reklama
 
 

Dnešní táborníci? Jsou línější, pohodlnější a neobratní

9. 7. 2012 9:30
Jak se v průběhu let změnily dětské tábory a jejich osadníci? Rozdíly jsou značné

Praha - Časy se mění a letní tábory a táborníci s nimi. Dnešní děti jsou oproti generaci před dvaceti či třiceti lety mnohem pohodlnější, línější, neobratnější. Také smysl pro romantiku vzal značně za své, respektive představy o romantice se značně posunuly.

Generace dnešních rodičů malých dětí je odchovaná na prázdninové klasice. Při vzpomínce na dětské tábory se jim většinou vybaví stany s podsadou, spacáky, ešusy.

Dnes tyto atributy patří výhradně do prázdninových akcí skautských či turistických oddílů, popřípadě ke stále oblíbenějším "military" táborům.

Děti jsou zvyklé na zcela jiné standardy - v ubytování, stravování, vybavení, ale i v trávení volného času či v náplni prázdninových programů.

Kulturní šok z táboření

Na přelomu 80. a 90. let patřil pobyt ve stanu či chatce na české louce spolu s několika týdny u babičky na venkově a dovolenou v zašedlém letovisku některé ze spřátelených zemí k prázdninové klasice.

Regály samoobsluh či obchodních domů nevypadaly zrovna přeplněně, hromadné stravování v jídelnách či rekreačních zařízeních nenabízelo příliš gurmánských zážitků, vrcholem elektronických her byly jednoduché hry na "počítači" IQ, popřípadě digitální hra "vlk sbírá vajíčka", v televizi dva tři programy. A pochopitelně, neexistovaly mobilní telefony či internet. Největší zábavu tudíž představovalo "lítání" venku s kamarády a sportovní vyžití.

Tím pádem odjezd na tábor mimo civilizaci neznamenal zdaleka takový "kulturní šok" jako pro dnešní děti a mládež. A míra nutného uskrovnění byla nesrovnatelně menší než u generace odchované na "all inclusive", sterilních občerstveních, hypermarketech a počítačových hrách.

Vedoucí táborů, kromě těch skautských či turistických, většinou respektují současné trendy a místo "spartánských" podmínek a přírodní romantiky nabízejí "pohodlí v mezích zákona".

"Jsme komerčním pořadatelem letních táborů s profesionálními placenými zaměstnanci. Musíme tedy naší nabídkou vyhovět představám současných rodičů a to znamená: ubytování v chatičkách či v penzionu, stravování v jídelně z talířů, a nikoli u ohně z ešusů, teplá voda ve sprchách, vzrušující program s adrenalinovými atrakcemi, večerní diskotéky, lékař ve středisku a tak dále," potvrzuje tento trend Václav Lustig, šéf marketingového oddělení CK Topinka.

Má se tábor přizpůsobit dětem? Nebo děti táboru?

Některé dnešní tábory se snaží nabourat navyklé standardy dětí, nabídnout jim alternativu, většina se jich ale z komerčních důvodů raději přizpůsobí jejich potřebám.

"Jakožto soukromá organizace, která nedostává od státu ani korunu dotací, samozřejmě nemůžeme naše klienty k něčemu nutit - příště by s námi již nikam nejeli. Snažíme se ale děti nadchnout zajímavě stylizovanou celotáborovou hrou a vtáhnout je do napínavých soutěží, při nichž se budou hýbat dobrovolně a s chutí. Povinné ranní rozcvičky na našich táborech objevíte jen u Military Campu určeného pro malé příznivce armádního výcviku," říká k tomu Lustig.

Organizátor tábora Velké Skaliny Petr Kos jde na kompromis. Skaliny disponují zděným hlavním objektem se sociálním zařízením, sprchami, kuchyní, jídelnou či barem. Nicméně dodává: "Snažíme se jet ve starých kolejích a přimět děti k co největšímu pohybu. Počítače, mobily, internet nemají na táboře co dělat, toho si děti užijí dost přes rok."

"Luxusnější" pobyty jsou dané i přísnějšími hygienickými normami, potok na mytí nádobí i dětí již zkrátka před hygieničkami neobstojí, ani když zamhouří obě oči.

Rodinné vzory formují schopnosti dítěte

Dnešní děti jsou již zkrátka jiné než ty před dvaceti třiceti lety, zformované jinými podmínkami, jiným prostředím. "Děti jsou línější, obéznější, nejsou tolik zvyklé na pohyb, vyjmenovává Petr Kos.

"Samozřejmě i dnes - tak jako ve všech dobách - existují moudří rodiče a jejich dobře vychované a sportovně zaměřené děti. Ovšem většina dětské populace je skutečně pohodlnější a v horší fyzické kondici než děti před třiceti lety. Mnozí dospělí bohužel považují přírodu a pohyb za něco nemoderního, či dokonce nebezpečného - a podle toho také vychovávají své děti," doplňuje Václav Lustig.

Kromě horší obratnosti lze u dětí pozorovat i horší zručnost. Ta rovněž souvisí se změnou životního stylu. Třeba s tím, že poškozené spotřební věci se již moc neopravují a spíše vyhazují. Doma už tatínek tolik nestloukává, neslepuje, maminka tolik nezašívá či neštupuje. Rodina spíše vyrazí do obchodního centra a koupí věci nové.

Co je romantika? Seton vs. béčkové dojáky

Kromě vnímání pohybu se změnilo i vnímání romantiky. Většinová populace dětí ji už nemá spojenou s dobrodružným pobytem v přírodě, ale spíše se vztahy a trochu kýčovitými představami o princeznách a princích. Nelze samozřejmě paušalizovat, ale zkrátka podstatně větší část rodičů vede svým vlastním příkladem potomky spíše ke sledování béčkových romantických filmů než k četbě E.T. Setona, zakladatele woodcraftu.

Romantiku a dobrodružství v přírodě umějí vnímat třeba skauti, ale ti se to učí týden co týden na schůzkách či výpravách:

Potvrzují to i oslovení specialisté na dětské letní tábory. Na otázku, zda mají dnešní děti smysl pro romantiku, Václav Lustig odpovídá: "Nemají a je to velká škoda. Smysl pro romantiku a dobrodružství totiž vzniká při četbě knih."

"Jestli je romantika ploužák na diskotéce, tak ano. Jinak nějaké krásné prostředí, tak to nee," přizvukuje Petr Kos a dodává: "Však i upečení špekáčku na ohni se stalo výkonem, který ne všechny děti zmáknou. Všeobecně prostě vede diskotéka nad posezením u ohně."

autor: Zuzana Hronová | 9. 7. 2012 9:30

Související

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama