Úvodem začnu situací, kterou zná každý z nás: jsme na horách a chystáme se s rodinou nebo s přáteli na horskou túru. Předpověď sice hlásí bouřky, ale zatím svítí slunce, a tak se vypravíme poměrně nalehko. Uprostřed výletu samozřejmě strašně zmokneme a začneme se ptát sami sebe, jak je možné, že jsme si nevzali pláštěnku nebo to celé nenaplánovali jinak. V tu chvíli však, jakkoli promočení, musíme jít dál, protože jenom když dojdeme k cíli, má celá naše cesta smysl.
Po volbách jsme byli všichni podobně překvapeni a cítili se jako zmoklé slepice. Provedené povolební rozbory ale ukazují, že ta bouřka na obzoru byla a my jsme ji jen nechtěli nebo neuměli vzít na vědomí. Chci říci, že jako člen vedení ODS jsem si této chyby plně vědom a cítím za ni velkou spoluodpovědnost. Abych dodal těmto slovům obsah, pokusím se přidat k tomu všemu, co zde již zaznělo, několik bodů ze svého pohledu a složit alespoň částečně účet za mandát, který jsem od Vás dostal před dvěma lety.
1. Nedostatečné vydiskutování a neobrana reforem: Poté, co se nám oproti všem očekáváním podařilo sestavit vládu, začali jsme rovněž oproti očekáváním naplňovat svůj volební program. Kdo by mohl věřit den po volbách v roce 2006, že rok poté bude skutečně zavedena rovná daň, seškrtány deficitní sociální dávky a zavedeny regulační poplatky ve zdravotnictví. Celkem přirozeně jsme však podlehli obavě z nedostatku času pro provádění těchto reforem, a tak jsme nedostatečně prodiskutovali politický dopad jejích dílčích částí. Pocit, že jsme pořád v nějakém ohrožení, že nevíme, kolik bude pro tyto zákony hlasovat poslanců, způsobil, že jsme nebyli ochotni ustoupit ani v detailech, neboť jsme se báli, že se tím rozpadne celý systém. Byly to právě naopak detaily, které ovlivnily přijetí reformy jako celku. Poplatek za nemluvně se tak stal smrtící mediální zkratkou pro celou zdravotní reformu, výše aktuálního zdanění pro střední platovou třídu zase slepou uličkou pro reformu daňovou. Ještě větší chybou bylo, že daleko více energie jsme věnovali obraně našich reforem zprava a prakticky žádnou energii jsme nevěnovali na jejich obranu zleva. Kolik času jsme strávili diskusemi, zda reformy jsou mělké a daň dostatečně rovná. Sami bychom bývali chtěli změny hlubší, a tak jsme podlehli dojmu, že to, co na občany přenášíme, jim není vlastně ani potřeba tolik vysvětlit. Jakkoli mírné tyto reformy byly, byly první po osmi letech vlády socialistů, a to není málo.
2. Ztráta střední třídy a našich kmenových voličů - věc dnes již mnohokrát vyslovená, ale v souvislosti s formulací naší další politiky absolutně klíčová. Jako pravicová strana, která bude vždy klást důraz na svobodu občana a solidaritu vázat na odpovědnost, nemůžeme být milováni těmi, kdo spoléhají více na stát než na sebe. Bez toho, že budeme mít na své straně minimálně stejně silné skupiny voličů, kteří mají svůj opravdový zájem na tom, aby v České republice vládla pravice, nemůžeme uspět v žádných volbách. Není pravda, že takových lidí by zde bylo málo, jak naznačuje nedávná analýza - nakonec naše vítězství v roce 2006 je toho důkazem. Odpovědný pracující či podnikající občan ve střední příjmové kategorii se ale necítil jako "chtěný" ale spíše trpěný volič, který nese většinu transformačních nákladů. Nemohli jsme ani my od něj chtít vyjádření podpory proti oranžovému populismu. Nejde samozřejmě jen o peněženku. Máme své silné jádro mezi těmi, kdo jasně odmítají komunismus a jsou pro silnou vazbu na USA, avšak jsou zde rovněž hodnoty, jako je vzdělání, ochrana životního prostředí, ale i (jak ukazují poslední události na severu Čech) právo a pořádek. Pro tyto hodnoty nás mohou lidé volit přesto, že jim neslibujeme tolik péče od státu jako levice. Musíme jim to ale proboha říct, že o ně stojíme.
3. Ztráta identity v ekonomické politice: Možná méně diskutovaný, ale podle mého názoru klíčový problém posledních dvou let. Po uražené reakci Vlastimila Tlustého a poté, co jsme předali finance lidovcům, nemá ODS jednoznačnou a výraznou politiku v této oblasti. Bohužel nemá ani osobu, která by ji výrazně ztělesňovala. Daňové změny z minulého roku jsou kompilací Tlustého patnácti procent (které jsou ve skutečnosti devatenáct) a Kalouskova fiskálního konzervatismu. Nikomu neumíme vysvětlit, proč daníme již zaplacené sociální a zdravotní pojištění. Nemůžeme však všechno svádět na jiné - sami jsme tento prostor vyklidili a začali se topit v detailech, jako jsou stravenky. Rozpočtové určení daní z Kalouskova pera jsme zastavovali až na Výkonné radě. Na daně z nemovitosti nemáme jednotný názor ani v legislativní ani v praktické oblasti. V současné době se na Ministerstvu financí připravuje nový zákon o daních z příjmu a není možné, abychom jej podpořili bez širší diskuse. Naopak, o tak důležité normě musíme mít vlastní představu, vždyť to bylo jedno z našich témat před volbami. Potřeba silného ekonomického programu ODS vyvstává právě nyní, v současné ekonomické krizi. Musíme na ni reagovat rázně a čitelně. Občané v nás musejí vidět toho, kdo udělá maximum pro ochránění naší ekonomiky a zaměstnanosti, my však musíme držet své politické zásady a ubránit se socialistickým a deficitním řešením.
Závěrem bych chtěl složit účty sám za sebe a svůj resort. V nominačním projevu jsem před dvěma lety sliboval, že se zasadím o aktivní regionální politiku ODS, že budu usilovat o zvýraznění přítomnosti ODS na venkově a v malých obcích a že budu mnohem aktivněji či spíše asertivněji prosazovat naše zájmy v Evropské Unii. Nevěděl jsem tehdy, že v další vládě Mirka Topolánka budu mít odpovědnost za oblast zemědělství. Dnes, po necelých dvou letech v čele tohoto resortu mohu prohlásit, že právě těmito prioritami jsem se vždy řídil a dělal pro to maximum. Naši bývalí hejtmani (kterým tímto chci poděkovat za spolupráci), naši primátoři a starostové i soukromí zemědělci mi snad dají za pravdu.
Ve své práci na Ministerstvu zemědělství obnovuji základní hodnoty, která je tím modrým kořenem na venkově - tím je vztah k půdě. Po desetiletích kolektivizace a mnoha letech transformace zemědělství v socialistickém stylu je dnes, v roce 2008, úroveň vlastnických práv k půdě mizerná. Statisíce vlastníků mají půdu, se kterou nemohou svobodně nakládat, neboť leží nepřístupná uvnitř scelených lánů. Bude se to měnit pomalu, ale je to naše jednoznačná priorita. Bohužel právě v této oblasti není pravdou to, co se někdy říká, že o zemědělských zákonech se v Parlamentu dohodnou všichni. O zásadních věcech se těžko daří najít konsenzus i uvnitř vládní koalice. Naposled jsme to viděli v Poslanecké sněmovně, kde zástupci KDU-ČSL zablokovali transformační zákon. Na jeho základě by oprávněné osoby, které byly připraveny o své nároky při transformaci družstev, mohly žalovat nové právnické osoby. Vypadá to, že heslo "co bylo ukradeno, musí být vráceno" těmto lidoveckým poslancům už nic neříká.
Dámy a pánové, nacházíme se uprostřed své cesty. Jsme promoklí, mnozí toho máme dost, někteří nevěří, že jdeme tím správným směrem. Bouřka prohraných voleb je však už za námi. Nyní je nutné, abychom našli sílu jít dál a naši cestu dokončit. Musíme mnoho věcí změnit, hlavní směr však měnit nemůžeme. Jedině tak dojdeme k cíli, kterým je, a musí být, obnovení důvěry našich občanů.
