Praha - Co se stalo v Kuřimi? Kdo jsou sestry Mauerovy? Proč svazovaly dítě? A kdo je Anička?
Bezpočet otázek v kauze týrání, která už čtrnáct dní hýbe Českem, zatím policie nezodpověděla. Bez ohledu na to však tato kauza už obnažila zásadní problém: Stát neumí pomáhat dětem.
Odborníci se shodují, že systém selhal nejen před odhalením případu, ale i poté, co policie zavřeného chlapce objevila.
"Tato kauza odhalila několik chronických děr a slabin v systému ochrany dětí," míní ředitelka Institutu náhradní rodinné péče Natama Petra Vrtbovská. "Za týrání Ondřeje nese odpovědnost i stát."
Měli to oznámit
Podle Natamy selhali v první fázi všichni odborníci, kteří s rodinou Mauerových přišli do kontaktu - a to ještě před odhalením.
Klára Mauerová, matka týraného Ondřeje, totiž několikrát jednala s úředníky i lidmi, kteří mají péči o děti na starosti. Zejména proto, aby zjistila, co může podniknout pro svěření "Anny". Anně mělo být třináct let a údajně byla odloženým dítětem, kterého se Mauerová ujala.
"Věděla o tom Šabatová (tehdejší zástupkyně ombudsmana, pozn. red.), soudce, lékaři, ředitel domů dětí a mládeže. Měli to oznámit," říká Vrtbovská. "Další chyba nastala, když soudce rozhodoval o svěření dítěte a neprověřil jeho původ. Ještě tristnější by tato situace byla v případě, že by Anička vůbec neexistovala."
Rodinný přítel Jakub Patočka totiž později oznámil, že sestra Kláry Kateřina mu dala k dispozici výpověd, kterou učinila na policii. Podle ní Anna nikdy neexistovala, vydávala se za ní čtyřiatřicetiletá Barbora Škrlová. Žena, která pracovala v domě dětí po boku Kateřiny Mauerové.
Na odborné testy, které měla Anna absolvovat, pak podle Mf Dnes šla úplně jiná dívka. Podle nejnovějších informací Aničku údajně před soudem a lékaři hrála dcera manželů Skálových z Brna. Mf Dnes tvrdí, že Skálovi jsou - stejně jako Mauerovi a Barbora Škrlová - někdejšími stoupenci stejného hnutí. Policie informace deníku ovšem oficiálně nepotvrdila.
Soudce dívku ani neviděl
V kauze pak zjevně chybovali i soudní znalci. Jaroslav Stejskal, který vypracoval posudek o třináctileté "Anně" pro soud, uvedl, že dívku nikdy neviděl.
Další dva posudky, kterými určovala lékařka Helena Masaříková stáří dítěte pomocí rentgenových snímků předloktí a zápěstí, prokázaly s přesností na měsíce věk dítěte. Podle metody TW3 došla lékařka k závěru, že dítě je ve věku 13,7 let. Další konstatoval, že je dívce mezi 13,5-14 rokem.
Lékařka však Aktuálně.cz odmítla potvrdit, zda dívku opravdu viděla, či zda dívka odpovídá zveřejněné fotce. Na přímý dotaz položila telefon.
Mladá fronta dnes uvádí, že dívku před lékařkou a soudcem údajně hrála dcera manželů Skálových z Brna. Údajně se hlásili, stejně jako Mauerovi a Barbora Škrlová, k poselství Grálu.
Posudky si zadávala a některé zaplatila sama rodina, soud je akceptoval.
Vrtbovská soudí, že za selhání může - spíše než jednotlivci - chaos systému. "Ukázalo se, že vlastně nikdo moc neví, jak v takovém případě postupovat," říká. "Musí se vytvořit standardy, které jasně krok po kroku stanoví, jak se kdo má zachovat."
Návrh na vznik standardů chce Institut předložit ministerstvu práce a sociálních věcí. To už včera vzkázalo, že vypracuje pravidla pro péči o děti vyrůstající mimo rodinu.
Strach ze sociálky
Již na počátku týdne bývalá zástupkyně ombudsmana Anna Šabatová v rozhovoru pro Aktuálně.cz upozornila na to, že kouřimský případ odhalil další neduhy české praxe sociální péče.
"Ukázalo se, že způsob, jakým se provádí sociální šetření, je neefektivní. Umí rozpoznat, zda má rodina doma pořádek, ale neumí rozpoznat vztahy v rodině, a tak se z šetření nemohou dozvědět, jaké problémy lidi mají," řekla Šabatová. "Sociální pracovníci by měli procházet speciálními výcviky, učit se vést motivační rozhovory. Měla by se také oddělit pomoc od represe."
Je třeba nabídnout vlídné služby, aby rodina, která má nějaké problémy, dokázala vyhledat pomoc, která ji neohrozí. Kdyby rodiny v nouzi, které se na státní instituce obrátí, věděly, že najdou pochopení a pomoc, pak by se dalo řadě takových věcí předejít.
"Rozumím strachu lidí z odebrání dítěte," řekla Vrtbovská. "Z dob socialismu v nás přetrval reálný strach ze sociálky. To by se mělo změnit. Měli by tam pracovat profesionálové, aby se jich nikdo nemusel bát."
Tragický případ tak - zdá se - může přinést pozitivní změny rigidního systému sociální práce. Včera poprvé ministr Nečas připustil, že systém selhal a je nutné ho změnit. Slíbil, že nezůstane jen u slov a kritiky, ale že dojde na činy.
Infobox
- Na jeden z nejtristnějších příběhů, kdy stát bez skrupulí sebral rodině děti, před časem upozornil on-line deník Aktuálně.cz
- Šlo o manžele Wallovy, jejichž boj o navrácení odebraných děti trvá už sedmým rokem.
- Dvě děti se jim po pěti letech vrátily z dětského domova před necelým rokem, nejstarší se vrátil automaticky po dovršení zletilosti.
- O dvě nejmladší stále musí svádět bitvy u soudu.
- Přestože Evropský soud konstatoval, že státní úředníci selhali a neměli děti odebrat, a maželům Wallovým uznal odškodnění 10 tisíc eur, Jaromíra a Marii stát dosud nevydal.
- Důvodem odebrání dětí byla především dočasná bytová tíseň Wallových.
- První z materiálu o Wallových naleznete ZDE
- ZDE pak naleznete zprávu o tom, jak letos v dubnu soud znovu evropský verdikt ignoroval
KAUZA KUŘIM
Kuřimská kauza ve speciálu: Přehledně, jak jen to jdeJako první ministr otevřeně přiznal, že odebírání dětí v Česku je běžnou praxí. "Ve chvíli, kdy sociální pracovníci zjistí, že má rodina problém, je odebírání často univerzálním řešením," popsal dnešní praxi ministr a deklaroval, že "odebrání dětí z rodiny by mělo, kromě případů týrání, přijít jen v krajních případech."
Ministerstvo tak chce nově klást důraz na prevenci a posílení terénní práce. "Primární úkol sociálních pracovníků musí být asistence, nikoliv represe," řekl Nečas. "Tak, aby rodinám pomáhali a neřešili tíživou situaci automatickým odebrání."
Podle Nečase v tomto případě selhal také soudce, který přiliš pozdě informoval orgán sociálně právní ochrany dětí. "Ve chvíli, kdy se o dívce dozvěděl, měl nařídit předběžné šetření v rodině," řekl ministr. "Pro sociální pracovnice pak mělo být varovným signálem, když několikrát nezastihly rodinu doma."
Ke sjednocení informací o rodinách tak, aby se častým stěhováním neztratily z dohledu, by podle Nečase měl posloužit vznik Národního úřadu pro zaměstnanost a sociální péči.
Ostříhat a basta
Odborníci také poukazují na selhání v další fázi případu. "Velká chyba byla, že děti v posttraumatickém stresu byly dány do Klokánku," říká Vrtbovská. "Toto zařízení neposkytuje odbornou pomoc."
Podle Vrtbovské měl Klokánek přijetí dětí odmítnout. "Měli je dát na dětskou psychiatrii. Trauma je nutné léčit co nejdříve a profesionálně," říká. "Klokánek poskytuje přátelskou péči - pro děti, které nemají vážné problémy."
V Klokánku nechali děti ostříhat a Jakubovi umožnili dívat se na televizi, kde běžely záběr jeho týraného bratra. Příbuzným zakázali návštěvy, přestože soud zamítl žádost o zákaz návštěv.
"Je to chyba," řekl Aktuálně.cz Oldřich Matoušek, vedoucí katedry sociální práce na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. "Když už mají odvahu si takové děti do péče vzít, tak s nimi měli pracovat odborně, jako s dětmi v posttraumatickém stresu - a do toho rozhodně stříhání ani dívání na tyto záběry nepatří."
Pochybnosti o správných krocích v Klokánku připustil i ministr Nečas. "Plně respektuji rozhodnutí soudu, ale vzniká spousta otazníků a pochybností u svěření péče dětí do zařízení Klokánek," komentoval to Nečas. "Ještě nechci říci, že pochybili, počkám na více informací, a budu spoléhat na svůj pocit a intuici."
Vlídné zacházení
Marie Vodičková, ředitelka Fondu ohrožených dětí, který Klokánky zřizuje, jakoukoliv kritiku zarputile odmítá. "Proč by mělo být týrané dítě na psychiatrii?", ptá se. "Potřebuje jen vlídné a laskavé zacházení."
Chlapce v Klokánku prý ostříhali proto, že dětem lezly vlasy do očí. "Nemohl dobře číst, psát. Neptali jsme se otce na souhlas, a nevidím důvod, proč bysme se rodičů měli ptát," řekla Aktuálně.cz Vodičková. "Ani chlapců se neptali, ale nebránili se. A i kdyby, tak bychom je stejně ostříhali, protože to přeci nejde, aby jim padaly vlasy do očí."
Kritiku odmítá, i když je řeč o tom, jak starší z bratrů viděl záběry týrání mladšího sourozence v televizi. "Přijde mi naivní, že to někdo vůbec řeší," říká Vodičková. "Stejně by se o tom dozvěděl, spolužáci by mu to pustili na internetu."
Týrání nebo psychodrama
Odborníci poukazují, že zveřejnění záběrů, jmen, adresy, fotek dětí i celé rodiny velmi zkomplikuje jejich návrat do společnosti.
"Bude zapotřebí, aby někdo pracoval nejen s dětmi, ale i s kolektivem třídy ve škole, do které půjdou," říká rodinný terapeut a zakladatel krizového centra Riaps Zdeněk Rieger. "Aby si na ty děti spolužáci neukazovali a nezpůsobilo se jim další trauma. Taková práce ale u nás není běžná."
Podle Riegra by se na základě tohoto případu měla rozvinout odborná debata. "Je to velké téma, které si zaslouží, aby bylo pořádně prodiskutováno," říká Rieger. "Odborníci - jako paní Šabatová, Bechyňová ze sdružení Střep, ale i ze všech tří resortů, pod které péče o děti spadá - by měli řešit, jak pracovat s dětmi a rodinou, kde je rodič umístěn ve vězení, či léčebně. Mělo by se také debatovat, zda tento případ spíš než týrání není psychodrama."
K rozklíčení chyb systému a návrhy dalších postupů by podle Riegra mohla posloužit případová konference, kde by zmínění odborníci vyšli z konkrétní kauzy a přinesli obecná řešení do budoucna. Ministr Nečas tuto možnost připustil. "Rozhodně si budeme zpracovávat případovou studii," řekl.
