Ekologická megazakázka může být až čtyřikrát předražená

Petr Holub
30. 6. 2010 10:45
Ke kritikům státního tendru na odstranění ekologických škod se nově přidal Nejvyšší kontrolní úřad

Praha - Stát vyhlásil veřejnou soutěž a neví, co vlastně chce. Nezná ani orientační cenu, kterou má zaplatit.

Tak zní ve zkratce pondělní zpráva Nejvyššího kontrolního úřadu, který zjišťoval, jak daleko se ministerstvo financí dostalo s největší státní zakázkou všech dob.

Vítěz supertendru má podle zadávací dokumentace odstranit ekologické škody a stát je za to ochoten zaplatit až 101 miliard korun bez DPH. Podle NKÚ stát uhradí za odstranění škod velmi pravděpodobně zbytečně vysokou cenu.

"Rozsah sanačních prací nebyl dostatečně definován. Partner proto zahrne do nejvýše přípustné ceny zejména riziko navýšení nákladů v případě dodatečných a nepředvídaných prací," popisují kontroloři mechanismus, jak může ke zdražení dojít.

Nebezpečný bid rigging

Zpráva dokumentuje, že zájemci o zakázku mají hodně široké mantinely, v nichž se mohou pohybovat - od třiceti do sta miliard.

První odhad pochází od ministerstva životního prostření, druhý od financí. "Tyto údaje nejsou dostatečným podkladem pro stanovení reálné ceny," stojí ve zprávě.

NKÚ přitom pochybuje, že reálnou cenu stanoví veřejná soutěž mezi třemi zájemci. "Konkurenční prostředí není dostačující, varují kontroloři a přidávají se ke stanovisku antimonopolního úřadu, že hrozí tzv. "bid rigging".

Podle definice jde o spiknutí, která mají za účel zabránit vládám, aby získaly poptávané služby za nejlepší cenu.

"Schémata bid riggingu často zahrnují mechanismy k rozdělení a distribuci dodatečných zisků obdržených jako výsledek vyšší konečné smluvní ceny mezi spiklenci. Když některý soutěžitel předloží jasně horší nabídku, může od vítěze získat dodavatelské kontrakty," stojí v metodickém materiálu antimonopolního úřadu.

Tato možnost se při ekologické zakázce přímo nabízí. Vítěz veřejné soutěže nemá ekologické škody přímo odstraňovat, ale pouze vybírat firmy, které přírodu vyčistí.

Fotogalerie: Tuny nastřádaných českých jedů nakonec shoří v Polsku

Kde se vzalo 101 miliard

Jak ministr financí Miroslav Kalousek došel před dvěma lety k ceně 101 miliard a určil tak horní hranici zakázky?

V návrhu ekologické superzakázky se odvolává na státní garance, které stanovil Fond národního majetku v privatizačních smlouvách devadesátých let.

Ve smlouvách se nový majitel zavazuje, že odstraní starou ekologickou zátěž, pokud o to stát požádá. Stát naopak slíbil, že při odstraňování škod uhradí částku, kterou stanoví Česká inspekce životního prostředí. Garance přitom pouze určovala nejvyšší možnou částku, kterou stát může přispět. Obvykle se postupovalo podle pravidla, že nesmí překročit hodnotu majetku privatizované firmy.

Miroslav Kalousek. Jeho metodika narostla do 101 miliard.
Miroslav Kalousek. Jeho metodika narostla do 101 miliard. | Foto: Ludvík Hradilek

Vláda postupovala v roce 2008 podle úplně jiné metodiky. Stanovila cenu velké ekologické zakázky podle součtu všech garancí. Přitom se neujistila, jestli bude opravdu nutné všechny škody likvidovat, ani cenu jednotlivých projektů neověřovala u inspekce životního prostředí.

Možná stačí 26 miliard

Zpráva NKÚ popisuje na mnoha příkladech, že garance neodpovídá částce, kterou je třeba za odstranění škod utratit.

Nejpřesvědčivější je celková bilance. Stát dosud vyčistil přírodu na 124 postižených místech za 3,592 miliardy korun. Garance v těchto případech byly skoro čtyřikrát vyšší, dosahovaly 13,764 miliard.

Pokud Fond národního majetku garance stejně přestřelil i v ostatních případech, zbývá státu za ostatní škody zaplatit bez DPH 26 miliard namísto ohlášené maximální ceny 101 miliard.

"Kromě tří ekologických smluv je garance nadále vztažena k hodnotě privatizovaného majetku," shrnul prezident Nejvyššího kontrolního úřadu František Dohnal

Antikorupční vláda? Jedeme dál

NKÚ se ve své zprávě přidal ke společnosti Transparency International. Ta hodnotila ekologickou zakázku stejnými slovy a v některých ohledech byla ještě tvrdší.

Vyzývá dokonce vládu, ať zakázku ihned zruší, i když ředitel TI David Ondráčka připouští, že se tím ministerstvo financí vystaví nebezpečí arbitráže.

"Mohou ale žádat jen částky v řádech milionů. Těžko by uspěli, kdyby chtěli nahradit zisk z neuskutečněné zakázky," doporučuje Ondráčka cestu, která je podle něho nejméně riskantní.

Vznikající koalice výzvu nereflektuje. Předsedové ODS, TOP 09 a Věcí veřejných naopak poslali ministrovi financí Eduardovi Janotovi dopis, kde požádali o písemné potvrzení, že státu nehrozí do otevření obálek s nabídkami tří uchazečů žádná arbitráž.

Ministr financí zároveň chystá expertizu, která má reálnou cenu ekologické zakázky konečně odhadnout. Bude však zveřejněna až v den otevření obálek.

Benda ví, jak na to

Se zprávou NKÚ se shoduje i právní analýza, kterou pro KDU-ČSL připravil bývalý ministr životního prostředí František Benda. Dochází přitom k mnohem radikálnějším závěrům.

Podle exministra, který v roce 1993 navrhl, jak při odstraňování ekologických škod postupovat, postupovala Topolánkova vláda při vyhlášení superzakázky před dvěma lety v rozporu s původním záměrem.

V příloze k vládnímu usnesení použila podle Bendy nepravdivý argument, podle kterého je stát za odstranění ekologických škod odpovědný. Z privatizačních smluv přitom, tvrdí Benda, jednoznačně vyplývá, že odpovědnost za odstranění škod přebírají noví majitelé státních podniků. Stát se prý zavázal pouze k tomu, že uhradí náklady firmám, od kterých si ekologickou investici vyžádá inspekce životního prostředí.

"Tak velká veřejná zakázka se z právního pohledu musí opírat o nějaký titul státního závazku. Při zdůvodnění zakázky z roku 2008 se však bezpochyby jedná o cílenou manipulaci s využitím zjevné lži," odmítá Bendova studie argumenty, s jejichž pomocí Topolánkovi ministři ekologický supertendr prosadili.

Benda navrhuje, jak by měl stát po případném zrušení ekologické zakázky postupovat. "Jediný legální postup by měl spočívat ve vydání správních rozhodnutí inspekce životního prostředí, aby jednotliví vlastníci odstranili dosud existující znečištění. Financování zajistit až po přezkumu, jestli v konkrétním případě ještě trvá závazek státu na finanční podporu na provedení příslušných sanací," uvádí.

 

Právě se děje

Další zprávy