Dvacet let od povodní žije 100 tisíc Čechů v místech, kde by kvůli velké vodě neměli

Tomáš Klézl Michaela Endrštová Tomáš Klézl, Michaela Endrštová
12. 8. 2022 5:30
Česko si letos v létě připomíná výročí dvou nejničivějších povodní v historii z let 1997 a 2002. Ačkoli se díky opatřením snižuje rozloha oblastí nejohroženějších povodněmi, stále v nich žije přes sto tisíc lidí. Experti upozorňují, že kdyby dnes přišly povodně podobné těm z přelomu tisíciletí, nezpůsobily by již takové škody. Vznikl lepší informační systém, nové hráze a modernizovaly se přehrady.
Katastrofální povodně v Česku v letech 1997 a 2002 | Video: Reuters

V srpnu 2002 to vypadalo v obci Zálezlice na Mělnicku jako po válce. Velká voda, která se vesnicí prohnala, s sebou vzala 121 stavení - rodinné domy, stodoly, garáže. Polovina obce byla pryč. Zůstala jen suť, tuny bahna, zmar. "Dodnes v lesích za obcí nacházíme věci, které povodeň tehdy odnesla," líčí zdejší starosta Jiří Čížek. 

Ve třicet kilometrů vzdálených Křešicích na Litoměřicku šlo k zemi "jen" šest domů. I tak ale velká voda napáchala takovou škodu, že vesnici trvalo rok, než se alespoň částečně vrátila k běžnému životu. "Všude bylo cítit zkažené maso, které lidé nechali v lednicích bez elektřiny. V řece plulo všechno, kromě věcí i zvířata. Vůbec nešly telefony, linky byly totálně přetížené," vzpomíná starosta Křešic Michal Mančal. 

Tehdy, při povodních v roce 2002, bylo zasaženo 800 obcí, domovy muselo opustit celkem 225 tisíc lidí, nejvíce v Praze. Živel zasáhl více než třetinu území, zejména Čechy. O život přišlo sedmnáct lidí. Škody se vyšplhaly na 73 miliard korun. Velká voda postihla i Prahu, nejvíce se podepsala ve čtvrtích Karlín a Libeň.

Během pěti let šlo navíc už o druhou ránu, kterou Česko v souvislosti s vodním živlem zažilo. V červenci roku 1997 při záplavách na Moravě zemřelo až šedesát lidí, škody byly 56 miliard korun.

Šok z ničivých povodní zcela proměnil způsob, jak k nim Česko přistupuje. A podřizuje tomu budování protipovodňových opatření. "Před rokem 1997 nikdo nepředpokládal, že by mohla hladina Moravy vystoupat o tři metry. Dnes už o tom přemýšlíme zcela jinak," potvrzuje Antonín Tůma z Povodí Moravy.

Ničivé povodně 1997 a 2002 v číslech
119tisíc lidí v Česku žilo v roce 2019 v plochách s rizikem povodní.
105kilometrů čtverečních ploch s rizikem povodní bylo v Česku v roce 2019. V roce 2013 to bylo 126 kilometrů čtverečních.
62,6miliardy korun. Takové škody způsobily povodně v červenci 1997.
73miliard korun. Na tolik se vyšplhaly škody způsobené povodněmi v srpnu 2002.
50-60zhruba tolik lidí přišlo o život během povodní v roce 1997.
17lidí přišlo o život během povodní v roce 2002.
986obcí zasáhly povodně v roce 2002.

Sto tisíc ohrožených lidí

Nicméně i po dvaceti letech patří zmiňované Zálezlice, kde mezitím vznikl zhruba půldruhého kilometru dlouhý val, a Křešice k místům, která případná velká voda ohrožuje nejvíce. Ostatně spolu s Bohušovicemi nad Ohří a Mlékojedy jsou jedinými obcemi v Čechách, jejichž více než polovina obyvatel žije v místě, kde je vysoká pravděpodobnost povodní, a zároveň zde hrozí škody na lidském zdraví, životním prostředí, kulturním dědictví a hospodářské činnosti. 

V celé republice jsou na tom nejhůře dvoutisícové Troubky nedaleko Přerova, symbol povodní 1997, kde bydlí v rizikových oblastech 81 procent lidí. 

Podle statistik z roku 2019 zabírá rozloha takových oblastí v Česku celkem 105 kilometrů čtverečních. Žije v nich téměř 119 tisíc lidí. Tento počet však od roku 2002 soustavně klesá. Ještě v roce 2013 měly rizikové oblasti 126 kilometrů čtverečních, jak vyplývá z plánů jednotlivých povodí pro zvládání povodňových rizik.

Experti se shodují, že pokud by dnes nastala situace podobná povodním v roce 1997 nebo 2002, škody už by nebyly tak velké. Nejen kvůli novým hrázím či třeba suchým nádržím sloužícím k zachycení vody, takzvaným poldrům, ale i díky pokročilejšímu systému předpovědí, monitoringu, předávání informací a varování.

"V roce 1997 selhal systém přenosů dat. Morava vystoupala příliš vysoko a stanice už neměly možnost měřit. Dnes má povodí pětkrát více měřicích stanic než před 25 lety, informace o stavu toků přicházejí každých deset minut. A v případě potíží jsme schopní ihned upozornit povodňové komise," popisuje Antonín Tůma.

Daří se i snižovat počty obětí. To se ostatně ukázalo už v roce 2002, kdy byla oproti roku 1997 už velká část lidí řízeně evakuována a i díky tomu se podařilo zachránit asi o čtyřicet životů více.

"Rizikové obce" dnes také mají často vlastní výstražný systém a povodňový plán, který mimo jiné určuje, jak zabránit škodám před povodní a během ní. A změnil se i způsob, jakým se v rizikových oblastech staví. "Tehdy to odnesly především domy, které byly postaveny z nepálených cihel. Toho bychom dnes byli ušetřeni, jelikož nové domy jsou z pevných materiálů. Navíc je daná výška, ve které musí být postavené první nadzemní podlaží," upřesňuje starosta Troubek Radek Brázda.

Miliardy na ochranu

Hrází, nádrží, poldrů, mobilních zábran a dalších staveb, které pomohou zmírnit budoucí povodně, vznikly od roku 2002 v Česku stovky. Jen Povodí Vltavy investovalo do celkem 59 opatření téměř pět miliard korun. "Ta nyní ochrání životy více než 111 tisíc obyvatel a majetek v hodnotě více než 5,4 miliardy," vypočítává mluvčí Povodí Vltavy Hugo Roldán.

Pokud by dnes začalo silně a vytrvale pršet a hrozilo by vylití toků, měly by povodí dvě možnosti. První je nechat vodu rozlít do širokého nezastaveného území a tím zpomalit její proud. K tomu slouží například zmiňované poldry. Největší stavbou tohoto typu je v Česku i ve střední Evropě od svého dokončení v roce 2008 poldr Žichlínek na Orlickoústecku. Při stoleté povodni je schopný po dobu pěti dnů snížit průtok Moravské Sázavy na polovinu.

Druhá možnost je zachytit vodu v nádržích, které umí zadržet vodu v retenčních prostorech a proud zpomalit. Známý je případ z roku 2002, kdy systém nádrží vltavské kaskády dokázal oddálit povodeň o sedmnáct hodin a dal tak obyvatelům několika měst včetně Prahy dost času na přípravu a evakuaci. Od roku 2002 podniky povodí retenční funkci nádrží zvyšují, v případě Vltavy šlo o Lipno, Římov, Novořecké hráze, Pilskou a další.

Pro případ, že voda překoná i tato opatření, se pak města chrání hrázovými systémy, například zdmi a mobilními zábranami. Ty zvyšují kapacity koryt, aby v nich voda zůstala a neohrožovala zastavěnou část. Po povodních roku 2002 razantně zesílila například protipovodňová ochrana Prahy. Tu označuje ředitel úseku hydrologie Českého hydrometeorologického ústavu Jan Daňhelka za zcela výjimečnou. Zemní valy, pevné betonové stěny a mobilní hrazení od Zbraslavi až po Troju zatím město vyšly zhruba na 4,3 miliardy.

Posílila také další tehdy zasažená města. V Českých Budějovicích například zvýšení kapacity koryta Vltavy v roce 2013 ochránilo město před padesátiletou povodní. 

Největším protipovodňovým projektem je v současnosti stavba doplňkového bezpečnostního přelivu na pravé straně hráze Orlíku za 1,8 miliardy korun. Stavba začala loni, hotovo má být za čtyři roky. "Výrazně to zvýší míru ochrany tohoto klíčového článku vltavské kaskády před velkými vodami, ale ochrání rovněž životy a majetek více než 240 tisíc obyvatel na dolním toku Vltavy," doplňuje Roldán.

Foto: Povodí Vltavy

Před stoletou povodní ochráníme všechny. Jen není vůle, říká expert

Počet lidí žijících v rizikových oblastech tak bude dále klesat. Ředitel pro správu povodí Moravy Antonín Tůma zdůrazňuje, že je technicky možné časem zajistit ochranu všech občanů Česka před stoletou vodou. "Nicméně nemusí na to všichni přistoupit. Pokud se město rozhodne, že nechce žít za třímetrovými hrázemi, tak ho nemůže nikdo nutit," říká.

Na problém povodí naráží také v majetkoprávních otázkách, a to zejména v případě přírodě blízkých řešení, jako jsou zmíněné poldry. "Máme připraveny projekty a vázne to kvůli nevůli občanů prodat pozemek," říká Tůma.

Zmíněné Troubky to vyřešily tím, že chystané velké protipovodňové opatření v podobě ohrazování obce zahrnuly do územního plánu jako veřejně prospěšnou stavbu. V případě problému s některými vlastníky tak může dojít k jejich vyvlastnění.

Svou protipovodňovou hráz už mají i Křešice. Ta je schopná ochránit obec před dvacetiletou vodou, ovšem v roce 2013 silnější nápor nevydržela a přetekla. "Když jsme pak potřebovali vodu dostávat ven, nefungovaly spodní klapky hráze. Takže dnes tady bohužel máme protipovodňové opatření, ale nedůvěřujeme mu," líčí starosta.

Odborníci upozorňují, že absolutní ochrana před povodněmi neexistuje. "Když spadne tolik srážek jako při povodních v letech 1997 a 2002, dojde k extrémnímu rozvodnění vodních toků. Lze ale zabránit katastrofálním dopadům," dodává hydrolog Jan Daňhelka.

 

Právě se děje

Další zprávy