Generál Zachariáš: Syn ministra mě žádal o zásah armády

Jan Gazdík Jan Gazdík
14. 11. 2014 13:59
Junta spřádala po 17. listopadu 1989 své plány. První část rozhovoru s bývalým velitelem Západního vojenského okruhu Mojmírem Zachariášem.
Foto: ČTK

Praha - Co se odehrávalo v nejvyšším velení Československé lidové armády po masakru studentů 17. listopadu 1989 na Národní třídě? V unikátním rozhovoru s Aktuálně.cz to vysvětluje bývalý velitel Západního vojenského okruhu Mojmír Zachariáš (75).

Generál byl až donedávna ke komentování tehdejších událostí velmi zdrženlivý s tím, že si kvůli svým postojům užil už dost nepříjemností a konfliktů. Teď učinil jednu z mála výjimek. A detailně vylíčil snahy tehdejších armádních jestřábů. 

"Z nejrůznějších stran na mne vyvíjeli nátlak, aby vojska Západního vojenského okruhu událostem jen nepřihlížela, ale vystoupila na obranu režimu," říká v prvním dílu obsáhlého rozhovoru.

Aktuálně.cz: Můžete být konkrétnější? Co si mám představit pod "nejrůznějšími stranami"?

Mojmír Zachariáš: Šlo o nejrůznější lidi, apely a výzvy. Jeden z mých zástupců, náčelník týlu okruhu generál Pokorný, za mnou dokonce přišel a vyzval mě, aby se proti demonstracím zasáhlo. Vyprovodil jsem ho rychle s tím, že nespustím občanskou válku, když je navíc každému rozumnému člověku jasné, že jde o nezvratné společenské změny. Na podobné úlety se ale asi neptáte...

A.cz: To tedy ne.

Tak dobře. Nejvíc mě překvapil pozdní noční telefonát operačního důstojníka okruhu, který mi sdělil, že za mnou do Tábora, kde sídlil štáb okruhu, přijel někdo z Prahy. Řekl jsem mu tedy, aby mu vysvětlil, kde bydlím, a ať ho pošle za mnou domů.

Ten člověk se mi představil jako podplukovník Milán Václavík - podplukovník Vojenské kontrarozvědky (generál Milán Václavík byl ministrem národní obrany - pozn. red.). Přirozeně jsem se dovtípil, že za mnou přijel někdo z nejbližšího okolí ministra obrany. Pozval jsem ho dál a čekal, s čím takhle pozdě večer vyrukuje.

Řekl mi zhruba tohle: je nutné něco dělat, vyjet na Prahu, kde je situace kritická a ministerstvo obrany je ze všech stran obklíčeno. A ať mu zachráníme tátu, který se cítí ohrožen. Prý mu jedině já mohou pomoci.

Zeptal jsem se tedy podplukovníka, jak mohu jeho otci pomoci. Odpověděl, že mám přece dost prostředků a podřízených vojsk, abych mohl ministerstvo chránit.

V takových situacích si pamatujete každé slovo... i po těch pětadvaceti letech. Těžko říct, co si ten ministrův syn myslel. Možná se domníval, že jednoduše zavelím a pojedeme na Prahu.

A.cz: Co jste mu odpověděl?

Nedlouho předtím jsem jednal s představiteli Občanského fóra Michaelem Kocábem a Václavem Klausem, které jsem ujistil, že pokud budu velitelem Západního vojenského okruhu, tak jeho jednotky zůstanou v klidu v mírových posádkách. I ministrovu synu jsem tedy sdělil, že s vojsky na Prahu nepotáhnu. A že navíc nejsem přesvědčen, že jeho otci hrozí přímé nebezpečí... a že by se měl raději léčit, když je nemocen. Vyprovodil jsem proto podplukovníka ke dveřím a poslal pryč.

Ortodoxní komunisté zkoušeli, co by jim vyšlo

A.cz: Jak si dnes tuto návštěvu vysvětlujete? Šlo o soukromou iniciativu syna, který chtěl "jen" pomoci otci, anebo vyslance nějaké skupiny?

Dodnes tomu moc nerozumím a nedokáži si ji vysvětlit. Mohu o tom jen spekulovat. Mohlo jít o obě varianty, které jste zmínil. Mohlo tedy jít o iniciativu syna ministra obrany, mohl za ní stát samotný ministr... anebo mohlo jít o pokus nějaké junty na ministerstvu či generálním štábu. K tomu se nikdo nikdy nevyjádřil a těžko to už dnes udělá.

Když o tom ale v poslední době přemýšlím, tak se mi zdá velmi málo pravděpodobné, že by za mnou ministrův syn, podplukovník kontrarozvědky, přijel sám od sebe. Spíše se v Praze něco kulo a oni zkoušeli, co by jim vyšlo.

A.cz: Říkáte junta, oni. O koho šlo? Anebo je alespoň charakterizujte.

Šlo o skálopevné, ortodoxní komunisty typu... no, nebudu je raději jmenovat. Kolem ministra Václavíka jich bylo dost.

A.cz: Zeptám se znovu - šlo jen o ideově a názorově spřízněnou spontánní, anebo organizovanou skupinu?

To je přesně to, co nevím. Byl jsem sice velitelem nejsilnějšího vojenského uskupení v Československu, ale nebyl jsem součástí centra. Mezi ně jsem se nikdy nedostal a oni byli natolik opatrní, že se navenek nikdy nic nedostalo. Opravdu velmi pochybuji, že by syn ministra obrany sám od sebe něco podobného organizoval a vyrazil pozdě večer za mnou, aby mě přemluvil k vojenskému zásahu. Tomu se mi nechce zkrátka věřit.

Jsou to věci, které vám dnes nikdo nepotvrdí, a nikdo se k nim nepřizná. Takže se o motivech a záměrech lidí z centra můžeme jen dohadovat.

Že ale někdo něco organizoval, o tom snad svědčí i vystoupeni velitele slánské tankové divize Zdeňka Zbytka na sjezdu zemědělců (tlumočil šokovaným účastníkům pozdravy bojových divizí - pozn. red.). Tohle organizovali lidé z Prahy, kteří velmi čile obvolávali armádní velitele a snažili se je na ten sjezd dostat... včetně mě. Tohle přece musel někdo s jasným cílem organizovat.

A zajímavé je, že se nikdo z těch potentátů ministerstva obrany či hlavní politické správy na sjezdu zemědělců neukázal. Jen to zorganizovali, obtelefonovávali a manipulovali s lidmi. Já jsem je rovnou odmítl, ale dost ambiciózní Zbytek se nechal přemluvit a tu bojovou zdravici tam přečetl.

Foto: Nakladatelství Dokořán

A.cz: Kdo vás tehdy přemlouval?

Volal mi někdo z hlavní politické správy. Jméno si už nepamatuji. Řekl jsem mu, že na něco podobného nemám čas a nikam nepojedu. Zbytek to neodmítl. Jak říkám - byl mladý a ambiciózní. Když ale tak naléhali, tak jsem za sebe na sjezd zemědělců poslal generála Kylara a nařídil mu, aby nikam nelezl a nestrkal nos. Snaživý Zbytek se ale chopil iniciativy a vystoupil - a dost možná byl jediný, kdo k tomu měl odvahu.

Celé to ale organizoval někdo z Prahy. Jak říkám: na ministerstvu obrany a hlavní politické správě to zkoušeli a snažili se. Místo sebe ovšem nastrčili vždy jiné, často málo informované. Určitě to připravoval někdo z blízkého okolí ministra Václavíka. Ale kdo? Byl to přímo on, anebo náčelník generálního štábu Vacek? Anebo šéf hlavní politické správy Klícha? Či ministrův zástupce Rusov? Bylo tam víc takových lidí.

A.cz: Pokud ale tyto kroky podnikali jen ze své iniciativy, tak to snad bylo v rozporu i s tehdy platnými zákony?

Samozřejmě. Proto jim také říkám junta. Ale znovu říkám: Dnes už nikomu nic nedokážete. Pekli to sami a zkoušeli, co z toho vzejde a zda se to podaří. Sami ale vždy stáli v pozadí. Přesně podle scénáře noční návštěvy u mě.

A.cz: Pokuste se alespoň o rekonstrukci tehdejší atmosféry ve velení armády či motivů lidí v jejím čele.

Bylo tam pár lidí, kteří se to pokoušeli zorganizovat, a museli být dost vysoce postavení, když do toho zapojili i syna ministra obrany Václavíka. A když se snažili využít sjezd zemědělců k zastrašení veřejnosti.

Mohl to podle mě být někdo z vedení hlavní politické správy - v úvahu přichází zejména její šéf Klícha. Mohl to být někdo z blízkého okolí ministra (on sám byl v té době už dost nemocný). Mohli to být i další lidé. Třeba z generálního štábu. Spíše bych ale tipoval na starší generaci, která začínala vojenskou kariéru ještě ve čtyřicátých či padesátých letech minulého století.

Pokračování rozhovoru s generálem Mojmírem Zachariášem ČTĚTE ZDE.

 

Právě se děje

Další zprávy