměř neviděl a měl problém s ovládáním pravé ruky.

Přesto se rozhodl v pořadí čtvrté prezidentské volby zúčastnit – Edvard Beneš, kterého si vyvolil jako nástupce, totiž neměl zajištěnou dostatečnou podporu, a navíc se Masaryk obával politické destabilizace.

Poslanci a senátoři se sešli ve čtvrtek 24. května, volba se poprvé uskutečnila namísto ve velkém sále Rudolfina ve Vladislavském sále, kde pak byli českoslovenští a čeští prezidenti voleni až do roku 2008. Společnou schůzi řídil předseda sněmovny, agrárník František Staněk.

Masarykovi se postavil jen předseda ÚV KSČ Klement Gottwald, který se ale ze schůze "pro nemoc" omluvil. O to hlasitěji ale komunisté průběh schůze rušili.

Zákonodárcům byly v obálkách na potvrzení vydány volební lístky, hlasování bylo tajné. A výsledek zcela jasný: 327 hlasů pro Masaryka, 38 pro Gottwalda. "Jest tedy prezidentem republiky Československé znovu zvolen dr. Tomáš Garrigue Masaryk," oznámil Staněk a "členové Národního shromáždění i obecenstvo na galerii povstávají a propukají v neutuchající potlesk a bouřlivé volání slávy". Tak alespoň dění ve Vladislavském sále popsali sněmovní stenografové.

Po patnáctiminutové přestávce přistoupil Masaryk ke složení prezidentského slibu. Zatímco při minulých volbách stačilo pronést slovo "slibuji", podle nových pravidel musel nový prezident vyslovit celou formulku: "Slibuji na svou čest a svědomí, že budu dbáti blaha republiky i lidu a šetřiti ústavních a jiných zákonů."

To ale pro nemocného a zesláblého Masaryka znamenalo problém. Na dochované zvukové nahrávce je zřetelně slyšet, jak prezidentovi slovo po slovu musí napovídat. Když prezident domluvil, sálem opět zněly výkřiky "sláva" a dlouhý potlesk.

Masaryk, jehož zdravotní stav se dále zhoršoval, abdikoval koncem roku 1935. Tehdy už měl Beneš mezi politickými stranami dostatečnou podporu a v úřadu jej nahradil. Prezidentské funkce se nakonec dočkal i Masarykův protikandidát Gottwald, který byl zvolen 14. června 1948.

Výsledky prezidentské volby v roce 1934

	Masaryk		327 hlasů
XXXX
	Gottwald		38 hlasů	profil kandidátazavřít
Klement Gottwald (1896–1953) Dlouholetý předseda ÚV KSČ, hlasitý kritik meziválečné demokratické politiky a od roku 1948 prezident Československa. V mládí se vyučil truhlářem. Podle historiků byl přímo odpovědný za likvidaci svých odpůrců, mezi nimi například Milady Horákové.
	Prázdné lístky		53