Pětice manažerů dolů v čele s Antoniem Koláčkem podle obžaloby podvedla v roce 1999 stát, když se při odkupu menšinového podílu státu v dolech skrývala za fiktivními zahraničními majiteli a na koupi dolů navíc použila peníze samotné společnosti.
Šestým obžalovaným je tehdejší Grégrův náměstek Robert Sýkora. Žalobce jej viní z toho, že za několikamilionový úplatek prosadil prodej 46procentního státního podílu za zlomek skutečné hodnoty - zatímco jeho hodnota byla prý nejméně 3,2 miliardy korun, stát jej prodal za 650 milionů.
"Nic nemohl ovlivnit, to bylo věcí vlády," řekl Grégr na Sýkorovu adresu Aktuálně.cz ještě před jednáním. Pokud prý Sýkora dostal v té souvislosti peníze, tak se nedopustil korupce, ale podvodu, protože je dostal za něco, co nemohl ovlivnit.
Grégr přiznal, že již po nástupu do funkce dostal upozornění, že akcie společnosti jsou kupovány za její vlastní peníze, které měly být použity na rekultivace po těžbě. Nechal to prý tehdy prověřit svým kolegou Miroslavem Baštou, který měl pod sebou zpravodajské služby, a ten mu prý řekl, že to prověřil.
Neříkám, že to bylo etické
"Bylo řečeno, že to je v pořádku. To jsme nezkoumali, pro mě bylo směrodatné, že jsem dostal (od kupců) vyjádření, že to byla regulérní půjčka, s úrokem," řekl. A poukázal navíc na to, že v první polovině devadesátých let byly manažerské privatizace za peníze privatizovaných firem běžné.
"Neříkám, že to bylo etické, ale nebylo to v rozporu se zákonem," konstatoval. "Pokud by existoval důkaz, že ty peníze byly získány nelegálním způsobem, nikdy bychom to nemohli schválit," dodal Grégr.
"Byli jsme rádi, že jsme se toho zbavili. Jako minoritní vlastník jsme nemohli o ničem rozhodovat a ta situace tam nebyla dobrá," připomněl Grégr například tehdejší výstražnou stávku horníků, kteří se obávali propouštění. Privatizace prý přispěla k uklidnění situace a stát tak propouštění a další problémy nemusel řešit.
"Doprivatizace byla nutná pro klid a řádný chod společnosti a prokázalo se, že měla pozitivní důsledky," konstatoval Grégr s tím, že pro něj je důležité, že společnost dál fungovala a rozvíjela se.
Některé otázky si nechal Grégr zopakovat, protože hůře slyší. "Ale v prosinci mi bude devadesát a je to jediný neduh, který mám," řekl Grégr, kterému soudkyně dovolila při výslechu sedět.
Šťastný obžalovaný
Jeho výpověď přivítal Antonio Koláček, který přestoupil na buddhismus a vždy na začátku jednání provádí náboženské rituály a i během líčení se občas tiše modlí.
"Já jsem šťastný a moc děkuji Bohu, že se potvrdilo, co jsme se snažili vysvětlit. Tady se potvrdilo, že stát věděl, komu prodává, vědělo se to od roku 1998. Ti, kdo prodávali, neměli žádný důvod neprodat zbytkový podíl Mostecké uhelné tomu subjektu, který akcie koupil," řekl s tím, že v té době probíhal boj mezi politickými uskupeními, kdo získá určitý podnik. "Pan Češka patřil k jednomu, ČSSD k druhému," řekl a poukázal na to, že jeden silný vlastník s jasnými plány společnosti pomohl.
Soudkyně poté odročila jednání na druhý dubnový týden, na který si pozvala především svědky ze zahraničí. Klíčovým je bývalý pracovník MMF Jacques de Groote, který skupině Appian dával zdání serióznosti.
Soudkyně Slepičková vede řízení razantně a takřka bez přestávek. Například při čtvrtečním výslechu bývalého předsedy Fondu národního majetku Romana Češky, který začal v devět hodin, udělala jen krátkou desetiminutovou přestávku kolem jedenácté hodiny a poté bez přerušení jednala až skoro do šestnácti hodin.
Došlo tak k situaci, kdy advokát Antonia Koláčka požádal soud, aby si jeho klient mohl odskočit. Ten z jednací síně svižně vyběhl a Češka mezitím čekal u svědeckého pultíku, než se vrátí.
