Podle šéfa legislativců ČMKOS Víta Samka přibývá odborům dotazů, které se týkají uznání covidu-19 jako nemoci z povolání. Tato možnost je jednoznačná a při odškodnění se postupuje podle zákoníku práce stejně jako u jiných nemocí z povolání a pracovních úrazů, uvedl odborář. Podle pracovního kodexu musí zaměstnavatel škodu či újmu kvůli nemoci z povolání nahradit.
Covid-19 jako nemoc z povolání mohou mít zdravotníci i "nezdravotníci". Pracovník musel být v zaměstnání v "úzkém profesním kontaktu" s pacientem či s nakaženými sociálními pracovníky, policisty či hasiči. Infekci u něj musel potvrdit test a musel mít také příznaky.
Pokud u něj testování prokázalo nákazu a byl v karanténě, ale žádné obtíže se u něj neprojevily, nemoc z povolání by se mu neuznala. To, že covid-19 dostal člověk při práci s rizikem přenosu či v rizikové oblasti v cizině, musí prokázat hygienické či epidemiologické ověření. Ve svém stanovisku to uvedla odborná společnost pro pracovní lékařství.
Ministerstvo zdravotnictví oznámilo, že žádosti o uznání nemoci z povolání budou přijímat příslušná zdravotnická zařízení. Podle Samka je třeba využít lékaře, kteří pro zaměstnavatele dělají zaměstnanecké prohlídky a dohled na pracovištích. Ti nemocného pošlou na kliniku nemocí z povolání, která vydá posudek.
Náhrada po pracovním úrazu či nemoci z povolání představuje rozdíl mezi průměrným výdělkem před zraněním či onemocněním a příjmem po nich, který zahrnuje vydělanou částku i případný invalidní důchod. Tento rozdíl pak dorovnávají zaměstnavatelé ze svého pojištění. Pro pozůstalé po člověku, který zemřel po nemoci z povolání či po pracovním úrazu, odpovídá náhrada části jeho průměrného výdělku před úmrtím. Pokud zemřelý pracovník živil jednu osobu, rovná se částka polovině příjmu. U víc vyživovaných je to 80 procent. Zaměstnavatelé se pojišťují u dvou komerčních pojišťoven - Generali České pojišťovny a Kooperativy.
