Expert: Nebezpečný je každý mlčící letoun

Jan Gazdík Jan Gazdík
Aktualizováno 14. 12. 2014 17:47
Vzhledem k válce na Ukrajině nelze v leteckém provozu nic podceňovat. Obezřetní musí být všichni, říká k pátečnímu incidentu odborník na bezpečnost civilního leteckého provozu Petr Navrátil.
Ilustrační foto.
Ilustrační foto. | Foto: Vojáci čáslavské základny

Praha - Letecký incident nad jižním Švédskem, při němž se podle agentur "málem srazilo ruské vojenské letadlo s civilním dopravním strojem", považuje špičkový český expert na bezpečnost civilního leteckého provozu Petr Navrátil za zákonité vyústění napjatých vztahů mezi Západem a Ruskem.

Navrátil je bývalým kapitánem dopravního letounu s pěti tisíci nalétanými hodinami a zároveň zástupcem generálního ředitele českého Úřadu pro civilní letectví.

Aktuálně.cz: Jak onen poměrně dramaticky líčený incident hodnotíte?

Petr Navrátil: Rozhodně se ve vzdušném prostoru v oblasti jižního Švédska něco stalo. Proto "šly" do vzduchu švédské i dánské stíhačky.

Byl bych ale opatrný při hodnocení míry tohoto rizika. Vztahy Unie s Ruskem jsou už tak dost napjaté a agentury mohou informace - byť neúmyslně - zkreslovat. Přesněji zjednodušovat a tím i vyostřovat. A informací či reálných údajů o tomto incidentu nemáme zase tak mnoho.

Na druhé straně se ale v každém případě odehrál u Švédska vzdušný incident. Rizikový podle všeho byl. To zcela určitě. Systém protivzdušné obrany NATO, kam patří Dánsko, nereaguje jen tak zbůhdarma. Ale jak říkám: chápejme tuto událost i v kontextu vyostřených mezinárodních vztahů. A k těm patří i zvýšená aktivita ruského vojenského letectva. Zřejmě i proto se podobných případů vyrojilo v poslední době spoustu.

A.cz: Nic zas tak podstatného se tedy nestalo?

To bychom si špatně rozuměli. Úřady civilního letectví si nemohou dovolit zlehčovat jakoukoliv informaci o nestandardních situacích v leteckém provozu.

A.cz: Podle šéfa švédského vojenského letectva Micaela Bydéna byl důvodem problému - cituji: "vypnutý transpondér vojenského (ruského - pozn. red.) letadla, který způsobil, že stroj byl neviditelný pro komerční radary". Předpokládám, že ty vojenské, resp. alianční radary tedy ruský výzvědný stroj viděly.

Určitě. Proto také ona reakce stíhaček NATO, včetně těch švédských.

A.cz: Přehled o situaci měl i ruský vojenský pilot? Věděl, že se blíží k civilnímu dopravnímu stroji?

Odpověděl jste si sám.

A.cz: Proč tedy mluví Švédi o riziku?

Pokud je pravda, že po přiblížení aliančních či švédských stíhaček změnilo ruské letadlo prudce kurs, tak to může vést - v provozně už tak dosti nahuštěném vzdušném prostoru - vždy k velmi nebezpečné situaci. Prostě vám do dráhy vlétne najednou stroj, který tam neměl v tu chvíli podle letových řádů co pohledávat. Zvláště když jde o mezinárodní vzdušný prostor nad mořem, kam civilní pozemní radary nedosáhnou.

A.cz: Bylo chybou, že si ruský pilot nezapnul odpovídač?

Jak se to vezme. Z hlediska bezpečnosti civilního provozu určitě. Proč by si ale pilot vojenského stroje - zvláště pokud byl výzvědný - zapínal odpovídač? To by nedávalo smysl. Proto znovu říkám, že série incidentů v evropském vzdušném prostoru sousedícím s tím ruským má co dělat s válkou na Ukrajině. Nutíte mě ale ke spekulacím. Počkejme si na další informace, které do této události vnesou logiku.

A.cz: Jak vlastně funguje onen transpondér či odpovídač na palubě letounu?

Jak to mají vojáci, to pochopitelně nevím, ale u civilních aerolinek ho pilot zapíná už při pojíždění před startem. Z čehož je patrné, které letadlo po letištní ploše teprve pojíždí a které už letí.

Sekundární pozemní radar vysílá dotaz, který elektronické zařízení na palubě letadla přijme, zpracuje a odpoví: číslo letu, výšku aeroplánu i jeho polohu... Letečtí dispečeři na zemi tedy dostanou poměrně komplexní informaci o letu: kde je, jak je vysoko i jak rychle letí.

Civilní éro má na palubě navíc zařízení, které si "povídá" s okolními letadly, takže dopravní pilot vidí na obrazovce všechna letadla kolem. S výjimkou strojů, jejichž piloti vypnuli tento odpovídač. V tomto případě toho ruského průzkumníka - pokud to byl ruský rozvědčík. Toho kapitáni civilních strojů pochopitelně nevidí.

Největší nebezpečí tedy spočívá v tom, že o vojenském letadlu nevědí ostatní účastníci (piloti) vzdušného provozu na svých palubních obrazovkách. Z různých příčin může nastat situace, kdy kapitán civilního stroje musí náhle změnit směr letu. Jenomže co když to udělá právě do prostoru (a přístroje ho tam pochopitelně navedou), v němž je ta "mlčící" stíhačka, o níž neví? Může to skončit srážkou... i když ho vojenský pilot na svém radaru vidí.

A.cz: Jak funguje v podobných případech protivzdušná obrana NATO?

Vojenské radary dohlédnou mnohem dál než ty pozemní civilní - to zaprvé. Rizikovým letadlem se v českém vzdušném prostoru stává už ten stroj, který sice má zapnutý odpovídač, avšak s pozemním řídicím střediskem nekomunikuje jeho posádka. Už to je důvod, aby proti němu startovaly stíhačky.

Jejich piloti mají samozřejmě spojení i s civilním řízením letového provozu, které stíhačkám vytvoří okamžitě jakýsi vzdušný koridor. Jinými slovy - ze směru jejich letu odkloní všechny dopravní letouny, aby mohly bezpečně a co nejrychleji pomoci stroji, jehož posádka mlčí. Vznikne zkrátka jakýsi tunel pro stíhačky k jejich cíli.

A.cz: Švédské úřady mluví o nebezpečném incidentu. Měly ho tedy přesto pod kontrolou?

Určitě. Vzhledem k válce na Ukrajině nelze v leteckém provozu - i kvůli katastrofě malajsijského boeingu - nic podceňovat. Obezřetní musí být všichni.

A.cz: Koho míníte oním "všichni"?

Lidi z civilních aerolinek, ale i vojenské letce. Ať už ty z Unie, anebo z Ruska.

 

Právě se děje

Další zprávy