Zákon o výzkumu na embryích sněmovna přijala ve znění, v jakém ho schválil Senát. Tedy ve znění, které již nediskriminuje muže ani ženy podstupující umělé oplodnění, nezakazuje jim mít děti z vlastmních buněk, pokud překročí určitou věkovou hranici, a zavádí do této oblasti medicíny jasná pravidla, která zde zatím chyběla.

Vedoucí Centra asistované reprodukce na 1. lékařské fakultě Univerzity Karlovy Karel Řežábek již dříve uvedl, že pokud zákon projde ve znění schváleném Senátem, bude spokojený. "Když to tak bude, bude to skvělé," uvedl. Podle něj totiž předchozí návrh vůbec nereflektoval názor odborné veřejnosti a míchal jablka s hruškami.

Babylonské zmatení jazyků

Největším problémem zákona, než ho senátoři upravili a vrátili do sněmovny, bylo zmatení pojmů dárce, příjemce a muž či žena, kteří se léčí s neplodností. Na pohlavní buňky partnera ženy, která musela podstoupit umělé oplodnění, tak například zákon kladl stejné nároky jako na anonymního dárce.

"To je nesmysl, u dárce samozřejmě musíme zaručit co nejvyšší kvalitu buněk a proto je v tomto případě logické i určení věkové hranice, kdy mohou buňky darovat. Ovšem prioritou u páru, který se léčí s neplodností je, aby pokud je to možné měli děti ze svých vlastních buněk, i kdyby třeba nebyly tak dokonalé jako od dárce a partneři byli o něco starší," shodovali se oslovení lékaři, kteří se léčbě neplodnosti věnují.

Ze sto šedesáti přítomných poslanců hlasovalo pro návrh sto patnáct, proti bylo třicet poslanců, především z řad lidovců. Těm se nelíbí, že zákon povoluje vědecký výzkum na lidských embryích.