České země se staly v roce 1866 hlavním bojištěm prusko-rakouské války. Rozbuškou pro ni byl spor o Šlesvicko a Holštýnsko, tedy území, která oba soupeřící státy dobyly společně ve válce proti Dánsku v roce 1864. Právě správa těchto území se pak stala kamenem sváru mezi dřívějšími spojenci, čehož pruský první ministr Otto von Bismarck obratně využil k vyprovokování ozbrojeného konfliktu. Hlavním a rozhodujícím střetem byla bitva u Hradce Králové, v níž rakouská armáda utrpěla zdrcující porážku.

Rakouská armáda

Severní armáda měla celkem 238 000 mužů. Armádu Rakouského císařství v bitvě u Hradce Králové podpořila armáda Saského království, které v té době již Prusko okupovalo.

Ve své době patřila rakouská armáda ke kvalitním ozbrojeným silám a před začátkem války roku 1866 se sázelo na její rychlé vítězství.

Rakouské dělostřelectvo (z velké části odváděné v českých zemích) patřilo k evropské špičce, stejně tak bylo vysoce ceněno rakouské jezdectvo.

Z pěších formací bylo možno pokládat za elitu prapory polních myslivců. Pěchota byla vybavena puškou, perkusní předovkou systému Lorenz model 1854. Rychlost palby se u dobře vycvičeného pěšáka pohybovala až do tří výstřelů za minutu.

Rakouské velení

• vrchní velitel Severní armády Ludvík von Benedek
• šéf generálního štábu - polní podmaršálek Henikstein
• náčelník dělostřelectva - polní podmaršálek arcivévoda Vilém
• náčelník ženijních vojsk - plukovník Pidol

Lorenz model 1854

Pruská armáda

Na českém území působilo pruské vojsko ve třech samostatných armádách. Postupovaly samostatně, ale v klíčové bitvě u Hradce Králové jednaly v součinnosti jako celek. Pruská armáda celkem čítala asi 290 000 mužů.

Pruská armáda prošla počátkem 60. let zásadní reformou. Vynikající kvalitu osvědčila roku 1866 pruská pěchota, ať již gardová, řadová nebo zeměbranecká.

Pruští infanteristé byli vyzbrojeni pěchotní puškou systému Dreyse model 1841. Oproti rakouské Lorenzce se jednalo o zadovku, jejíž hlavní výhodou byla vyšší rychlost palby, která činila 5 i více výstřelů za minutu.

Pruské velení

• náčelník generálního štábu pruské armády - generál pěchoty Helmut von Moltke
• náčelník dělostřelectva - generálporučík von Hindersin
• náčelník ženijního sboru - generálporučík von Wasserschleben

Dreyse model 1841

Předcházející boje a průběh klíčové bitvy

Pruští vojáci překročili hranice u Rumburka (Labská armáda), u Liberce (1. armáda) a u Trutnova a Náchoda (2. armáda). V následujících dnech tyto armády svedly několik úspěšných bitev s rakouskou armádou, která utrpěla značné ztráty (30 tisíc mužů). To donutilo rakouského velitele Benedeka stáhnout se k Hradci Králové. Zde soustředil celou svou armádu.

3. července rakouská armáda zaujala 12 km dlouhé postavení na pravém břehu Labe, čelem k Hořicím s pravým křídlem otočeným k severu. Dopoledne byly pozice vyrovnané a rakouské armádě se dařilo pruské útoky odrážet. Tragédie nastala kolem poledního na pravém křídle, kde se během dopoledne obrana zapletla do zbytečného boje o les Svíb. Bitvu odpoledne definitivně rozhodl příchod a útok pruské 2. armády.

Bitva u Hradce Králové v číslech

Z bojujících asi 238 000 spojeneckých vojáků rakouské armády bylo v boji zabito či raněno téměř 24 000, dalších skoro 13 000 padlo do zajetí a necelých 8000 zůstalo nezvěstných. Severní armáda tedy přišla o více než 44 000 mužů.

Pruské armády oproti tomu ztratily na padlých a raněných téměř 9000 vojáků a dalších 300 nezvěstných.

Pohled na bojiště, kde krvácelo více než 32 000 vojáků, se každému vryl do paměti.

Konec války

V následujících dnech se rakouská armáda stáhla až k Bratislavě, kde zaujala obranná postavení na Dunaji. Vrchní velení namísto polního zbrojmistra Benedeka převzal polní maršál arcivévoda Albrecht Rakousko-Těšínský, dosud úspěšný na italské frontě, který byl odhodlán pokračovat v boji. Císař František Josef I. byl ale dosavadním vývojem událostí natolik otřesen, že již 22. července bylo podepsáno příměří. Následovala mírová jednání, která završil koncem srpna pražský mír, který byl pro poražené Rakousko nezvykle mírný.