Jaký zvuk vydává žába, ví asi každé malé dítě. Jak ale dělá čolek? Takovou otázku si položil Lumír Gvoždík a jeho tým vědců z Ústavu biologie obratlovců Akademie věd České republiky a došli k nečekanému závěru. Čolci pod vodou klikají.
Jako vůbec první tak zaznamenali a popsali zvukové projevy pod vodou u dvou evropských druhů čolků - čolka horského (Ichthyosaura alpestris) a čolka obecného (Lissotriton vulgaris). Dosud byly podobné úkazy známy jen u čtyř amerických druhů mloků a čolků.
Klikání u evropských druhů je tak zcela novou informací. Výzkumníci u nich zatím pozorovali pouze občasná zamlaskání nebo zapištění, která zvířata vydávají na souši během přijímání potravy nebo když jsou v ohrožení.
Poznávání ostatních, orientace v prostoru, nebo náhoda?
K čemu ale může ono klikání sloužit? Nejpravděpodobnější verzí je podle Gvoždíka hypotéza, že zvuk čolkům poskytuje informace o počtu jiných jedinců stejného druhu v okolí. Čolci jsou totiž soumračná až noční zvířata a voda, ve které se rozmnožují, bývá často zakalená, což značně omezuje jejich zrakové možnosti.
"Když si představíte, že zavřete oči a slyšíte někde mluvit lidi, tak si všimnete, že každý mluví trošku jinak, a dokážete si udělat představu o tom, jak velká asi je skupinka lidí před vámi. Podobně to může fungovat i u čolků," vysvětlil Lumír Gvoždík deníku Aktuálně.cz.
K této myšlence vede vědce překvapivá podobnost klikání jak mezi druhy, tak mezi samci a samicemi. Každý čolek se svým zvukovým projevem do značné míry liší od ostatních jedinců v populaci. "Pokud jsou čolci schopni tyto individuální zvukové rozdíly zaznamenat, mohou být schopni rozlišit ve tmě jiné jedince, a to bez ohledu na pohlaví a druhovou příslušnost," upozorňuje Gvoždík.
Jedním z vysvětlení může být také to, že zvuky čolci činí mimoděk pohybem svých čelistí bez žádného účelu. Tomuto vysvětlení ale podle Gvoždíka odporuje fakt, že klikání některých čolků neodpovídá frekvenci pohybů čelistí.
Poslední možnost je sice značně spekulativní, skýtá ale největší potenciál. Klikání by mohlo čolkům pomáhat orientovat se v prostoru pomocí systému echolokace. Podobný zvuk totiž k tomuto účelu používají například netopýři a kytovci.
"Pokud by to tak bylo, tak by to bylo naprosto přelomové, protože by to byl první případ u obojživelníků. Než budeme moci něco takového říci, je ale potřeba spousty dalšího výzkumu. Musíme zjistit, zda má zvuk dostatečně velkou energii, aby vytvořil akustický odraz překážky," říká Gvoždík.
Velkou otázkou je také například to, zda je čolek vůbec schopen klikání sám slyšet. Průzkum tohoto zvuku se však nachází ve svém prvním stadiu. Gvoždíka, jeho studenta Jiřího Hubáčka, který téma zkoumá ve své diplomové práci, a další biology tak ještě čeká spousta práce.
Popsali jsme prázdný list
Objev klikání u čolků je ale pouze boční produkt Gvoždíkova hlavního výzkumu, ve kterém se zabývá adaptací čolků a jiných studenokrevných živočichů na klimatické změny.
"Potřebujeme získat informace o teplotních nárocích jednotlivých druhů, abychom dokázali předpovědět, jaký dopad může aktuální klimatická změna mít na jejich populace," uvádí Gvoždík. Praktickým výstupem výzkumu je navržení ochranářských opatření, která by dopady klimatických změn na populace čolků co nejvíce zmírnila.
Sám Gvoždík se čolkům věnuje už téměř dvacet let. "O problematice termální ekologie u čolků v té době nebylo skoro nic známo. Můžu říct, že jsme v podstatě popsali prázdný list," říká.
