reklama
 
 

Falešné dolary, kazašská mafie a kšefty pro špiony. Exdetektiv popisuje své zatčení na Ukrajině

AKTUALIZOVÁNO 13. 5. 2018
Luděk Vokál, bývalý detektiv Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu a nyní podnikatel se speciální technikou, byl za zvláštních okolností zatčen na Ukrajině. Spolu s Vokálem, který navíc v Česku čelí obvinění z korupce a vynášení informací ze spisů, ukrajinské orgány zadržely i českého diplomata pracujícího pro zastoupení NATO v Kyjevě. Bývalý detektiv, který teď nesmí opustit Ukrajinu, poskytl Aktuálně.cz exkluzivní rozhovor.

Kyjev/Praha - Závažná obvinění vznáší v rozhovoru s Aktuálně.cz někdejší detektiv Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu a nyní obchodník se systémy na rušení odposlechu Luděk Vokál na adresu ukrajinské kontrarozvědky, která ho v Kyjevě zatkla.

Aktuálně.cz: Vy jste nyní zadržován na Ukrajině a hrozí vám podle našich informací až sedmiletý trest odnětí svobody. Co se vlastně stalo?

Luděk Vokál: V celé téhle kauze, která mě velmi poškozuje, nejde vůbec o mě, ale o pana M. P. (Aktuálně.cz jeho identitu zná - pozn. red.) ze struktur NATO, jehož se ukrajinská kontrarozvědka SBU potřebovala zbavit.

Právě pan M. P. ze zdejšího českého zastoupení při NATO na Ukrajině mou firmu na dodávky defenzivní techniky (rušičky nahrávání, odposlouchávání či paralýza dronů - pozn. red.) už v Praze kontaktoval a pak zaštiťoval i všechna má další obchodní jednání s Ukrajinci - v Praze i v Kyjevě. On tu působí jako představitel Severoatlantické aliance, a má tudíž - na rozdíl ode mě - diplomatickou imunitu, takže ho Ukrajinci při té jejich akci nemohli zadržet jako mě. Respektive ho zajistili, avšak krátce na to propustili.

K mému ohromení si přes pana M. P. objednal prostředník z ukrajinské kontrarozvědky SBU desetiprocentní provizi. M. P. mě vysvětlil, že to tu tak prostě chodí. Já jsem jen obchodník, dělám byznys a zákulisní hry se snažím příliš nevnímat. Mohu se jen dohadovat, co všechno za tou provizí je… a v čí kapse měly peníze z této provize skončit.

Diplomat M. P. je už podle našich informací v Česku.

Hm, to je pěkné. Za mě manželka složila stotisícovou kauci, takže mě ukrajinský soud propustil na svobodu. Ale jsem bez pasu a Ukrajinu teď nesmím opustit. Jen bůh ví, kdy se odsud dostanu.

Jsem z toho všeho velmi frustrován a rozčarován. Přitom jsem na Ukrajinu nevycestoval jako pokoutný prodejce speciálního zařízení, ale na pozvání lidí ze zdejší mise NATO, kteří mne ujistili, že připravovaný kontrakt je plně v souladu se zdejšími zákony. 

Jak vlastně ona jednání v Praze či Kyjevě probíhala?

Dvěma ukrajinským zvláštním službám jsme předváděli schopnosti vyspělých defenzivních technologií. Jak vy říkáte - rušiček odposlouchávání. Přitom se ani jedna z těchto zvláštních služeb nemá mimochodem moc v lásce. Při té prezentaci jsme jednali se šéfy technických oddělení těchto rozvědek i s mladými technicky velmi vzdělanými experty.

Pan M. P. nám pak zprostředkoval jednání s řadou ukrajinských generálů a vysokých zdejších představitelů, o těch českých ani nemluvě. Pro jednoho z ukrajinských náměstků ministra jsme dokonce připravili tříhodinovou ukázku vyspělé rušicí techniky. I té mimořádně výkonné od Izraelců, jejichž firmy zastupujeme. Ukrajinský náměstek byl naprosto nadšen. Na všechna tato jednání - i s českými představiteli - mám nevyvratitelné důkazy.

Letos v lednu se mi pak pan M. P. ozval, že Ukrajinci mají opravdu velký zájem o ofenzivní odposlouchávací techniku.

I tu prodáváte?

Ne. To už není náš byznys. Panu M. P. jsem ale řekl, že mohu zprostředkovat kontakt na firmu, která se odposlechem zabývá. Ukrajinci si nakonec na zkoušku řekli o dva systémy. Řekl jsem jim tedy: "Fajn. Připravte objednávku a já vám vystavím fakturu."

To prý ale uděláme až potom, protože ty odposlechy velmi nutně potřebují hned teď. Tihle obchodníci byli už, na rozdíl od ukrajinských techniků, jiná "třída". A znovu říkám: u všech těch jednání s někdy až mafiánskými byznysmeny byl zástupce zdejší mise NATO. Proto mě ani nenapadlo, že by měl nastat nějaký problém, natož že mě zatkne ukrajinská kontrarozvědka. Ukrajinci si pak začali objednávat další a další systémy za hodně vysoké částky - ať už z USA či Izraele.

Trval jsem ovšem stále na tom, že musí složit zálohu a všechny finanční transakce budou kryty fakturami, jako všude jinde v normálním světě. Tedy žádné platby v hotelovém pokoji na dřevo! Pořád jsem se snažil Ukrajincům vysvětlit, že takhle se už obchody - a ke všemu se speciální technikou - dávno nedělají, že takhle to v normálních zemích nefunguje.

No a když jsem pak přijel v dubnu do Kyjeva, vzrostly jejich požadavky do milionů dolarů. Stále si trvali na svém: že mně vše vyplatí keš. A prý: "Dáme ti ty peníze teď hned zfleku."

Co jste jim řekl?

Že to nepřichází v úvahu. A pokud si to mohou dovolit oni - jak mě ujišťovali -, tak já rozhodně ne. Točili jsme se už v kruhu. Chvílemi jsem měl pocit, že se bavím s malými dětmi. Odmítali dokonce i nezbytné zaškolení na tuto velmi speciální techniku. Chtěli ji hned teď. Ať ji přivezeme a rovnou ji zpravodajcům necháme. A platba? Všechno až potom, potom, potom.

Nebyli ochotni zaplatit ani padesátiprocentní zálohu, natož fakturu. A jen pořád všechno bude, nebojte, všechno dostanete. Přitom pořád navyšovali částky za stále výkonnější techniku. A stále ode mě paradoxně chtěli, aniž by cokoliv zaplatili, kódový klíč, aby ji mohli používat. Bez klíče jim byla i již dodaná technika k ničemu.

Nakonec mi řekli, že peníze do Prahy dopraví kazašská mafie. To už byl pro mě šok. To už mi fakt došla trpělivost. Obchod začínal přerůstat v bordel. Navíc jsem měl dojem, že jsem vtahován do jakési vysoké zpravodajské hry, které jsem nerozuměl. Tím pro mě tohle jednání někdy kolem 25. dubna skončilo.

Vaším zatčením?

Těsně před koncem poslední schůzky se najednou otevřely dveře a na vedlejší stůl mi vysypali hromadu dolarů. Vzal jsem jednu bankovku do ruky a nevěděl zda se smát či plakat. Byl to natolik amatérský padělek, že se podobal dětské omalovánce. Vykřikl jsem: "A dost! Tohle od vás nechci! Nevezmu si od vás ani dolar! Říkám naposledy: chci od vás objednávku s fakturou. Ať to funguje jako jinde ve světě."

"Co to předvádíte za divadlo?"

Stále u toho všeho seděl představitel NATO na Ukrajině M. P.?

Jistě. Obrátil jsem se na něj a on jen pokrčil rameny: "Tak to tady chodí. Když je neposlechneš, tak by se mohlo i něco stát." Podobné varování nezaznělo na Ukrajině poprvé a ani naposled.

Ukrajinci na mě stále více tlačili. Chtěli odnést mé zboží, avšak bez dekódovacího klíče jim bylo k ničem. Bez objednávky a faktury jsem se s nimi už odmítl dál bavit. V tu chvíli vtrhla do místnosti ukrajinská policejní zásahovka Alfa doprovázená lidmi z kontrarozvědky. To je celé.

Pan M. P. protestoval: "Co to, probůh, předvádíte za divadlo?!"

"Žádné divadlo. Tady se stal trestný čin!"

Další už víte: mě zatkli, M. P. jako diplomata NATO pustili.

Všechno to zní jako ze špionážního románu. Ale dobře. Ještě k údajné provizi pro zprostředkovatele ukrajinské kontrarozvědky - jak velká měla být?

Jedenáct tisíc eur. Už dříve jsem jim řekl, že o tom nechci nic vědět. A jestli si na Ukrajině rozjíždějí podobné kšefty, tak ať si je klidně dělají. Já od Ukrajinců vyžaduji pouze legální platby a žádné kazašské mafiánské prostředníky.

Pokud šlo o zpravodajskou hru, jaké mohou být její motivy?

Buď ti lidé chtěli snadno získat velmi sofistikované elektronické systémy, anebo jim šlo jen o pana M. P. a jeho diskreditaci. Jeho záběr v pomoci ukrajinským bezpečnostním složkám je, pokud vím, velmi široký. A pak mám ještě jednu teorii…

Jakou?

Sdělím jen fakta. Jeden z mailů, které jsme od Ukrajinců dostali, je následujícího znění: "Uštědřili jsme České republice a jejímu velvyslanectví políček za to, jak nahlížejí na Ukrajinu a přistupují k ukrajinským státním orgánům." I tohle mohu samozřejmě doložit.

A nepřipadala vám zvláštní provize?

Jasně že jo. Já ale s Ukrajinci přímo nekomunikoval. Všechno to šlo výhradně přes pana M.P. Neviděl a nechtěl jsem vidět do toho zákulisí. Zákulisí Ameriky třicátých let minulého století.

Cítíte se ohrožen?

Samozřejmě. Jsem zadržován na území, na němž má právo zcela jiný význam než třeba v Česku. To už je ale na jiný rozhovor. Zdejší právníci mě varovali, co je SBU zač. Prý něco podobného jako československá StB.

Jsem v kontaktu s českým velvyslanectvím v Kyjevě i jeho bezpečnostní konzulkou. Jak mi ale mohou pomoci? Už dlouho mlčí. Možná proto, že jsem zmínil jméno M. P. Český velvyslanec na Ukrajině (Radek Matula - pozn. red.) z toho byl úplně v šoku. To jméno ho dostalo do kolen. Jako by věděl, že něco není dobře. Věřte, že tohle umím jako bývalý kriminalista Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu velmi dobře číst.

autor: Jan Gazdík | 11. 5. 2018

Související

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    Komerční sdělení
    reklama

    Sponzorované odkazy

    reklama