Fialův muž překvapil: Turek mohl být ministrem, svět by se nezbořil

Vadí pověsti České republiky spor mezi vládou a premiérem?

My tady tím dost často žijeme, ale za hranicemi to takhle detailně rozhodně nesledují a jim to jedno. Samozřejmě, pokud chceme být bráni vážně, tak jakákoliv kakofonie, že jeden říká to, druhý tohle, vám na serióznosti nepřidá.

Není to žádná tragédie, všichni ostatní vědí, že se jim to děje taky. Většina Evropy má koaliční vlády. Většina Evropy má nějaké pnutí mezi různými ústavními činiteli, různými členy vlády, takže zase dívejme se na to trošku s odstupem. Tragédie to není, ale rozhodně nás to neposiluje.

Jak se to řešilo v minulosti?

Já jsem byl náměstkem na ministerstvu zahraničí už před dvaceti lety, to bylo mezi Václavem Klausem a Mirkem Topolánkem a Sašou Vondrou a Karlem Schwarzenbergem. Jednoduché to samozřejmě nebylo, každý byl osobnost svého druhu, ale možné to bylo.

A tehdy vždycky nakonec k té dohodě došlo. Protože ten pud sebezáchovy tam byl. Vědomí, že kompromis je nakonec důležitý. Že se všichni musí nějak dohodnout, byť se budou dohadovat tvrdě a byť u toho budou skřípat zuby.

Opravdu to nyní všechno začalo osobním střetem mezi ministrem zahraničí Petrem Macinkou a prezidentem Pavlem kvůli tomu, že Pavel odmítl jmenovat Filipa Turka ministrem životního prostředí poté, co Macinka udělal to, co chápal ze své strany jako ústupek? Tedy že Filip Turek nebude ministrem zahraničí, ale pouze ministrem životního prostředí?

Takhle, já už jsem u toho nebyl a jsem zdrženlivý k tomu, abych komentoval, co všechno proběhlo nebo neproběhlo a jestli bylo dřív vejce nebo slepice.  Ale jako pozorovatel zvenčí si myslím, že tento konflikt byl nějakým spouštěčem.

Já to nechci nějak soudit, ale jak říkal Karel Schwarzenberg, někdy je důležité sníst ropuchu a jít dál. Sníst ropuchu, dohodnout se a směrem k zahraničí táhnout pokud možno za jeden provaz.

Související

Turek si rýpnul po pádu větrné elektrárny. Velký problém ale vidí i Babišův ministr

Tou schwarzenbergovskou ropuchou myslíš, že mohl být Filip Turek jako člen vlády na poměrně nevýznamném postu ministra životního prostředí?

Jasně, já si myslím, že Filip Turek mohl být klidně ministrem životního prostředí. Svět by se nezbořil. Prostě takhle si to Češi zvolili.

Stejně tak, mimochodem, já si myslím, že mohl být ministrem zahraničí. Myslím, že by byl lepším ministrem zahraničí než soudruh Zaorálek. Nebo Kavan. Ježíšmarjá… Podívejte se, jaké jsme měli ministry zahraničí.

Co bys současné vládě vyčetl?

V zahraniční a bezpečnostní politice je ve skutečnosti více kontinuity, než si lidé myslí, což je správně a bývá to pravidlem téměř vždy. Vidím zde však dva zásadní rozdíly.

Prvním je přístup k obraně. Minulá vláda měla v plánu výdaje na obranu reálně zvyšovat a nebýt černým pasažérem. I když s tím ve svém funkčním období zápasila, měla k tomu vůli a dařilo se jí to lépe, z čehož těžila i armáda.

Související

Zásadní rakety mají, ale neprodají. Dvě země EU drží ukrajinskou obranu v šachu

Dnes slyšíme, že více dáno nebude, případně se zaplaťpánbůh mluví o dvou procentech HDP, ale rozhodně ne o nic více. Ostatní si to v zahraničí přeloží přesně tak, jak to je: Česko se nechce podílet a chová se jako černý pasažér.

Druhým rozdílem je Ukrajina, kde jsme udělali největší možnou hloupost. Řekli jsme, že neručíme za evropskou půjčku Ukrajině, čímž jsme se v očích ostatních stali opět černými pasažéry.

Tuto půjčku však stejně zaplatíme z rozpočtu Evropské unie. Vyvlíkli bychom se z toho jedině tehdy, pokud by se unie rozpadla nebo bychom z ní vystoupili, což se velmi pravděpodobně nestane a doufám, že k tomu ani nedojde.

Agrofert by přišel o dotace, takže to není pravděpodobné…

A tak tu půjčku nakonec stejně zaplatíme. Znamená to ale, že z ní nebudou čerpat naše firmy ani naše ekonomika. Švédové už na Ukrajinu prodávají gripeny a plácli si s nimi, takže se jim ručení za půjčku bohatě vrátí a dostanou zpět více, než do ní vložili.

Související

01:00:51

Válka potrvá. Evropa musí udělat jednu věc, varuje Pojar

Některé české firmy se sice snaží na Ukrajinu dodávat a snad se jim to povede, děje se tak ale bez pomoci vlády.

Ale ta poptávka je ze strany Ukrajiny přece taková, že v tuhle chvíli každý, kdo vyrábí něco, co kdekoliv bouchne, má šanci to tam prodat…

Tak to úplně není. Pokud by šlo například o děla, vyrábějí se i v jiných zemích a Ukrajinci dají přednost státům, které je podporují.

Tohle jsou zkrátka politické signály, které sice mohou fungovat pro domácí politickou scénu a vnitrokoaliční dohodu – čemuž rozumím –, ale navenek nás to zařadilo na chvost. Až budeme v budoucnu potřebovat s něčím pomoci, uvidíme, jaká bude solidarita vůči nám.

Západ nám to spočítá hned při dojednávání příštího víceletého finančního rámce EU. Řeknou nám: „Vy jste nebyli solidární, což respektujeme, ale nechtějte solidaritu po nás.“ Kdybychom hráli chytřeji a nebyli za černé pasažéry, měli bychom šanci uhrát podstatně více.