Na Drahošovu Prahu a Zemanův zbytek dělí zemi populistická masáž, říká expert na český venkov

Markéta Šrajbrová Markéta Šrajbrová, s přispěním Tomáše Klézla
2. 2. 2018 5:29
Sociální geograf Radim Perlín z Přírodovědecké fakulty UK mluví o tom, jak zasypat příkopy mezi městy a venkovem. Zároveň upozorňuje na to, že interpretovat výsledky voleb jako souboj Drahošovy Prahy se zbytkem republiky je zavádějící.
Jiří Drahoš se před volbami snažil přesvědčit, že jej podporují i zemědělci.
Jiří Drahoš se před volbami snažil přesvědčit, že jej podporují i zemědělci. | Foto: Radek Bartoníček

Teď po prezidentských volbách se mluví o tom, že je česká společnost rozdělená na Prahu a venkov, i když z výsledků je vidět, že to tak úplně není. Proč se to takto zjednodušuje?

Protože je to velmi lákavé a někomu se to hodí do jeho politického postavení. Copak v Praze volilo 2,7 milionu voličů (jde o celkový zisk hlasů Jiřího Drahoše, pozn. red.)? Už jenom při pohledu na výsledky je jasné, že je to úplný nesmysl. Platí ale, že se volební preference mění ve vztahu k území a k velikosti obce. Takže jistou velmi velmi vzdálenou souvislost tohoto tvrzení s realitou lze najít.
 
Ale přece jenom na mapě jsou oblasti, kde jde vidět dělení.
 
Ve chvíli, kdy máte volbu mezi dvěma kandidáty, vždycky bude buď červená, nebo bílá, zelená, nebo modrá. Není tam žádná škála. Je potřeba se dívat na to, kolik měl hlasů ten druhý kandidát. Není to tak, že vítěz vyhraje absolutně, že by měl sto procent. On často zvítězí jenom o velmi malý podíl, ale přesto je celé území zobrazeno jednou barvou. Jestli byl rozdíl o 30 procent, nebo o 0,5 procenta, to už z toho obrázku nepoznáte. Na tyto rozdíly je třeba se dívat.

Samozřejmě obecně platí, že v souvislosti se vzděláním a schopnostmi vnímat fakta se také mění volební preference. Lidé, kteří mají problém vnímat a analyzovat fakta, volí strany, které mají jednoduchá sdělení, jako jsou populistické strany. Voliči, kteří jsou schopni analyzovat realitu, pak volí jinak. Na té prezidentské volbě se to velmi dobře ukázalo.

Radim Perlín
Autor fotografie: Repro: Archiv Radima Perlína

Radim Perlín

Vyučuje na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy. Věnuje se například vývoji venkovského osídlení a jak ho ovlivňují změny v agrární politice státu.Specializuje se také na územní plánování se zaměřením na rozvoj nejmenších obcí a venkovské krajiny. Je aktivní také v komunální politice. V současnosti je zastupitelem na Praze 2.

Souvisí to tedy spíše se vzděláním než se srovnáním venkov - město. Teď nemyslím formální vzdělání, ale spíše schopnost analyzovat informace. Víte, když někdo posílá na všechny možné adresy řetězové e-maily a nejlépe se zapnutou klávesou Caps Lock píše "sledujte, opravdu důležité", tak já se těm lidem buď směju, nebo je mažu. Jsou ale lidé, kteří chtějí slyšet velmi zjednodušenou realitu a nejsou schopní odhalit, co je aspoň přibližně pravda a co je zcela vymyšlené. Celá řada propagandistických PR agentur na to směřuje a počítá s tím. To ale není pouze problém Česka, ale celosvětové vyspělé společnosti. Ne nadarmo se říká, že žijeme v postfaktické době.
 
Žije na venkově převaha lidí, kteří nemají vzdělání?
 
Platí, že na venkově je menší úroveň vzdělanosti z hlediska formálního. Není tam takový podíl lidí, kteří mají vysokou školu. Já bych ale na to nechtěl klást až tak vysoký důraz. Považuji za daleko důležitější přirozenou inteligenci, chytrost lidí. Znám velmi mnoho vysokoškoláků, kteří jsou formálně vzděláni, ale obtížně bych mluvil o přirozené chytrosti, protože snadno podlehnou nějakým jednoduchým zjištěním. Znám také mnoho lidí, kteří formální vzdělání nemají, ale přesto si jich nesmírně vážím, protože jsou schopní se dobře postavit světu a čelit výzvám, které moderní společnost přináší, a aktivně na ně reagují. Nesouvisí to vždycky jenom se vzděláním, ale protože na to nemáme žádné lepší ukazatele, tak se to často nahrazuje.
 
Z čeho pramení rozdělení na venkov a větší města? Předsudky tady na obě strany jsou.
 
Podle mého názoru z dlouhodobé populistické masáže veřejnosti. Dokonce si myslím, že je neúspěšná. To, že se o tom mluví, ještě neznamená, že je úspěšná. Teď jsem na semináři mluvil s jedním starostou a ten mi hrdě hlásil, že u něj v Posázaví dostal takzvaně městský kandidát 60 procent hlasů.

Je to lokalita od lokality a místo od místa. Je to samozřejmě snadné rozdělení, snadná diferenciace, kterou lze velmi dobře mediálně prodat, to je celé. Stejně jako se dříve rozdělovalo na pokrokové dělníky a zpátečnickou inteligenci a kladl se tomu stejný význam. To jsme tady měli v 50. letech.

A vy osobně vidíte předsudky, které vůči sobě mají lidé z měst a venkované?
 
Vidím. Jsou historicky vázané a vyplývají z jiného životního stylu. Ano, samozřejmě platí náplava a nenáplava. Někdo vstane v šest ráno a zapne si hoblovačku, protože v šest ráno je den, někdo jiný ještě v 11 hodin leží v peřině, ale pak třeba večer pracuje a ještě ve 12 hodin ťuká do počítače, což je pro někoho jiného naprosto nepochopitelné.

V roce 1990 měli tito lidé víceméně stejné příjmy a stejné možnosti. Bylo úplně jedno, jestli jezdíte na traktoru, nebo operujete srdce. Rozdíly byly minimální. Po roce 1990 se přirozeně zvětšily. V západní Evropě je to běžné, lidé tomu rozumějí tak, že má člověk z venkova klidnější život a menší stresy, ale zase menší příjmy. Tady si lidé pamatují, že mívali stejnou domácnost, auto a televizi, ale teď má ten druhý dvě auta a nedávno rekonstruoval a oni nic. Důvodem je i arogance měšťáků. Stejně jako je jeden závistivý, druhý se vytahuje. Jsou to stejné vlastnosti, ale s opačným znaménkem.
 
Jak se dají příkopy zasypat?
 
Mluvit, mluvit, mluvit. Dělat společné akce a ne se oddělovat. To je to nejhorší, co může být. Spolupracovat, poznávat se, bavit se a pak poznám, že i ten šílenec, co chodí v šest ráno hoblovat prkna a budí mě, je vlastně úplně normální. A naopak. Odborně se tomu říká budovat sociální sítě.

Hodně se mluví o tom, že se venkov vylidňuje. Někde už je problém sehnat lékaře nebo učitele na základní školy. Dá se to o venkovu říct obecně?
 
Obecně se venkov v žádném případě nevylidňuje, ale jsou tu velké územní rozdíly. Data jsou navíc velmi problematická. My u nás evidujeme trvalé bydliště, ale lidé, zvláště ve věku 18 až 30, velmi často žijí někde jinde. Typicky vysokoškolští studenti. Čísla za trvale bydlící jsou tím nadhodnocená.

Ten problém tu ale je a týká se některých regionů, těch, které jsou periferní, bez velkých ekonomických aktivit. Severozápadní Morava, především Jesenicko, Šluknovský výběžek, rozhraní Karlovarského, Ústeckého a Středočeského kraje a celá řada dalších oblastí. Někteří mluví o velké oblasti pomezí Středočeského a Jihočeského kraje, takzvané vnitřní periferii, která má daleko do Českých Budějovic, daleko do Jihlavy, trochu blíž do Pelhřimova a daleko na dálnici.
 
Proč se vysokoškoláci, kteří pocházejí z těchto oblastí, do nich nevrací?
 
Protože tam nemají práci, zaláskují se a jdou někam za partnerem nebo partnerkou nebo mají jiné životní plány. To je otázka podpory bydlení a hledání takového životního stylu, který bude odpovídat životu v těchto venkovských oblastech. Když má mladá rodina dvě malé děti a ty by chtěly chodit do nějakých kroužků, je mnohem jednodušší pro ně sehnat hudebku, kreslení a angličtinu v okresním městě než dvacet kilometrů od něj. A to, že si mohou každý den vyběhnout do lesa, to nevyváží.

Mohou chodit leda k mladým hasičům nebo fotbalistům a ne každá maminka chce, aby její dítě bylo hasič nebo fotbalista. Je to věc nabídky. Právě to jsou ty lidské zdroje, které by mohly do obcí přitáhnout lidi. Ale pokud se tam neděje nic, jen hasičský bál a ples fotbalistů, po kterém, abych použil klasika, "v alejích bude zase nablito", tak to není pro mladé lidi atraktivní. Jsou obce, kde je spousta aktivit a mladí tam chtějí žít, ale tu periferní polohu nezlomíte. Když bude v malé obci 15 aktivních obyvatel, tu situaci nezmění, tam je potřeba pomoc státu, třeba podpora malého podnikání nebo snížení byrokracie. 

Jak má vypadat rozvoj venkova, když se na to jde tím správným směrem?
 
Je potřeba odlišit dva typy rozvoje. První je rozvoj v úrovni, kdy jsme nad nějakým standardem a zvyšujeme kvalitu. Jsme stále lepší a lepší, chceme, aby se nám tady lidé cítili dobře. Pak je také rozvoj, který směřuje k odstraňování velkých problémů a nedostatků. To je dobře patrné na regionech, které jsou kvůli vnějším podmínkám v nějakém problému. Například jsou to regiony, jako je Plzeň-sever, kde je velmi málo lidí, málo průmyslu, málo ekonomiky. V těchto regionech musí stát, a to je jiný typ impulzu, poskytnout nějakou podporu, která povede k rozvoji území.
 
Daří se to státu?
 
Abych byl upřímný, daří se to velmi málo, nebo bych skoro řekl vůbec. Stát je velmi byrokratickou a velmi administrativně složitou institucí, což nechápu jako kritiku, to je prostě konstatování. Do toho je tu samozřejmě velmi zbytnělý boj proti jakémukoliv podezření z korupce, který vede k obrovské byrokracii a vlastně nemožnosti hledat skutečně smysluplná řešení. Pak se používají jednoduché byrokratické kroky či nástroje, které žádný velký rozvoj nejsou schopny zajistit nebo jej zajistí obtížně.

Typickým příkladem jsou různé rozvojové programy, které vedou k tomu, že se v obcích staví rozhledny, a to i tam, kde není odnikud nikam vidět. Nebo se staví cyklistické stezky, které jsou krásné, vybavené, se všemi možnými značeními, ale vedou tři kilometry. Nebo cyklistické stezky, po kterých kromě babičky na nákup opravdu nikdy nikdo nejezdí.
 
Vybavíte si v poslední době nějakého politika, který by měl v oblasti rozvoje venkova nějakou vizi?
 
Za posledních 25 let ne. Poslední, kdo takovou vizi měl, byl Ivan Dejmal, který byl ministrem životního prostředí v první vládě Petra Pitharta a poté se podílel třeba na založení spolku pro obnovu venkova. Dále bych byl velmi opatrný v tom, že taková vize vůbec existuje. Už vůbec neexistuje třeba u politické strany, která sama sebe od dob předsedy Luxe prezentuje jako zástupce venkova, tedy KDU-ČSL.

Zeman znovu na Hradě. Sledujte zásadní okamžiky volby prezidenta
 

Právě se děje

Další zprávy