Praha - Alexander Dubček se před 40 lety zuby nehty bránil tomu, aby místo prvního muže v zemi předal Gustavu Husákovi.
Když se ukázalo, že jeho boj je marný, vystoupil 17. dubna 1969 na zasedání ústředního výboru KSČ a "dobrovolně" odstoupil z čela strany.
Ovšem politiky se Dubček vzdát nechtěl. Ještě do podzimu 1969 byl předsedou parlamentu a svým jménem tak zaštítil nastupující normalizaci.
Navíc jako předseda Federálního shromáždění podepsal "pendrekový" zákon umožňujícím po 21. srpnu 1969 brutálně zasáhnout proti demonstrantům, kteří chtěli na ulicích podpořit to, co Dubček na jaře 1968 začal.
"Udělal fatální chybu. Mohl za sebou se ctí prásknout dveřmi, ale on z politiky odejít nechtěl. Normalizace se přikrývala i jeho jménem," řekl Aktuálně.cz historik Zdeněk Doskočil, který o svržení Dubčeka napsal knihu "Duben 1969 - Anatomie jednoho mocenského zvratu".
Dubčeka poslali do Turecka a pak pryč z KSČ
Pro nového prvního tajemníka Gustáva Husáka, muže dosazeného z Moskvy byla Dubčekova angažovanost ideální situací. Vzbuzovalo to dojem pokračování Dubčekovy politiky.
"Pro Husáka to bylo samozřejmě výhodné," konstatoval historik Doskočil, který pracuje v Ústavu pro soudobé dějiny. Nové vedení strany se Dubčeka zbavilo až v době, kdy už ho nepotřebovalo.
Na podzim 1969 ho napřed poslalo jako velvyslance do Turecka a v roce 1970 ho vyloučilo z KSČ a uklidilo do ústraní Západoslovenských státních lesů.
Pod dohledem StB
Už v Turecku ovšem Alexandra Dubčeka velmi bedlivě střežila Státní bezpečnost. Pro Husáka byl stále důležitou osobou.
Úřad pro zahraniční styky a informace před časem ve svém internetovém archivu zveřejnil unikátní historické dokumenty, z nichž vyplývá, že agenti a spolupracovníci zahraniční rozvědky sledovali velvyslance Dubčeka prakticky na každém kroku.
Akce dostala v prosinci 1969 název Bukanýr a někteří agenti pak Dubčeka ve svých hlášeních oslovovali tímto krycím jménem. Cílem akce bylo také "zajišťovat aktivitu nepřítele kolem soudruha Dubčeka a jeho rodiny".
Sovětský svaz je můj druhý domov
Agenti posílali do Prahy velmi podrobné zprávy včetně jeho politických názorů. Z dokumentů vyplývá, že byl Dubček rád, že mu strana dala možnost pro ni dále pracovat.
"Při denním rozboru buržoazního tisku vyjadřuje nesouhlas s tvrzením o tom, že je v opozici vůči současnému vedení strany. Zprávy o přípravě 'politických procesů v ČSSR' označuje za 'provokaci'. V diskusích zdůrazňuje svůj vřelý vztah k SSSR, který označuje za svou druhou vlast," stojí v jednom z hlášení.
StB se rovněž podařilo zadržet i část pošty, kterou Dubček dostával. Dopisy a pohlednice přitom byly zveřejněny až po šestatřiceti letech.
