Po prezidentských volbách jsem napjatě čekal, s jakým projektem přijdete, ale zatím jsem nic konkrétního neviděl a neslyšel. Na co čekáte?
Všechny věci mají v životě svůj smysl a čas. A já jsem rok a půl sprintovala, takže teď si zasloužím jít chvíli pomalu.
To znamená, že budete spíš sedávat před svou chalupou a pozorovat mlhavé údolí, jak jste ukazovala na sociálních sítích?
To ne. Jestliže není kolem mě něco viditelného, tak to přece neznamená, že se nic neděje. Ústředním tématem mé snahy bude určitě svět pro mladé a role mladých ve společnosti. Máme v tomto ohledu jako země před sebou hodně práce.
Co byste vzkázala mladým lidem, kteří se zajímají o to, jestli mohou počítat s vaší podporou? Mohou se s vámi setkat, máte pro ně konkrétní informace?
Samozřejmě mohou. Připravuji projekt, který tu bude pro ně. Bude to ale ještě nějaký čas trvat. Zároveň moje webové prezidentské stránky pořád fungují, na nich je kontakt na mě i mého mluvčího. Kdokoliv mě chce kontaktovat, tak může.
Minulý pátek jste navštívila prezidenta Petra Pavla, se kterým jste se domlouvala na spolupráci právě kolem mladých. Ale ani při odchodu jste neoznámila nic konkrétního.
Dohodli jsme se s panem prezidentem, že se znovu potkáme v červnu, kdy mu už řeknu jasnou představu, jak bych chtěla pracovat s mladými lidmi.
Nečekala jste, že vám prezident nabídne úzkou spolupráci?
S panem prezidentem jsme se domluvili na jiném konceptu spolupráce, než že bych byla jeho interní poradkyní, protože jiný druh spolupráce bude vyhovovat nám oběma. Nechci se s nikým úplně pevně svazovat. Dohodli jsme se, že já budu rozvíjet svou agendu mladých lidí a oni mají na Hradě dva měsíce na to, aby téma mladých nějakým způsobem uchopili a vytvořili tomu zázemí.
Pan prezident mluvil o tom, že bude stát v pozadí a bude tomu dávat záštitu. Já bych měla iniciativu zastřešovat. Uvidíme, až mu v červnu ukážu svou představu, jestli se dohodneme, nebo nedohodneme.
Co mu ukážete? Proč jste tak tajemná?
Nejsem tajemná, ale někdy mám pocit, že všichni mají jasnou představu, co by Nerudová měla a neměla dělat. Chtěla bych být na jejich místě. Mám svou představu, ale abych se k ní dopracovala, tak je k tomu potřeba strašně moc práce a nějaký čas.
Chci setkání mladých inspirativních lídrů
Zaslechl jsem v politickém zákulisí, že byste ráda pořádala na Pražském hradě velké setkání mladých třeba po vzoru Fora 2000, což je velká a respektovaná mezinárodní akce, která vychází z odkazu Václava Havla. Je to pravda?
Ano, to je pravda. O tom jsme se s panem prezidentem bavili. Mluvili jsme o tom, že témata mladých s koncem prezidentské kampaně ve veřejném prostoru umřela, a proto je třeba se jim věnovat. A součástí toho by mohlo být například jednou za půl roku pořádání velké konference, něco ve stylu Fora 2000 pro mladé.
Myslím, že by bylo strašně důležité, kdyby se něco takového pod záštitou prezidenta konalo. Kdyby se toho účastnili zajímaví mladí lidé nejen z naší země, ale z celé Evropy. Dá se tím mimo jiné vytvořit tlak na politiky, aby se tématy mladých zabývali. To je jedna z představ, o které se bavíme.
Takže Forum 2000 pro mladé na Hradě?
Ano! Ale nemusí být na Hradě, může být kdekoliv jinde. Ale se záštitou prezidenta.
Jsem rád, že jste jmenovala konkrétní projekt.
Ale chápejte mě, že je to něco, na čem je potřeba odvést mnoho práce, navíc já chci být skutečně nezávislá. V momentě, kdy bych byla interní poradkyně pana prezidenta, tak už jsem tým Hrad. Ale já tým Hrad nejsem a nebyla jsem, čtrnáct dní jsem Petra Pavla podporovala na základě naší dohodnuté spolupráce.
Byly by na takovou akci navázány další vaše aktivity, nebo by se prostě jednou za čas setkali mladí a pak by byl zase několik měsíců klid?
Samozřejmě by nešlo o osamocenou akci, na to by byly navázány další věci. Byla by to stálá iniciativa. Pracuji na tom s kolegy, je to spousta práce. Až budeme hotovi, tak to předložíme lidem, kteří mě finančně podporovali v prezidentské kampani a kterým není jedno, kam se česká společnost ubírá. To nejde připravit lusknutím prstu. Je to strašně složité. A musíme to odpracovat.
Berete si inspiraci někde v zahraničí?
Aniž bych to chtěla úplně srovnávat, líbí se mi, co má generální tajemník NATO Jens Stoltenberg. Ten má skupinu mladých lídrů, což jsou vizionáři, kteří se baví o tom, jak by mělo NATO vypadat v budoucnosti.
Na podobném konceptu, který by se týkal rozvoje České republiky, chci pracovat já. Chci zajistit, aby zmiňované setkání mladých mělo co nejlepší obsahovou náplň. Chci, abychom vypracovali vizi, jak by měla naše země v budoucnosti vypadat. Vezměte si například jen to, že v roce 2040 tady bude třetina důchodců. Mladí nebudou mít ve volbách příliš silný hlas, proto je nezbytné, aby byli slyšet co nejvíce ve veřejném prostoru.
Co když prezident váš nápad odmítne a nebude chtít spolupracovat? Je to závislé na Hradu?
Není. Určitě se tomu budu věnovat bez ohledu na to, zda to podpoří. Ale přála bych si jeho záštitu a spolupráci.
Je pravda, že jste mu slíbila před druhým kolem voleb podporu, pokud splní dvě podmínky? První byl jeho slib podpory témat mladých a druhá jeho omluva vašim podporovatelům za to, že na ně někteří jeho příznivci slovně útočili?
To můžu potvrdit, na těchto podmínkách jsme se skutečně domluvili.
Jste přesvědčena, že podpora témat pro mladé je tak naprosto klíčovou věcí pro naši zemi?
To rozhodně. Kdybych chtěla parafrázovat titulek jednoho filmu, tak naše země není pro mladé.
Opravdu?
No, není. Opravdu ne. Musíme s tím něco udělat.
Největší smysl mi dává Evropský parlament
Jste nadále zaměstnaná jako vedoucí Ústavu účetnictví a daní Mendelovy univerzity v Brně. Na tom se nic nezmění?
Nevím, co se stane, zatím dělám tuto práci. A stále mám své studenty.
Jak přesně vaše práce vypadá, čemu se věnujete?
Některé dny učím, některé dny dělám výzkum, přednáším studentům, vedu diplomové a bakalářské práce, pracuji na revizi studijních programů.
Jaký výzkum děláte?
Dlouhodobě se zabývám daňovou politikou v evropském rozměru, včetně toho, jak se přesouvají zisky do daňových rájů a jak neefektivně jsou daněny korporace. A pořád pracuji na společném návrhu zdanění korporací v Evropské unii. S tím souvisí i téma genderové rovnosti, protože sociální a daňová politika nemohou být udržitelné, pokud neexistuje tato rovnost.
Tomuto se věnuji hodně, často cestuji a přednáším o této rovnosti i o tom, jak by se Česká republika měla posunout z montovny na mozkovnu. Vrátila jsem se k tomu, co jsem dělala před prezidentskou kampaní, což je asi pro mnoho lidí stěží pochopitelné.
Přijde mi, že hodně prožíváte kritiku, která na vás občas odněkud zamíří. Není nic divného na tom, že jste se vrátila ke své práci.
Konstruktivní kritika vás samozřejmě posouvá. Je tu ale i hodně názorů, které často stojí na pocitech a nedostatku informací. Přitom se stačí zeptat. To se neděje a pak čtu komentáře některých novinářů, jak pro mě už není univerzita dost dobrá. Nebo jak dělám to či ono špatně. Nebo komentáře o tom, že bych neměla kandidovat do Evropského parlamentu, jestli chci u nás pomáhat mladým. Zjistila jsem, že lidé mnohdy vůbec nemají představu, co obnáší kandidovat na prezidenta, čemu všemu musí člověk čelit. U nás je to opředeno tajemstvím a mýty.
Co je největší mýtus?
Že musíte mít obrovské konexe v byznysu a 150 milionů korun na kampaň. Já jsem šla z Brna, bez vazeb na byznys.
A nevyhrála jste.
Tento váš postoj je přesně to, co zabíjí naši společnost.
Proč?
Protože naše společnost potřebuje odvážné lidi, kteří budou mít velké sny a občas na té cestě udělají chyby.
Já jsem šla skutečně z nuly a dostala jsem se daleko. Chci motivovat mladé lidi, aby měli odvahu dělat velké věci a zajímali se o dění v naší zemi. Na tom mi velmi záleží. My si jako společnost stěžujeme, že máme nedostatek osobností, ale to prostředí osobnosti odrazuje. Například 80 procent lidí na Západě chce podnikat, u nás to není ani půlka, protože mají strach z neúspěchu a toho, že je společnost označí za lúzry. To je děsivé.
Udělala jsem všechno na 150 procent
Když už jsme se vrátili k vaší kandidatuře, z vašich vystoupení mám pocit, že za třetím místem vidíte spíše chyby jiných než sama sebe. Mýlím se?
Doufám, že se mýlíte. Já hovořím o svých chybách. Staly se a dějí se každý den. V náročné prezidentské kampani se musíte smířit s tím, že i když všechno uděláte na 150 procent, tak jsou vnější okolnosti, které neovlivníte.
Udělala jste všechno na 150 procent?
Dle mého vědomí si myslím, že v dané době ano. Teď po bitvě je samozřejmě každý generál a vidí nedostatky. Jsem si jich vědoma.
U vás je považovaná za předěl voleb chvíle, kdy jste ke konci roku několik dní dostatečně nereagovala na informace týkající se nedostatků na Mendelově univerzitě v době, kdy jste byla rektorkou. Tehdy jste ztratila vedení v průzkumech. Byla to od vás zásadní chyba?
Ano, komunikačně to chyba byla.
Byla to jen věc komunikace? Ptám se proto, že mě zajímá, do jaké míry dokážete být kritická i k sobě. Uznáte pochybení z doby, kdy jste byla rektorkou? Národní akreditační úřad například konstatoval, že hlavní chyba byla u děkana, ale vy jste z nějakého důvodu zanedbala kontrolní činnost.
Na prezidentské kampani jsou tisíce a tisíce věcí, kterým čelíte, a jestliže jednu změníte, tak to až tak neovlivní výsledek. Zároveň přiznávám, že jsem se dopustila některých chyb, dnes bych některé věci řešila jinak. Myslíte si, že bych mohla dojít tak daleko, kdybych nebyla sebekritická?
Kam až dojdete? Bude to třeba Evropský parlament? Zvažujete kandidaturu?
Ano, uvažuji o tom, dává mi to smysl. Chtěla bych přenášet evropská témata do českého prostoru. Považuji to za velmi důležité.
Neopustila byste tak ale mladé lidi, o kterých říkáte, že vám na nich záleží?
Mluvíme zatím v hypotetické rovině. Myslím, že v kombinaci s projektem pro mladé, o kterém jsem hovořila, nikoliv. Propojení evropské politiky s domácím veřejným prostorem mi dává právě ve vztahu k mladým velký smysl. Už tím, že bych prosazovala evropskou politiku, která je mladým lidem blízká. Mohla bych je také brát na zahraniční stáže, otevírat jim dveře evropských institucí i politiky a dělat s nimi a pro ně spoustu dalších užitečných věcí.
Nebude to vyhovovat především vám samotné?
Určitě bych takto mohla mladým lidem hodně pomáhat už proto, že bych prosazovala a vysvětlovala v naší zemi evropské myšlenky. A skutečně mi to dává největší smysl ze všech možných variant, o kterých uvažuji.
