Pane předsedo, vážené dámy, vážení pánové
kandidátský projev je od toho, abych Vás přesvědčil, proč mě máte volit, sdělil Vám, co nabízím a jaké budou první kroky, které udělám, rozhodnete-li se dát mi důvěru.
Proč mě máte volit?
Řeknu Vám něco možná nepříliš populárního a není vyloučeno, že se to někomu nebude líbit. Bývaly časy, kdy jsme v Občanské demokratické straně fandili úspěšným. Dnes už i mezi nás pronikla atmosféra jakéhosi socialistického rovnostářství, v němž každý úspěch je a priory podezřelý. Přihlásit se k úspěchu je pokládáno někdy i za neslušné. To já odmítám. "Člověk je program", řekl Tomáš Baťa a měl zatraceně pravdu. Rád bych Vám dokázal, že k Mirku Topolánkovi existuje reálná alternativa, a to teď a tady.
Je deset dobrých důvodů, proč bych měl v dnešním souboji vyhrát:
Důvod první:
Jsem v politice úspěšný. Na co jsem sáhl, to jsem vyhrál. Neprohrál jsem dosud žádné volby. V české metropoli při posledních komunálních volbách dosáhla Občanská demokratická strana historického úspěchu 55 % hlasů a více než 60 % přepočítaných mandátů. Získala suverénní majoritu v zastupitelstvu, takovou, jakou bychom si jistě přáli jednou mít i v Poslanecké sněmovně. Dnes můžeme řídit Prahu s čistokrevně "modrým" programem. V posledních parlamentních volbách do Poslanecké sněmovny vložila Praha na oltář naší společné "Modré šance" 14 mandátů a vytvořila tak sílu větší, než jsou kluby našich koaličních partnerů. Sílu, Mirku, loajálních hlasů, loajálních hlasů, na kterou se vláda zatím mohla vždy spolehnout. Nepožadovali jsme stejný počet ministerských křesel ve vládě, jako mají naši lidovečtí partneři. Nebo snad zelení. Vlastně jsme my, Pražáci docela, nezlobte se, docela skromní. Mirku, řekl jsi, že vládu sestavíš sám. Bez Prahy. A my jsme to loajálně přijali. A ještě na okraj, není pravdou, že v Praze vítězí i Klausova tenisová raketa či Topolánkův golfový bag. Ne. Tak, jako prohra 6:7 je jiná než debakl 0:13, tak také výhra s 30 % hlasy je jiná než výhra s 55 %.
Důvod druhý:
Jsem relativně úspěšný manažer. Zakládal jsem a řídil řadu organizací, nikdy žádná z nich nezkrachovala a naopak se čile mají i po desítkách let k světu. Česká metropole se dnes rychle zbavuje historických dluhů, rozvíjí se od sametové revoluce snad tím nejrychlejším tempem, hospodaří s vyrovnaným rozpočtem, a to i přes nepříliš viditelnou podporu vlády. Ano, Mirku, ne nepříliš viditelnou podporu vlády.
Důvod třetí:
Jsem dokonce i úspěšným krizovým manažerem. Prahu jsem začal řídit přesně tři měsíce poté, co se jí prohnala historicky největší přírodní katastrofa v jejích tisíciletých dějinách. Kdo si na ni dnes vůbec vzpomene? Do jednoho měsíce měl každý z několika desítek tisíc evakuovaných lidí střechu nad hlavou a do půl roku byla kompletně obnovená městská infrastruktura. Nezadlužili jsme se. Ze svých vlastních zdrojů jsme vybudovali unikátní systém protipovodňové ochrany, který střeží snad tu největší cennost, kterou naše země má - Pražskou památkovou rezervaci. Obdivujeme ji všichni.
Důvod čtvrtý:
Jsem neúnavným strážcem principů politiky ODS na úrovní jejího každodenního prosazování. V praxi jsem beze zbytku naplnil ideu malého levného a efektivního státu. Ano, bolelo to. Propustili jsme téměř 20 % zaměstnanců veřejné správy, meziročně ušetřili v provozních nákladech města téměř 1,5 miliardu korun. Za 2 roky bude 60 % veřejných agend na internetu v bezkontaktním vztahu občan - stát. V příštím roce snížíme dluhovou službu města o téměř 7 miliard korun. Představuje to zhruba 15 % rozpočtu města. Ano, i to bolí.
Důvod pátý:
Naše politické přesvědčení postavené na nedotknutelném soukromí, individuální zodpovědnosti každého z nás i solidaritě s těmi skutečně potřebnými mně připadá tak přirozené, že je naplňuji v každém kroku svého konání. Narodil jsem se sice v Praze, a nikoliv v Poděbradech, přesto jsou pro mne naše "Poděbradské artikuly" tak samozřejmé, že jsem si dokonce vysloužil marketingovou značku "Klausovy prodloužené ruky". Ale já se za to nestydím. A to ani po tom, co se včera s námi, chci věřit v dobrém, rozloučil dnes již bývalý čestný předseda Občanské demokratické strany. Víte proč se za to nestydím? Je to jednoduché. Konzervativně-liberální ideologie svobodného člověka ve svobodné společnosti je prostě pro mne životním paradigmatem. Přijal jsem jej, nepotřebuji se nesmyslně vymezovat, nepotřebuji proti němu bojovat, naopak, považuji za strašně důležité umět jej chránit. To byl důvod pátý.
Důvod šestý:
Jsem spokojeným otcem i manželem. Věřím, že pořádek doma je základem pořádku venku. Je zrcadlem našeho svědomí i zrcadlem našich lidských kvalit.
Důvod sedmý:
Byl jsem obdařen intelektem a kvalitním vzděláním na špičkových školách doma i v zahraničí. Měl jsem možnost studovat nejenom medicínu, ale i management a oblast lidské komunikace. Do politiky jsem vstoupil s bohatou pracovní zkušeností. Politika mě baví, ale nelpím na ní a mám se také kam vrátit.
Důvod osmý:
Měl jsem možnost a využil jsem ji, naučit se anglicky téměř tak, jako mluvím česky.
Důvod devátý:
Mám pevnou vůli a zatím obrovské množství energie, dokonce takové, že abych její přebytek trošku vyventiloval, vylezl jsem dokonce i na nejvyšší vrchol světa.
Důvod desátý:
Dokonce i v posledních volbách, které pro Občanskou demokratickou stranu skončily katastrofálním debaklem, jsme v Praze zůstali jedinými smutnými vítězi. I proto nechceme přijmout heslo: "Nic se neděje, jedeme dál po starých stezkách ke světlým zítřkům". Ano, zítřky mohou být světlé, ale nejdříve je musíme rozsvítit.
Co Vám nabízím?
Za prvé:
Pokoru a slušnost - bez těchto hodnot se v politice dlouhodobé perspektivy nedá uspět.
Za druhé:
Otevřenou komunikaci a odvahu - včerejší diskuse ukázala, jak hluboké jsou příkopy v naší schopnosti porozumět alespoň trochu tomu, co vlastně děláme. Jak jinak si totiž vysvětlit, že tři ministři vlády tvrdí, že jsme zavedli rovnou daň a dalších deset diskutujících to vehementně popírá. Jak to tedy je? Zavedli jsme ji, anebo jsme ji nezavedli? Budeme potřebovat hodně odvahy k tomu, abychom otevřeli jednu Pandořinu skříňku po druhé a alespoň se shodli na tom, co jsme již udělali. Jak jinak bychom totiž mohli začít vůbec chtít mluvit o tom, co ještě udělat chceme či co ještě udělat musíme?
Za třetí:
Nabízím profesionalitu a zkušenost. Nabízím pracovitost - politická strana je dobrovolné sdružení lidí, kteří chtějí ovlivňovat veřejný život, sdílí spolu stejné ideje, sdílí spolu stejné myšlenkové schéma. Musí tedy mít rovné postavení v uplatňování svých názorů. Přesto je svým způsobem politická strana i firmou a je nezbytné umět ji s plnou profesionální zodpovědností řídit.
Za čtvrté:
Nabízím vůdčí schopnosti - bez nich totiž nelze nikam vylézt, ale nelze také vyvézt politickou stranu z krize a připravit na vítězné volby.
Za poslední:
Nabízím změnu a naději - naději na volební úspěch v příštích parlamentních volbách. Včera jsem použil metaforu o havarovaném autě. Občanská demokratická strana potřebuje jiného řidiče, tak velí zdravý pud sebezáchovy.
Jaké budou první kroky, které udělám?
Tedy co musí udělat předseda směrem dovnitř Občanské demokratické strany, má-li mít šanci Občanská demokratická strana na vítězství.
Za prvé:
Podat ruku poraženému soupeři - i v politice totiž platí to, co ve sportu: "Sláva vítězům, čest poraženým".
Za druhé:
Začít sjednocovat ODS. Začít sjednocovat a nikoliv, přátelé, rozdělovat. Tento proces bude delší, než si myslíme. Kongres ukázal, jak strašně moc hluboko jsme rozděleni. Přesto jsem stejně hluboce přesvědčen o tom, že v každém z nás je dost odpovědnosti nejenom za budoucnost Občanské demokratické strany, ale i za budoucnost jediné autentické pravicové strany v této zemi.
Za další:
Musíme obnovit činnost odborných komisí s regionálním, odborným zastoupením a zahájit strukturovanou vnitrostranickou diskusi o reformním programu pro volby 2010.
Za další:
Musíme pokračovat v profesionalizaci manažerské sítě.
Za další:
Musíme připravit zcela profesionální zázemí Hlavní kanceláře ODS a vytvořit onen profesionální volební tým. Tak často jsme srovnávali naše schopnosti, případně naše neschopnosti, s těmi u našeho soupeře.
Za šesté:
Musíme zavést přímou politickou odpovědnost za řízení Hlavní kanceláře.
Za sedmé:
Musíme nalézt vhodnější objekt pro Hlavní kancelář, který by umožňoval přeci jenom trochu interaktivnější práci dovnitř členské základny.
A za poslední, za osmé:
Musíme zavést moderní a především elektronicky zaměřené komunikační nástroje pro zkvalitnění vnitrostranické diskuse. Přeci jenom žijeme v jednadvacátém století.
Co musí udělat předseda ODS směrem k našim voličům?
Musí fakticky zahájit předvolební kampaň. Začít objíždět celou republiku, každý okres, každé město, každou obec. Trpělivě vysvětlovat, co jsme udělali, obhajovat, co chceme udělat, připravovat se na to, co teprve uděláme, pokud zvítězíme v dalších parlamentních volbách. A především a hlavně musíme lidem naslouchat, musíme jim naslouchat, co si myslí, co od nás očekávají a co chtějí. Vládneme přeci pro občany, a ne pro sebe. Jak je možné, že můžeme vůbec říci po dvou letech, je třeba začít naslouchat, co lidé chtějí. To jsme snad měli udělat už dávno.
Co musí udělat předseda ODS směrem k vládě?
Podpořit trojkoaliční projekt.
Zahájit jednání o dalším pokračování trojkoaliční vlády s akcentem nicméně na volební program ODS.
Vydefinovat priority, priority tak, aby byly v následujících 17 měsících do parlamentních voleb splnitelné.
Musí provést viditelnou, nikoliv kosmetickou rekonstrukci vlády.
Za druhé:
Pokusit se vytvořit parlamentní většinu pro všechny, nebo respektive pro schválení umístění radarové základny na území České republiky. V případě neúspěchu radar učinit tématem předvolební kampaně.
Za třetí:
Získat podporu pro odložení ratifikace Lisabonské smlouvy tak, aby se stala v nepřímém referendu součástí volební kampaně do Poslanecké sněmovny. V rámci českého předsednictví pak zahájit předběžné konzultace o vytvoření nového dokumentu.
Za čtvrté:
V případě nemožnosti shody na koaličním modelu vládnutí s redefinovanými prioritami doporučit podání demise vlády. Ano, byl jsem tázán řadou z Vás, a co se stane, když s Vámi, pane, možná budoucí, předsedo, nebude Mirek Topolánek spolupracovat. A já říkám a odpovídám, samozřejmě, že existují alternativní scénáře.
Za další:
Pokud se toto stane, prezident demisi s ohledem na české předsednictví okamžitě přijme a pověří premiéra sestavením nové vlády. Premiér navrhne menšinovou vládu Občanské demokratické strany a prezident jí jmenuje ještě před začátkem nového roku. Vláda se ujme funkce do třiceti dnů. Požádá o důvěru a získá ji. V případě nevyslovení důvěry, vládne v demisi. To jsme přeci zažili.
Co musí udělat předseda ODS směrem k reformám?
Reformy se stanou tématem politickým, nikoliv pouze a jenom primárně "odborným".
Jejich, byť dílčí, realizace je možná, přátelé, v obou vládních modelech.
Vláda definuje jejich priority ve střednědobém výhledu s ohledem na pravděpodobné zpomalení výkonnosti české ekonomiky.
Obsah reforem se tak stává ničím jiným než aktivní a možná dokonce atraktivní součástí předvolební kampaně.
Dámy a pánové,
v průběhu posledních nejenom dnů zde na Kongresu, ale u mnoha týdnů, jsem tázán, opakovaně dotazován řadou z Vás, co by se stalo den poté v případě, že mi Kongres vyjádří důvěru. Pokusil jsem se Vám ve stručnosti ukázat, že mé představy jsou poměrně přesné a v žádném ze scénářů nevedou k ústavní krizi. Přesto považuji za korektní upozornit, že ve zmíněných scénářích, a ani to nemůže být, prosím, jinak, je řada proměnných.
Jednou z nich je i otázka mojí případné spolupráce s Mirkem Topolánkem. Opakovaně jsem se jednoznačně vyjádřil, že já osobně jsem pro ni připraven. A já osobně budu první, kdo podá Mirku Topolánkovi ruku, ať zvítězím, či prohraji. Pokusil jsem se ale také ukázat či naznačit, že jsem připraven i na případnou "nespolupráci". Nevnímám to jako zásadní problém a jsem přesvědčen, že i tento scénář má svoje velmi elegantní řešení. A konečně, snažil jsem se naznačit, že cesta ke ztracené důvěře voličů není a nemůže být procházkou růžovým sadem za přizvukování cimbálové muziky, ochutnávání "euromedu" a popíjení "eurovodky". Můžeme si o tom, prosím, myslet cokoliv, ale na "vedlejší pracovní poměr" se tato práce, přátelé, dělat nedá. Jde o příliš velkou zodpovědnost. A tak dovolte, řeknu to na závěr polopaticky, aby tomu rozuměl úplně každý:
ODS je dobrá značka, dokonce moc dobrá značka. Stojí za to ji chránit. Existují pouze dvě cesty. První znamená strčit hlavu do písku, tvářit se, že se vlastně nic nestalo, že jsme vlastně jenom tak trochu prohráli volby a maličko spolu uvnitř ODS zapomněli mluvit. Jinak jsme ti staří, dobří, modří ptáci. Nezbývá než čekat na zázrak v tomto scénáři. Jak víme, zázraky se sice dějí, ale pouze v pohádkách. V politické realitě nikoliv. Pokud se pro tuto cestu rozhodneme, pokud se touto cestou rozhodnete jít, je to svaté právo Vás, nás, je to svaté rozhodnutí tohoto Kongresu a já ho budu ctít a respektovat. Pouze, prosím, vzpomeňte si po čase na má slova. Druhá cesta představuje odvahu, odvahu rozhodnout se pro změnu. Vím, není to vůbec triviální. Skrývá v sobě tato cesta ony Churchillovské "krev, pot a slzy". Nechť má Vaše volba přesah nejenom do příštího dne, ale i do příštího roku, když už ne desetiletí. Za sebe mohu říci, že se s Vámi hodlám, a že s Vámi hodlám, zůstat v dobrých i zlých časech, ať dnešní volby dopadnou jakkoliv. Osobně věřím, že osud pravice v naší zemi není a nemůže být vázán na osud pouze jednoho jednotlivého člověka a že Občanská demokratická strana projde tímto údolím zkoušek posílena. Posílena a s novou nadějí. Kdo nepoměřujete politiku jenom časem zbývajícím do důchodu, komu z Vás nestačí mít jistotu pomalého umírání, těm nabízím - pojďte se mnou!
Dámy a pánové, přeji Vám v této volbě šťastnou ruku, pevnou vůli a dobrou mysl.
Děkuji za pozornost.
