reklama
 
 

Duka: Antikoncepci mají zpovědníci řešit individuálně

18. 2. 2011 5:30
Za kampaní pro kondomy ve třetím světě vidí Duka zájmy výrobců

Praha - Slova papeže Bendikta XVI. , který na podzim připustil možnost určitých okolností užití kondomu, vyvolala ve světě poprask.

Můžeme kondomy používat, ptali se věřící? Podle pražského arcibiskupa Dominika Duky takový návod papež nedal. K antikoncepci se ale vyjádřil mírněji, než by mnozí čekali. Jednotlivé případy má podle něj posoudit zpovědník, který problémy lidí do detailu zná.

"Církevní autority hájí obecné normy. Ta norma je určitá laťka, ale ne každý je rekordman. Individuální situaci musí člověk řešit se svým zpovědníkem, který zná všechny momenty. My tu laťku držíme, protože obecně společnost zažívá pansexuální boom a je nebezpečné dávat laťku níž," řekl Duka v obsáhlém rozhovoru pro Aktuálně.cz.

Snahy masivně propagovat kondomy jako nástroj boje pro HIV ale na druhou stranu označil jako tlak výrobců kondomů, kteří tuší miliardové zisky.

Aktuálně.cz: Koncem listopadu papež Benedikt XVI. připustil užívání prezervativů jako ochrany před nemocemi, třeba HIV Jaký je v této souvislosti Vás postoj, dovedete si představit, že byste sám někomu doporučil užití kondomu?

To nebylo novum, co řekl papež. Jsou určité situace, kdy musíte hledat menší zlo. Tady se vychází z toho, že použitím tohoto prostředku se způsobí menší zlo ohledně zdraví. To není otázka sexuality. Jsou momenty, které se nedají řešit proklamovanou etikou. Křesťanská etika hovoří o tzv. principu epikie, který vymyslel Tomáš Akvinský a který vychází z toho, jak by jednal zákonodárce. Jedná se o zvláštní velmi těžko řešitelné případy, například sebevraždy u někoho, kdo padl do zajetí a má informace, jejichž prozrazení by mohlo ohrozit životy tisíců lidí, kdy je v konkrétním případě nad literou zákona upřednostněno to, co žádá zákonodárce a obecné dobro. To musely řešit i katolické země třeba v období druhé světové války. Takoví lidé měli prostředky, aby si sáhli na život. Chápeme, že takto jednali, ale není to návod k jednání pro normální situaci.

Ale buďme upřímní, problematika kondomů - zvlášť ve třetím světě - je také ekonomická záležitost.

A.cz: V jakém smyslu?

Výrobci těchto prostředků na tom vydělávají miliardové sumy. A je tady další moment. Máme skutečně jistotu, že se s kondomy ta virová epidemie nebude šířit? Je to určitá ochrana, ale ne absolutní.

A.cz: Věřící si tedy nemají vykládat slova papeže jako dovolení k užívání prezervativů?

Takový smysl jeho slova určitě nemají. Naše společnost má navíc jiný problém, a to je problém demografického propadu. Dříve měl každý zájem na tom mít děti, dítě se bralo jako budoucnost rodiny. Nyní se řeší otázka kontroly porodnosti a věda bude dál hledat prostředky, které tomu nejvíce vyhovují. Postoj církve v tomto ohledu je postoj ideální, to může přijmout každý, ale ne každý je schopen ideál žít a ne vždy jsou ideální podmínky. To jsou ale církevně ještě háklivé věci, které vyžadují velkou diskusi.

Ideály platí, i když je někdo poruší

A.cz: A jaký je váš vzkaz pro věřící, kteří se přijdou poradit s knězem, že už další děti z nejrůznějších důvodů nemohou a nechtějí mít.

Církevní autority hájí obecné normy. Ta norma je určitá laťka, ale ne každý je rekordman. Individuální situaci musí člověk řešit se svým zpovědníkem, který zná všechny momenty. My tu laťku držíme, protože obecně společnost zažívá pansexuální boom a je nebezpečné dávat laťku níž.

A.cz: Takže zpovědníci mají k těmto otázkám přistupovat individuálně?

Ano. To neznamená, že ideály neplatí. Je to jako s varováním na krabičkách cigaret, že škodí zdraví. Ale kolik duchovních, i některých kardinálů kouří a taky si to tam přečetli. A co páté přikázání? A nemůžeme mu říct, pane kardinále, páté přikázání neplatí.

A.cz: Před několika dny v německém tisku vyšla výzva 140 teologů, která reaguje na skandály se zneužíváním v církvi a navrhuje zrušení celibátu či ženské kněží. Nepotřebovala by podobnou diskusi i česká katolická církev?

Podobná vystoupení v Německu mají svoji historii, vzpomeňme například na prohlášení "My jsme církev". Je to skupina lidí, kteří vidí církev svým pohledem. Teď se očekává návštěva papeže v Berlíně a papež má vstoupit do horké lázně, aby se s těmito problémy popral.

Vatikán skandály řeší

A jaký je váš postoj k těmto změnám?

Otázka skandálů je složitá, ale ukazuje se, že devadesát procent obvinění bylo falešných a že více než polovina odškodnění byla vyplacena lidem, kteří zneužili situace. Vatikán rozhodl, a na to není potřeba psát petici, že už podobné případy neřeší tribunály, kde by byli pouze kněží, protože tam bylo nebezpečí falešné kolegiality. Teď jsou zastoupeni i nekněží, muži a ženy a přítomnost žen se osvědčuje, protože výchovnou stránku znají mnohem lépe. Navíc nejde jen o sexuální zneužívání, ale i o fyzické tresty, šikanu, což se mohlo stávat například v polepšovnách. Ne sice z vlastní zkušenosti, ale takové zařízení, kde ty facky bylo slyšet, znám. Vždycky nám říkali, nebudeš-li poslouchat, půjdeš do polepšovny. Kdybychom udělali průzkum za padesát, šedesát let, možná bychom se divili, co se všechno mohlo odehrát. Teď budu možná hodně konzervativní, ale já jsem byl někdy vděčný za facku, protože byla příjemnější než hodinové kárání. Tím ale nechci tuto problematiku snižovat.

Je tu i druhý krok Vatikánu. Dříve, což bylo dané šedesátými lety a sexuální revolucí, se na tyto věci hledělo benevolentně a církevně se to řešilo pokáráním a slibem. V současné době se takový provinilec předává civilní správě, která to došetří. Při těchto vyšetřováních je ovšem velký problém, že ani poškozený často nechce, aby se to zveřejnilo. Bojí se publicity. Někdy vyplyne na povrch, že to bylo trochu jinak a nastanou skandální momenty. Musí se každopádně respektovat zákony dané země.

My nyní v českém prostředí vypracováváme směrnici, která se této problematiky týká.

A.cz: Němečtí teologové se skandály spojují i otázku zrušení celibátu.

Celibát je otázka dobrovolnosti. Stejně jako se někdo dobrovolně rozhodne, že se ožení nebo vdá, tak někdo se rozhodne, že bude celibátním knězem. A tak jako morálně selžou lidé, kteří nežijí v celibátu, máme příklady selhání celibátu. V tomto jsou podobné manifesty v západní Evropě nesmírně falešné. Někdy bývá na celibát svalován problém nedostatku duchovních povolání. Ten ale ve velké části Evropy není daný celibátem. Nedostatkem kněží trpí i církve, které mají ženaté duchovní ale i ty, které mají v duchovní službě i ženy. Všechny církve u nás mají stejný problém.

Je tady církevní tradice celibátu a je tady teologický moment, kdy kněžské povolání je pojato jako zastupování Krista ve společenství jako jediného kněze. Já bych tuto tradici neměnil.


autor: Veronika Lehovcová Suchá | 18. 2. 2011 5:30

Související

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama