Praha - Tak sešněrované podmínky výpovědi, jaké má díky společnému dědictví komunistického zákoníku práce Česko a Slovensko, nemají v Evropské unii obdobu. A to ani mezi postkomunistickými zeměmi.
Vyplývá to ze srovnávací studie podmínek výpovědi v osmnácti zemích, jejíž závěry dnes zveřejnila poradenská společnost Deloitte.
"Taxativní vymezení výpovědních důvodů překvapivě není zcela typické ani pro země bývalého východního bloku," komentoval výsledky Petr Suchý, advokát spolupracující se společností Deloitte. "Naopak, v tak sešněrované podobě, jakou užívá český, a potažmo slovenský zákoník práce, téměř nemá v Evropské unii obdobu," dodal.
Český zákoník deformuje trh práce
Příliš rigidní podmínky vyhazovu v Česku kritizuje část odborníků už dlouho. "Diskutabilní" jsou takto podrobně stanovené podmínky i podle Deloitte. "Vedlejším produktem neflexibilního rozvázání pracovního poměru totiž může být v řadě případů deformace soutěže na trhu práce," je přesvědčen Suchý.
Požadavek odůvodněnosti výpovědi existuje v každém z analyzovaných pracovně-právních systémů. Ve starých členských zemích Evropské unie ale bývá spíše jen obecně formulovaný.
"České pojetí důvodů k výpovědi je jako ochrana zaměstnanců srovnatelné snad jen s jiným evropským unikátem - předchozím souhlasem příslušného správního orgánu s výpovědí zaměstnavatele v Nizozemsku," píše Deloitte.
Dědictví socialismu
"Český zákonodárce bohužel propásl příležitost při nedávné komplexní rekodifikaci zákoníku práce přijmout kodex odpovídající potřebám moderního evropského státu," upozornil Suchý. V našem zákoníku tak podle něj zůstala řada institutů v podobě poplatné době před 45 lety. Tedy ze zákoníku práce z roku 1965, odkud české a slovenské pracovní právo čerpá své společné kořeny.
Pokud jde o výpovědní lhůtu, Česko už mezi nejvelkorysejší země unie nepatří. "Například Rakousko, Dánsko, Norsko či Švédsko mají, zpravidla v závislosti na délce trvání pracovního poměru, až šestiměsíční výpovědní dobu," zjistila Deloitte. V jiných evropských státech je ale naopak výpovědní doba zavedena jen jako kompenzace v případech výpovědi zaměstnavatele bez uvedení důvodu.
Výjimku v Evropě nepředstavuje ani česká úprava kompenzace a odstupného při rozvázání pracovního poměru z důvodů na straně zaměstnavatele. Ty v unii sahají od volné dohody, přes povinné pojištění až po odstupné ve variabilní výši podle odpracované doby nebo kompenzaci stanovenou soudem.
NERV doporučil "flexicurity"
Za "naprosto zásadní" označil změny v českém zákoníku práce i protokrizový tým NERV. Ve své závěrečné zprávě, která načrtla cesty k možné reformě české ekonomiky si vzal za vzor hlavně severský model flexicurity. Podle týmu by Česku prospěla kombinace větší pružnosti trhu práce a adresněji cílené sociální podpory.
"Je to dlouhodobý problém," souhlasí také Klára Valentová, specialistka na pracovní právo z advokátní kanceláře Ambruz & Dark. Žádná ze snah o změnu a větší pružnost pracovního trhu podle ní zatím nebyla dotažena do konce.
"Posledním pokusem o větší pružnost byla tak zvaná koncepční novela připravená ještě Topolánkovou vládou. Ta počítala mimo jiné se zkrácením výpovědní doby na jeden měsíc, s možností prodloužit zkušební dobu až na šest měsíců nebo nahradit výpovědní lhůtu peněžitým vyrovnáním," jmenuje Valentová. "Nepolitická vláda premiéra Fischera jí dosud neprojednala a vzhledem k blížícím se volbám je osud novely značně nejistý," dodala.
.
