Brno/Praha - Jak jsme připraveni na teroristické útoky podobné katalánské Barceloně nebo německému Berlínu, které podle bezpečnostních expertů dříve nebo později nepochybně dorazí i do Česka?
Soudě podle úrovně viditelné ochrany turisticky frekventovaných míst to v Praze, Brně i dalších českých městech nestojí za moc.
Například brněnské Náměstí svobody je podle bezpečnostního analytika Lukáše Dyčky z Univerzity obrany až odstrašujícím příkladem.
Je nechráněné a pro kohokoliv volně průjezdné.
"Přes den je přitom právě na tomto náměstí velká koncentrace cizinců, Španěly, kterých studuje v Brně mnoho, nevyjímaje," upozorňuje Dyčka.
Sám není příznivcem vyvolávání zbytečné paniky. "Tvářit se ale, že útoky teroristů budou Česko donekonečna míjet, je prostě neúnosné. Musíme s nimi v ochraně turisticky frekventovaných míst počítat," dodává Dyčka.
Souhlasí i někdejší šéf vojenské rozvědky František Štěpánek. Podle něj nastal po nedávných teroristických útocích v Barceloně nejvyšší čas, abychom vzali vážně stále četnější útoky automobily do davu nebo skupin lidí.
Nájezdy aut do lidí? Jedna z priorit dnešních teroristů
"Jsme svědky šířícího se brutálního fenomenu, kterému je potřeba se efektivně bránit. Třeba v podobě trvalých nebo dočasných zábran, aby do davu lidí už nemohly jen tak lehce vlétnout tranzitní auta či náklaďáky. Jinak se budou podobné tragédie opakovat," upozorňuje Štěpánek.
Na řadě míst Česka i Evropy jsou podle něj populární turistické pěší zóny. Pokud ale nebudou chráněny, stávají se pro města nejzranitelnějším, a pro teroristy naopak nejatraktivnějším místem.
"Jen se podívejte na Prahu. Pěší zóna v jejím centru je komplet nechráněná a stejně tak Václavské náměstí. O Staroměstském náměstí nebo turisty přeplněném Karlově mostě ani nemluvě. K čemu je pak jednání Bezpečnostní rady státu, která se zpravidla sejde, až když se něco stane?" ptá se Štěpánek, který tuto problematiku přednáší na Diplomatické akademii v Praze.
Podobně české úřady kritizoval v nedávném rozhovoru pro Aktuálně.cz i jeden z předních bezpečnostních analytiků Tomáš Pojar z Cevro institutu.
Pražský magistrát podle něj vede už léta planou debatu o tom, zda instalovat v pražské Maiselově ulici vysouvací bezpečnostní pylony nebo patníky, aby do ní nemohla vjíždět všechna auta.
"Nikdo přitom nezpochybňuje, že ty pylony by tam měly být. Jenomže výsledek? Nula! Stát přehazuje rozhodnutí na magistrát, ten zase na městskou část Praha 1, ta zase na Židovskou obec. Pak se pro změnu hádají, kdo to zaplatí. Do toho se ozvou památkáři se zamítavým stanoviskem," líčí Pojar situaci v jedné z nefrekventovanějších pražských ulic s nedalekým židovským hřbitovem, židovskou radnicí a Staronovou synagogou.
Právě toto místo je podle Pojara ideálním cílem pro teroristy, předčícím i Pražský hrad.
"Džihádisté by v Česku jen těžko pro svůj útok hledali lepší cíl, který navíc už navštívily desítky milionů lidí, takže je i mediálně velmi zajímavý," shrnuje Pojar.
Není ostatně sám, kdo považuje Maiselovu ulici za názornou ukázku českého boje s terorem a kdo vnímá tuto hrozbu za jakkoliv nadsazenou.
Útoky si nepřipouštíme
Zpravodajské služby přitom podle Františka Štěpánka pracují poměrně kvalitně.
"Ale soudě podle konkrétních kroků v zajištění bezpečnosti centra Prahy před automobily, které se v rukou teroristů stávají efektivními zbraněmi, si i přesto myslím, že nebezpečí terorismu podceňujeme. Nepřipouštíme si, že ti šílenci mohou udeřit i v Praze, Brně nebo Ostravě," tvrdí někdejší šéf rozvědky.
Podle mezinárodně uznávaného experta na taktiku policie a školitele bezpečnostních sborů Pavla Černého se ale škála potenciálních cílů teroristů rozšiřuje.
Automobily mohou zaútočit na jakoukoliv autobusovou či tramvajovou zastávku, kde stojí i jen pár lidí.
"Už jen tři nebo pět obětí jim dnes spolehlivě zaručí celosvětovou publicitu a splní i cíl, který terorem sledují. Tedy šířit strach a paniku," vysvětluje Černý.
Teroristé podle něj mění myšlení a jednání rychleji, než zpravodajské a bezpečnostní složky, které se mnohdy připravují na minulou válku.
"Postavíte někde bariéry? Okamžitě si najdou jiné místo nejslabšího odporu, kde mohou autem zabít co nejvíce lidí. Třeba ony autobusové zastávky," říká Černý.
"Stejné je to se střelnými zbraněmi. Proč by je měli shánět a riskovat, že tím na sebe upozorní zpravodajské služby, když si mohou k útoku půjčit či ukrást dodávku. To jim naopak nedá žádnou práci," dodává Černý.
A týká se to podle něj i útoků běžně dostupnými sekerami nebo dlouhými noži. Těmi prý mohou potenciální útočníci v nákupních centrech zranit či zabít poměrně dost lidí, než útočníka stihne zneškodnit policie.
Nedostatek munice
Její výcvik a schopnost rychle reagovat se ale v Česku podle Pavla Černého pořád podceňuje.
Připomíná třeba loňskou situaci, kdy některé speciální policejní jednotky jezdily střílet do padesát kilometrů vzdáleného cvičiště, aby si tam každý policista vypálil pouhé čtyři rány z pušky, která je primárně určena pro boj s teroristy.
"No a pak tihle 'vycvičení' kluci jeli zase zpět," konstatuje Černý.
Připravenost k rychlému zásahu během teroristického útoku podle něj závisí na kombinaci několika klíčových faktorů: četnost a intenzita výcviku, velení a organizační struktura, podpora nadřízených, ale také chuť samotných policistů se zdokonalovat.
"Setkávám se s výborně vycvičenými muži, často třeba klasickými pochůzkáři, kteří trénují i ve svém volnu. Narážím ale naopak i na takové, pro které je zbraň jen zátěží na opasku, takže mohou své okolí v případě jejího použití spíše sami ohrozit," konstatuje Černý.
Složitou situaci policistů připomíná pod podmínkou anonymity i jeden z velitelů českých zvláštních jednotek.
Popisuje tragický nedostatek munice. Kvůli výcviku elitních jednotek se proto podle něj musely jiné útvary zříct nemalé části střeliva, takže jsou teď s náboji téměř na mizině.
"A pak se bavme o potencionálních cílech teroristů a boji s nimi," říká rozčarovaně Černý.
Cíle islamistů? Sami je mnohdy plníme do puntíku
V diskusi o citlivých místech, na něž by teroristé mohli v Česku zaútočit, připomíná Černý i méně známý - pro islamisty ovšem velmi důležitý - cíl.
Sebevědomí a důvěru lidí v hodnoty demokracie, ale také vůli postavit se neohroženě teroru.
"V poslední době ve mně sílí pocit, že proti násilí a teroru bojujeme jen naivním zděšením, šokem, odsouzením a lidskými řetězy solidarity. To je z lidského hlediska sice pochopitelné, ale nad terorem tím rozhodně nezvítězíme," tvrdí Černý.
"Islamisty těmi rozhořčenými protesty jen potěšíme. I tohle naše rozhořčení je totiž jejich cílem," připomíná cvičitel bezpečnostní sborů.
Podle bezpečnostního experta Otakara Foltýna je klíčové sebevědomí a schopnost nesesypat se. Ani po útocích v Barceloně, Nice, Londýnu nebo Bruselu s desítkami lidských obětí.
"Zabili jsme desítky tisíc islamistů. Oni 'jen' pár set Evropanů. Nemohou proto vyhrát. Kdybychom se ale teď přece jen sesypali a prohráli, byli bychom tou nejpitomější civilizací v dějinách," hodnotí Foltýn.
Podle Lukáše Dyčky z brněnské Univerzity obrany nahrávají některá média islamistům i tím, že zpravodajství o islámském teroru mění v dojímavé telenovely, přeplněné pláčem a šokujícími scénami.
"Často tak nevědomky konáme do puntíku přesně to, co islamisté hlásají a chtějí: panikaříme, zpochybňujeme hodnoty demokracie, hledáme extremistické vůdce a nejsme často ani ochotni v boji s terorem akceptovat ztráty na životech," uzavírá Dyčkův kolega Otakar Foltýn.
