reklama
 
 

S nadstandardy bude zdravotnictví spravedlivější. Rovná péče je jen na papíře, říká právník

19. 6. 2017
S blížícími se volbami politické strany stále častěji mluví o tom, zda má mít pacient možnost si připlatit například za lepší nitrooční čočku. Nyní to nelze. "Jako pacient bych z principu měl mít možnost volby, a systém mi to neumožňuje a nutí mě chtít něco, co já vlastně nechci. Pokud chci něco jiného a musím si to celé zaplatit, tak mě to diskriminuje," říká Petr Šustek z Právnické fakulty UK, který na téma nadstandardů spolupořádal konferenci. Na ní kromě odborníků na medicínské právo vystoupili i zástupci pojišťoven a nemocnic. Takzvané nadstandardy prosadila vláda Petra Nečase, Ústavní soud je ale krátce nato zrušil. Právníci však zdůrazňují, že se tak stalo pouze z formálních důvodů.
Doporučujeme

Během konference jste se několikrát vymezoval proti slovu nadstandard. Co vám na něm vadí?

To, že v sobě skrývá implikaci, že je to něco lepšího, co člověk normálně nedostane. Ale tak to není. Máme mít jasně definovaný základní nárok na řešení, které se hradí ze zdravotního pojištění a je dostatečně kvalitní, efektivní a účinné. Vedle toho máme nějaké alternativy, které jsou jenom v něčem jiné. Neznamená to, že jsou principiálně lepší.

Samozřejmě to neplatí univerzálně. Typickým příkladem je čočka, kdy systém důsledně trvá na tom, že hradí tu monofokální (umožňuje vidět na jednu vzdálenost - pozn. red.). Je to asi logické, protože je dostatečně účinná na šedý zákal, který se tím léčí. Ale pokud pacient z nějakého důvodu chce bifokální nebo trifokální čočku, odmítat mu úhradu je asi nevhodné. I z hlediska toho, že jsme v roce 2017, a ne 1989. (S bifokální či trifokální čočkou se pacient zbaví nejen nemoci, ale i potřeby nosit brýle, pozn. red.)

Jakou možnost tedy má dnes pacient, který chce jinou než základní čočku?

To, co by politici měli slyšet, je, že dnes systém neumožňuje formálně doplatit rozdíl. Říká, chceš-li bifokální čočku, dobře, ale zaplať si celý výkon. To je podle mého názoru protiústavní, protože je to diskriminační. Jako pacient bych z principu měl mít možnost volby, a systém mi to neumožňuje a nutí mě chtít něco, co já vlastně nechci. Pokud chci něco jiného a musím si to celé zaplatit, tak mě to diskriminuje oproti jinému pojištěnci, který má v systému stejná práva a povinnosti jako já a monofokální čočku dostane bezplatně.

Proč tady teď nemáme možnost volby?

To je složitá otázka. Pakliže se bavíme o výkonech, které jsou spojené s nějakým materiálem, problém je v tom, že pro systém zdravotního pojištění a pro zdravotní pojišťovny se to tváří tak, že je to péče hrazená, nebo nehrazená. Jim tam vyskočí, že je to materiál, který systém nehradí, a v tu chvíli si oni myslí, že ho nemohou zaplatit. Když přijdu s trifokální čočkou, v pojišťovnickém systému vyskakuje: Bacha, to je nehrazený materiál. Nehradit!

V současné době když chci trifokální čočku, která je pro systém zdravotního pojištění nehrazeným materiálem, měl bych to formálně udělat tak, že si zaplatím celou operaci. Legislativa by do budoucna měla přinést taková pravidla, která budou dostatečně jasná a odstraní tuhle primární diskriminaci. Podle mého názoru to zákon umožňuje už dnes, jenom se to nedělá, protože se toho bojíme.

A obchází se současné nastavení?

Je spíše veřejným tajemstvím, že ano. Na některých klinikách, které by vám třeba tu trifokální čočku daly, se to podle mých informací řeší formou darů. Nebo nejspíš do dokumentace pro pojišťovnu napíší jiný materiál než ten, který tam ve skutečnosti je. Pojišťovna zaplatí jen to, co stejně musí, a všichni jsou spokojení.

Nadstandardy jsme tu měli v letech 2012 a 2013. Už je tu po rozhodnutí Ústavního soudu nemáme. Proč?

Ústavní soud zrušil nadstandardy z čistě formálního důvodu. A to proto, že položky, které byly vybrány jako nadstandard, například čočka, sádra a jiné, byly napsané pouze ve vyhlášce, nikoli v zákoně. Legislativní řešení, které zvolilo ministerstvo zdravotnictví za působení Leoše Hegera, odporuje ústavnímu pořádku. Ústavnímu soudu ani nezbývalo nic jiného než to zrušit.

Ale zároveň Ústavní soud řekl, že nic nebrání řešení, ve kterém se bude definovat otázka standardu a nadstandardu, i v souladu s tím, jak to mají jiné země v Evropské unii. A zároveň naznačil jakousi možnost třeba připojištění a podobně. Už s ohledem na to, že díky nadstandardům můžou do zdravotnictví přitéct další peníze. Já si fakt si myslím, že systém bude s nadstandardy spravedlivější, protože když připustíte nadstandard, tak zvýšíte standard.

Pacienti mají obavu, kterou přiživují i někteří politici, že dělení na standard a nadstandard je ve skutečnosti dělením péče na tu pro chudé a tu pro bohaté. Jak by politici, kteří by se případně k nadstandardům chtěli vrátit, měli voličům vysvětlit, že to tak není?

Měli by si přečíst nálezy Ústavního soudu. Ten koneckonců velmi jasně říká, že otázka nadstandardu nemůže být otázka kvality. Nadstandard neznamená kvalitnější péči, ale z nějakého důvodu jiný vhodný způsob léčby. Jinak řečeno, když mám nějaké onemocnění, tak standard by měl být, že dostatečně kvalitně, efektivně a účinné léčím primární onemocnění, se kterým pacient přišel. Pokud mám něco, co v současnosti systém ani nenabízí, a já bych si to rád zvolil, tak není důvod, aby to pacientovi bylo odpíráno. A při jakémkoli legislativním řešení do budoucna opravdu stačí si pořádně přečíst nálezy Ústavního soudu, kde jsou jasné mantinely toho, jakým způsobem otázku nadstandardu realizovat.

Neznamená to, že to základní je to levnější a horší a to lepší je dražší a kvalitnější. Pojistka toho, že pacient by měl vždycky dostat elementární kvalitní, účinnou a efektivní léčbu, by tam měla být. A pokud to někdo nebude dodržovat, mělo by to být sankcionováno.

Když se ale vrátíme k příkladu s čočkou - možná se nelze divit chudšímu člověku, že považuje za nespravedlnost a nerovnost, když on se musí spokojit se základní čočkou a někdo bohatší dosáhne na lepší čočku.

Já tomu rozumím. Ale je otázka, co znamená kvalitní péče. Koneckonců dneska je základní čočka ten standard, který systém veřejného zdravotního pojištění hradí. To primární onemocnění tím řeší. Ano, objektivně nelze zastavit nové metody, léky, prostředky. Ale systém zase nemůže všechno hradit. Teď se k tomu chová tak, že to prostě hradit odmítá a řekne: ne, zaplať si to celé. Není to potom diskriminační vůči tomu, kdo si chce vybrat? To není otázka rovnosti či nerovnosti. Systém má hradit dostatečně kvalitní a účinnou léčbu. A tou monofokální čočka je. Ale bifokální či trifokální čočka je něco, co primárně nesouvisí se základním nárokem pacienta. Je to jiný vhodný způsob.

Samozřejmě že nerovnosti vždycky nastanou. Už jenom když si vezmu lehčenou sádru, tak mám na ruce o kilo méně. Jasně. Ale musíme se bavit o tom, co je základní nárok. A to je to dostatečně účinné, kvalitní a přiměřené problému, který mám. Má systém každému hradit lehkou sádru? Pak neuhradí zase něco jiného v oblastech, jako je třeba onkologie. Kdybyste mě chtěla chytat za slovo, přiznávám, že trifokální čočka je asi lepší než monofokální, ale musíme se na to podívat ve vztahu k základnímu onemocnění. Ten rozdíl je také otázka jakéhosi připojištění. Podle mého názoru to jde ruku v ruce s nadstandardy.

V případě, že se politici po volbách rozhodnou k nadstandardům vrátit - a například favorizované ANO je jim nakloněno -, na co by měli pamatovat, aby jim to Ústavní soud opět neshodil?

Budu se opakovat, ale myslím, že je velmi dobré si důkladně přečíst odůvodnění všech čtyř nálezů, které nějakým způsobem souvisí s nadstandardy, popřípadě s domnělou bezplatností péče v České republice.

Sociální demokracie neustále opakuje, že péči nelze dělit a musí být bez výjimky pro všechny bezplatná. Ale je to skutečně v reálu tak, že máme všichni přístup ke stejné péči?

Tohle je otázka, na kterou nikdo před volbami nebude chtít odpovídat. Ale já na ni odpovím: na papíře ano, věcně nikoli. Je samozřejmě rozdíl, jestli vás postihne infarkt v Krkonoších, nebo v Praze. Je samozřejmě rozdíl, do jaké nemocnice se dostanete. I když vám každý řekne, že to tak být nemusí. Ale já myslím, že zkušenosti pacientů jsou dost zjevné.

Bezplatnost neexistuje. Každý měsíc odvádí každý aktivní občan této země pojistné na veřejné zdravotní pojištění, chcete-li zdravotní daň. Vedle toho jsou dneska nadstandardy v lécích naprosto běžnou součástí systému. Nikomu nepřijde divné, že doplácí na léky, které se vydávají z veřejného zdravotního pojištění. Stejně tak zdravotnické prostředky. I když teď Ústavní soud řekl, že by se tato úprava měla ještě lépe konkretizovat a vymezit v zákoně. To je další úkol pro budoucí ministerstvo zdravotnictví.

Jak nedávný verdikt Ústavního soudu o zdravotnických prostředcích, tedy třeba berlích, náplastech nebo invalidních vozících, zapadá do debaty o nadstandardech?

Vlastně nijak. A to z toho důvodu, že ten verdikt "jenom" říká, že nějaká část veřejného zdravotního pojištění není dostatečně jasně a vhodně řešená a že by se zákonodárci měli zamyslet nad konkrétnějším řešením. Podle Ústavního soudu není úplně vhodné, aby si konkrétní podmínky úhrady zdravotnických prostředků pojišťovna realizovala sama. Měly by být dány zákonem.

Mluvil jste o připlácení za léky. Specifickou oblastí, kde připlácení za nadstandardní péči už funguje, je také stomatologie.

Ano, to je další oblast, kde už to dneska vůbec nikoho nepálí. Systém veřejného zdravotního pojištění od svého vzniku postupem času odkrajuje něco, co není to gros. Jako první odkrojil stomatologii. Systém samozřejmě hradí amalgámové plomby, ale je běžné, že za cokoli lepšího si pacient připlácí. A to velmi tvrdě, aniž by k tomu bylo nějaké připojištění. I když je pravda, že komerčně se něco nabízí. Vedle toho si myslím, že dost podobně se systém bude chovat k některým dalším věcem, které třeba časem bude považovat za zbytné. Protože ty peníze bude dávat do udržení míry kvality standardu, který se dnes zaručuje. Myslím, že časem se třeba úplně odřežou lázně.

Pokračujte dál

reklama
reklama
reklama
Komerční sdělení
reklama

Sponzorované odkazy

reklama