reklama
 
 

Jaroslav Sýkora: Nenávist džihádistů má hluboké kořeny

10. 1. 2015
"Chce-li se k nám někdo přistěhovat, tak je vítán. Musí ale respektovat zdejší zákony a hodnoty. Přes tohle pravidlo nejede vlak," říká v rozhovoru pro Aktuálně.cz sociolog Jaroslav Sýkora.

Praha - Až v sebevraždy může vyústit stres a extrémní nervové vypětí lidí, kteří prožili dlouhé hodiny jako rukojmí džihádistů. Říká to bývalý šéf Centra pro výzkum stresu sociolog Jaroslav Sýkora. Dlouhodobě se navíc věnuje bezpečnostním otázkám a spolupracuje s kosmickými úřady či agenturami pro letectví a kosmonautiku NASA a ESA.

Aktuálně.cz: Nedávno jsem hovořil s vojenským chirurgem, který se vrátil z Afghánistánu. Vždycky si prý myslel, že ho jen tak něco nerozhodí - ani strašná zranění a utrpení lidí, s nimiž se setkal v Afghánistánu. Půl roku po návratu do Česka se ale při sledování prvorepublikového filmu Kristián s Oldřichem Novým rozplakal. Až tehdy ho prý stres z prožitých hrůz dostihl. Mohou to mít rukojmí džihádistů z Francie podobně?

Jaroslav Sýkora: Může se to u nich časem projevit podobným nevinným zkratem, ale také kolapsem s šílenými či jen těžko představitelnými konci. Třeba i sebevraždou. Anebo mohou v nervovém kolapsu či afektu někoho i zabít.

A.cz: Co takový kolaps vlastně startuje?

To je různé. Zmínil jste film, který rozplakal na leccos zvyklého válečného chirurga. Spouštěčem může být i nejapný žert. Pohled na něco neočekávaného - třeba na zakuklence, ústí hlavně, kterou na vás kamarád jen tak z hecu zamíří...

Tohle vše může vyprovokovat, že se naplno projeví dlouho střádaný stres. Odborně řečeno - posttraumatický stres. Dlouho v nás po prožitém traumatu doutná a pak náhle - obdobně jako když se ke žhavému magmatu dostane voda - vybuchne "vulkán". Stejně mučivý a nebezpečný může být ovšem po takovém zajetí, kdy vám teroristé vyhrožují smrtí a několik rukojmích před vámi i zabijí, i pocit permanentního strachu a pronásledování.

A.cz: Proč se ale někdo jen rozpláče při filmu a jiný se nervově zhroutí či spáchá sebevraždu?

Je to podmíněno různou genetickou výbavou každého z nás, ale i tréninkem či výchovou. A výchova takovým tréninkem vlastně je.

A.cz: Jak se tedy úzkostí a strachu z prožitého stresu zbavit? Třeba s pomocí psychologů či sociologů? V bojových jednotkách pomáhá i kaplan.

Odbornou pomocí by neměl nikdo, kdo prošel zajetím džihádistů - máme-li mluvit o tom, co se stalo v Paříži - pohrdat.

Terapii potřebuje i společnost

A.cz: Byly tu už teroristické údery na USA, Londýn, Madrid, Moskvu, Volgograd... a teď jsme v šoku z vraždy novinářů v Paříži. Ukládá se stres i ve společnosti, takže může vyústit v rostoucí nenávist, xenofobii, napadání muslimů a v extrémních případech i jejich lynčování?

Že se stres a napětí po každé teroristické akci ve společnosti nebezpečně hromadí, tak o tom žádná. Samozřejmě, že to pak může - stejně jako u přeživších zajatců - vyústit pod vlivem nějakého spouštěče v krveprolití.

A.cz: I společnosti by tedy měli její vůdci či přední a silné osobnosti poskytovat jakousi terapii? A pokud ano, sehrávají tuto roli čeští političtí lídři?

Každá společnost, která prochází civilizačně nelehkým vývojem, potřebuje terapii. Lidé musí mít inspiraci a sílu, aby to společně zvládli. A kdo jim má inspiraci a sílu v Česku dodávat? Handrkující se a rozhádaní politici? Tak to ani náhodou! Pokud mám tedy zůstat jen v české kotlině. Neustálými hádkami evokují v lidech malomyslnost, slabost, nechuť k věcem veřejným a třeba i postavit se zlu.

A.cz: Jednou z příčin zesilujícího se společenského stresu jsou tedy podle vás i teroristické údery?

Poopravím vás. Za prvé: náboženství - jak křesťanství, tak islám. A za druhé: politika. A to, čeho jsme v případě teroristických úderů svědky, je špatně provozovaná politika překrytá "maskovací sítí" náboženství. Jinými slovy: islámský svět má pocit, že ho ohrožuje ten křesťanský a naopak. To je jádro věci.

Mluvím tu o po staletí přetrvávajícím konfliktu, jehož důsledky v posledních letech tolik bolestně pociťujeme. Jen si to vezměte: nad britskou koloniální říší nezapadalo slunce - ovládala Súdán, ale i Indii. Často velmi krutě a bezohledně. A podobně to platilo o Francii. A stejně tak islám ovládal po pět set let Pyrenejský poloostrov. A když to zjednoduším, tak i v tomto případě jde o dlouho střádanou frustraci... a tedy i stres.

Islám se stal kladivem v ruce

A.cz: Holokaust měl mnohasetleté kořeny. A stejně tak je to s civilizačním střetem, o němž hovoříte?

Samozřejmě. Události, jimiž jsme v posledních dnech šokováni, mají velmi hluboké kořeny. Ale nemusíme chodit do příliš vzdálených dob. Jen si vzpomeňte, jak strašné věci se děly po druhé světové válce v Alžíru, když se chtěl vymanit z koloniální podřízenosti Francie.

Rozdíl je jen v tom, že v některých zemích je pocit nastřádané frustrace a snad i ohrožení větší a jinde - třeba jako v Česku - menší. Neznamená to ale, že se nás to netýká anebo někdy v budoucnu bolestně nedotkne. A problém je v tom, že vládnoucí síly některých islámských zemí teď ten dávný stres velmi umně znovu nalévají do hlav lidí, takže se jejich nenávist rok od roku stupňuje. Jde o mimořádně nebezpečný fenomén. A islám se stal pro některé fanatiky kladivem v ruce.

A.cz: No ale teď jste nahrál na smeč politikům, kteří vyzývají, aby se před mešitami venčila prasata.

Muslimové ale přece nejsou dobytek, jak si to někteří negramotní čeští politici myslí. Když si otevřete Korán a nalistujete si súru 104, tak se s ní musí každý rozumný člověk rád ztotožnit, protože tak by měl svět vypadat. Tahle súra 104 nás totiž vyzývá k tomu, abychom bojovali proti mamonářství, zlu, které je v lidech zakotvené, a abychom se snažili žít čistým životem. Vysvětlujte to ale některým českým omezencům!

Tihle lidé zneužívají či vytrhávají z kontextu súru 191 (aniž by Korán četli, natož studovali), v níž se zhruba praví: zabíjejte, zabíjejte a nepřátele ničte. Kontext je ale ten, že "zabíjet ano, ale až tehdy, když je islám donucen se bránit". To je pohled muslima. Ale křesťané to vidí často naopak.

A.cz: Nakolik může teror v Paříži tohle nechápání se či nenávist mezi lidmi a kulturami ještě prohloubit?

Ale ono se to už děje! Nenávist je spouštěcím mechanismem k hrozným věcem... i k odvetnému lynčování, které jste zmínil. Psychická i fyzická zátěž pak vede k nahromaděnému stresu a pak i strachu, který může v lidech vyvolat až fanatickou nenávist. A nenávist rozděluje lidi, kultury i společnosti. Právě toho jsme dnes svědky stále častěji.

Islámský i křesťanský svět by měl proto udělat vše proto, aby konflikt mezi nimi opět nevyústil k vzájemnému hrdlořezství připomínajícímu holokaust. Heslo dnešní doby proto zní: snažme se za každou cenu blokovat nekontrolovatelné rozvíjení a eskalaci nenávisti mezi kulturami a rasami.

Nevnucujme nikomu demokracii

A.cz: A není náhodou chybou, že se západní demokracie pokoušely či pokoušejí vnutit své civilizační hodnoty a demokratické ideály některým islámským zemím? Tedy i svůj způsob života?

Samozřejmě, že je to velká - a řekl bych, že i strategická - chyba. Lidé z těchto odlišných - tím neříkám, že méněcenných - kultur to nemohou nikdy přijmout. Nemá tedy cenu se o to bláhově (a jak se ukazuje, i riskantně) pokoušet. Nač někomu stále dokola upravovat život a nutit mu demokracii, když to ti lidé nemohou přijmout a pochopit? V opačném případě se stáváme my těmi agresory, kteří útočí na hodnoty jiných kultur a národů.

Pokud ale na druhé straně chápe někdo islám jako návod k tomu, že je ho nutné šířit jen bojem a ne slovem či srdcem, tak je nutné se tomu postavit. A v případě nutnosti i ozbrojenou silou. S terorem je soužití nemožné.

Víte, demokracie a tolerance jsou skvělé hodnoty, ale zvláště v komplikovaných dobách mohou být i sebevražedné. Nelze se v takových časech řídit zásadou z Bible: ty do mě kamenem a já do tebe chlebem.

A.cz: Čistě teoreticky - mohou západní civilizace zahynout na svou toleranci?

Nejde už jen o teoretickou otázku. Za jistých okolností se to může podle mne stát. Konkrétně: když se nebudeme svých demokratických ideálů pevně držet a v případě nutnosti je i nekompromisně bránit.

Chce-li se k nám tedy někdo přistěhovat, tak je vítán. Musí ale respektovat zdejší zákony a hodnoty. Pokud to ale respektovat nehodlá, tak ať zůstane tam, kde je, anebo ať odejde. Všem by mělo být jasné, že přes tohle pravidlo nejede vlak.

Na druhé straně bychom neměli své hodnoty, způsob života a vládnutí vnucovat za každou cenu těm druhým. A když se vrátím k úvodu našeho rozhovoru o léta hromaděném stresu, který vede k eskalaci nenávisti mezi lidmi a kulturami (a teror je jedním z projevů nenávisti), tak i v tomhle jsou jeho kořeny.

A.cz: Pokud se tedy podle vás čeští politici nechovají jako ti správní "krizoví terapeuti", jakou kúru byste lidem doporučil vy?

Být jednotní, semknout se a nepodléhat v těchto těžkých civilizačních časech panice. A dodal bych snad ještě jednu radu: nenaslouchejme malomyslným zbabělcům a nevzdělancům.

autor: Jan Gazdík | 10. 1. 2015

Související

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama

    Sponzorované odkazy

    reklama