Vážený pane prezidente, vážený pane předsedo,
vážené kolegyně a kolegové, milí hosté,
rád bych připomněl, že jsme ve světle historických událostí letošní rok končící osmičkou nevnímali netečně, ale spíš s určitou pověrčivostí. Vkládali jsme do něho zvláštní naděje a pociťovali i určité obavy. Pro Českou republiku byl tento rok důležitý. Zažili jsme v něm volbu prezidenta, volby do Senátu i do zastupitelstev krajů. Volební rok završíme pro nás také volbou nového vedení ODS.
Než k tomu dojde, měli bychom se ohlédnout zpět. Společně se zamyslet a zkusit analyzovat stav, v němž se nejsilnější pravicová strana v zemi nachází. Musíme se dotknout mnoha zásadních témat ˗ otevřít vážnou diskusi o volbách, o reformách, o komunikaci, o postoji k Lisabonské smlouvě, o finanční krizi a v neposlední řadě musíme diskutovat o našem dalším směrování. Pokusme se o to s odvahou a pokud možno s velkou mírou upřímnosti k sobě samým.
Nemohu začít jinak, než volbou prezidenta republiky, která se uskutečnila jen pár týdnů po minulém Kongresu.
Byly to první volby v řadě a nebyly vůbec jednoduché. To, čeho byli občané v přímém přenosu svědky, podlomilo důvěru v politiky i politiku. Průběh samotné volby rozhodně nebyl jednoduchý, a ani důstojný. Její výsledek je ovšem pozitivní, protože prezidentem republiky se stal opět Václav Klaus. Člověk, který je bezpochyby jednou z nejvýznamnějších a nejdůvěryhodnějších osobností polistopadové historie. Myslím, že je tady na místě, všem poslancům a senátorům a nejen jim, neboť lidí, kteří pracovali na zvolení Václava Klause, bylo mnohem víc, velmi poděkovat. Odvedli obrovský kus práce a neměli bychom na to ve světle dnešních problémů zapomenout.
Při vědomí podílu Václava Klause na vybudování strany s velkým potenciálem, je mi líto dnešních přestřelek mezi Hradem a nynějším vedením ODS. Myslím, že je nám všem jasné, že na nich nemůže nikdo vydělat, a to ani jejich protagonisté, a tím méně ODS samotná.
Jako další přišly krajské a senátní volby.
Předpokládám, že zde, doufám, není nikdo, kdo by byl s jejich výsledkem spokojen. Pokud z toho nevyvodíme jasné závěry, odsoudíme se k dalšímu neúspěchu ve všech dalších volbách.
S odstupem téměř dvou měsíců máme k dispozici několik věrohodných analýz a celou řadu politických komentářů. Není pochyb o tom, že hlavním důvodem porážky ODS v těchto volbách byl dlouhodobý odklon přízně veřejnosti. Hlavní podíl na tom má evidentně fakt, že ODS nese největší díl vládní odpovědnosti. Přicházíme sice s nezbytnými, ale často nepopulárními kroky. Které navíc nedokážeme dobře vysvětlit, a když už se do zdůvodňování pustíme, působíme nezřídka arogantně. Negativní roli navíc sehrála kauza Tlustý - Morava, odhady říkají, že jsme se připravili až o 7 procent, a také rozporuplné vzájemné reakce dalších členů strany.
Jsem v ODS od podzimu 1991 a nepamatuji dobu, kdy bychom se mezi sebou v názorech tolik lišili. Místo diskuse uvnitř a hledání konsensu či přijatelného kompromisu, si přes média vyřizujeme vlastní účty. Přestáváme být týmem, který má schopnost si bez postranních úmyslů vyříkat různé pohledy na daný problém. Přes pracovní stoly a množství papírů na nich přestáváme vnímat okolí. Více se pomlouváme, než spolu mluvíme.
Dělíme se na ty, kteří nechtějí vládnout se zelenými a lidovci, a na ty, co si nechtějí ničím zadat s Paroubkovými socialisty.
Dělíme se na ty, co jdou s Mirkem, a na ty, co jdou s Pavlem; na ty, co jdou a co nejdou s prezidentem.
Dělíme se na ty pro a proti Lisabonu.
Dělíme se na poslanecké, senátní, hejtmanské a já nevím jaké další lobby a mohl bych tady vyjmenovat ještě řady dalších příkladů.
Jsem přesvědčený, že čím více dělítek do budoucna odstraníme, tím větší budeme mít šanci na úspěch v příštích volbách.
Naše nejednota je bezpochyby jednou z vážných nemocí, které nás v posledních krajských volbách srazily na kolena. Máme povinnost se zvednout. Když pro nic jiného, tak z pudu sebezáchovy. Takhle rozvráceni nemůžeme po lidech chtít, aby nám ve volbách odevzdali své hlasy a už vůbec, aby nás následovali.
Proto je třeba pojmenovat chyby, kterých jsme se dopustili.
Ptám se sám sebe. Odkud taky jinak začít?
Byli jsme snad málo mezi lidmi? Vedli jsme špatnou kampaň na úrovni regionů? Nebo jsme snad měli chtít silnější centrální kampaň a podporu?
Některé analýzy nám, bývalým hejtmanům, vyčítají, že jsme se vyhýbali vládním tématům a spojování s centrální úrovní. Souhlasím s tím, že to dojmu jednotné strany nepřidalo. Říkám ale zároveň, že to bylo bohužel jen výsledkem dlouhodobé komunikace či spíše nekomunikace uvnitř strany samotné. Nebyli jsme schopni najít způsob, jak se opravdu silně s vládou identifikovat. Navíc jsme i při drobných pokusech byli vykázáni tak trochu za dveře jako nemístně vyrušující kolegové.
Jako místopředseda ODS vnímám největší odpovědnost právě za tento rozměr předvolební kampaně. A právě proto chci hledat a nabídnout z této situace poctivé východisko a řešení vycházející z mé zkušenosti člověka, který řídil město, byl 2 roky členem Parlamentu a 8 let řídil kraj.
Slyšel jsem také, že jsme se měli pustit do tvrdší nekompromisní negativní kampaně. S tím ovšem nesouhlasím a budu hájit námi nastavený slušný tón kampaně, kterým jsme voliče oslovili.
Mám to totiž ověřené, nejen povolebními analýzami, ale také skutečností, že jsme ve středních Čechách získali o 5 % více voličů než před čtyřmi lety. A je evidentní, že ne všichni jsou našimi tradičními voliči.
Ukazuje se, že ochoty přijmout tvrdou negativní kampaň mezi voliči pravice opravdu příliš není. Musíme naopak počítat s tím, že negace, útoky a urážky budou vždy jednou z nejsilnějších karet sociálnědemokratických kampaní. Jejich voliči na to totiž slyší. Socialisté už letos dokázali velmi profesionálně a s dobrou znalostí potenciálního elektorátu tohoto specifika využít. Ve středních Čechách to bylo možná silnější než kdekoli jinde. O program, skutečná krajská témata a kompetence, šlo opravdu jen okrajově. Silná a marketingově trefená kampaň dokázala lidem při současném převládajícím naladění vnutit vlastní pokroucené a pregnantně vzato lživé sliby sociálních demokratů.
Jako např.: zastavíme zdražování, zrušíme poplatky u lékaře, odstraníme zlou vládu, zorganizujeme referendum o Mirku Topolánkovi, a tak dále a tak dále. Kdybych chtěl být patetický, řeknu, že od této chvíle už volby nebudou o skutečném programu a reálných dopadech, ale o reklamě a nálepkách. A bude trochu jedno, jak daleko budou hesla od reality, hlavně když neminou cíl. Zaujalo mě trefné hodnocení jednoho z komentátorů, který pohrozil, že se naše demokracie může proměnit v jakousi marketingokracii.
Nezbude nám, než tyto nástroje lépe a profesionálněji ovládnout. I my máme k dispozici průzkumy veřejného mínění a marketingové analýzy, jen se jim stále bojíme přikládat takovou váhu, jakou by si zasloužily.
Navíc bychom to měli být my, kdo postaví hráz tomu, aby se demokracie skutečně zvrhla ve zmíněnou marketingokracii. Naši voliči jsou totiž přece jen kritičtější, je mezi nimi více vysokoškoláků a lidí se středními a vyššími příjmy. Nemůžeme je nechat napospas druhé straně a nevytvořit protipól ve stejně dobře postaveném marketingu, ale s odpovědnějšími a pravdivějšími hesly, s důležitým pravicovým étosem.
Pokud se nám to nepodaří, čekají celou zemi pravděpodobně stejné poměry, které dnes začínají ovládat Středočeský kraj. Sociální demokraté u nás vládnou s komunisty. Při ustavujícím zasedání zastupitelstva tam jedna soudružka s neskrývanou radostí v hlase pronesla zásadní větu: "Na dnešní den jsme čekali a těšili se už dlouho. ODS nás k ničemu nepustila. Jsme rádi, že se teď situace změní a budeme moci konečně uplatnit zase svou vůli". A to se děje:
Lidé jsou bezdůvodně vyhazováni z práce.
Probíhají stranické čistky.
Do funkcí jsou dosazováni bez výběrových řízení kamarádi a lidé, jejichž jedinou kvalifikací je stranická legitimace.
Každého, kdo se socialistům a komunistům postaví, čeká jen kriminalizace, skandalizování, pomluvy a osočování.
Ne ve všech krajích je však situace stejná. Jinde totiž nemají Ratha a zastupitele zavázané hlasovat ve strachu, že přijdou o majetek či peníze v objemu 4 mil Kč pokud se nepodrobí stranickému befélu! V několika krajích se vytvořili koalice se sociální demokracií. Díky vlastní zkušenosti z komunální a regionální politiky jsem přesvědčen, že to nutně nemusí být cesta do pekel, ovšem za předpokladu, že ODS bude schopna ukázat, co přesně ze svého programu v těchto krajích obhájila. Veřejnost by nám totiž neodpustila, pokud by se potvrdilo podezření, že všechny tyto koalice byly jen účelovým spojením, jak se udržet u vesel. Prodat krátkodobou výhodu za další ztrátu důvěry by nás mohlo znovu fatálně poškodit.
Abychom mohli pojmenovat hlavní důvody volební prohry, musíme co nejrychleji nalézt přesné a pravdivé odpovědi na následující otázky.
Umíme prodat, co děláme? Komunikujeme dobře s veřejností? Rozumí nám lidé, co a proč děláme?
Jsem přesvědčen, že nikoli. Pro mnoho lidí se například staly jakýmsi symbolem komunikačního neúspěchu ODS poplatky u lékaře, z mého pohledu spíše poplatky u lékárníka. Nedokázali jsme totiž vysvětlit, proč reforma zdravotnictví začíná tímto opatřením a co z něho bude mít zdravotní systém a zejména pacienti samotní. Dovedu si představit, že v této otázce sami uděláme takové zásahy, které by pro konkrétní skupiny pacientů přinesly výrazné uklidnění.
Náš program, podle mého hlubokého přesvědčení, měnit nemusíme. Daleko důležitější je, abychom dokázali naši politiku a naše kroky lépe předat lidem. Cesta k tomu přitom nespočívá jen v samotné komunikaci. Pro další dva roky je třeba vytipovat okruh oblastí a témat, ve kterých náš program ukážeme v nejlepším světle. Prosadíme důležité hmatatelné změny k lepšímu a prodáme je se vším všudy. Pokud toto dokážeme, pak nemusí být nic ztraceno.
Jaké je tedy podle mého přesvědčení východisko z volební prohry?
Je to určitě propojení práce centrální vlády s ODS v krajích, ve městech a obcích, je to teď myslím ještě důležitější, než kdy předtím. Po tom, co jsme ztratili kraje, už se můžeme opřít jen o vládu. Bylo by dobře, kdyby našim lidem v regionech kabinet věnoval mnohem větší pozornost než doposud.
To, že se musíme zaměřit na komunikaci, opravdu není fráze. Je to důležitá oblast politiky a hraje dokonce stále silnější roli. Pokud jsme doteď na vládní úrovni pokládali práci s novináři a informování veřejnosti za nutné a obávané zlo, musíme právě v tom učinit zásadní krok dopředu. Nejde jen o proklamace, ale o vytvoření kvalitního týmu s potřebným institucionálním zázemím, který se s tím bude muset umět poprat a přinese potřebnou změnu.
Co považuji za důležité, je pokusit se stabilizovat pozici vlády. Jsem přesvědčen, že trojkoaliční projekt je přes všechny potíže tím nejméně špatným politickým řešením. Jakákoliv jiná varianta nás vhání do náruče socialistů. A ti s sebou přivedou i komunisty. Stačí si jen vzpomenout, jak Paroubek nedávno vyzval komunisty k přijetí odpovědnosti za vládnutí v krajích a dojde nám, že si bude chtít vytvářet i prostor pro koalici na centrální úrovni.
Pokusme se tedy společně naformulovat cestu k ozdravění ODS. Získejme zpátky ztracenou důvěru. Udělejme maximum pro ty, kteří nás volili a volí. Pokud si nebudeme věřit, pak jsme už předem prohráli. To, jak naše aktuální gordické uzly nyní rozetneme, ovlivní budoucí volební výsledek, vývoj České republiky, a tím i naši vlastní budoucnost.
Přeji nám všem, abychom dnes a zítra dokázali zmíněné gordické uzly nejen rozetnout, ale potom symbolické provazy různorodosti názorů také moudře svázat.
Máme to zcela ve svých rukou!
Děkuji Vám za pozornost.
