Rozhovor - Ve zkumavkách mění DNA, a podařilo se mu dokonce vyvinout látku, která by mohla pomoci v boji proti rakovině. Nejvíc ho ale přitahuje základní výzkum, ve kterém se snaží odpovědět na elementární otázky replikace DNA a množení buněk.
Ve středu získal pětačtyřicetiletý profesor Michal Hocek, který působí na Ústavu organické chemie a biochemie Akademie věd, od své instituce mimořádnou Akademickou prémii.
Spolu s dalším oceněným, genetikem Michalem Pravencem, díky tomu na svůj výzkum dostane bezmála 30 milionů korun, které bude čerpat příštích šest let. "Jiné tak velkorysé financování v tuto chvíli v české vědě neexistuje. Takže budu moct nejen udržet, ale i trochu rozšířit svou skupinu, abychom drželi krok s absolutní světovou špičkou," říká v rozhovoru pro Aktuálně.cz, jak je pro jeho další práci vítězství důležité.
Co pro vás to ocenění znamená a jak s ním naložíte?
Pro mě to hlavně znamená, že máme základ pro dlouhodobější financování. Mám poměrně velký interdisciplinární tým, v tuto chvíli 22 lidí. Se současnými grantovými pravidly bych musel skupinu postupně zmenšovat.
Tento grant je dlouhodobý a je to poměrně hodně peněz, jiné tak velkorysé financování v tuto chvíli v české vědě neexistuje. Takže budu moct nejen udržet, ale i trochu rozšířit svou skupinu, abychom drželi krok s absolutní světovou špičkou třeba v Německu nebo Velké Británii.
Zabýváte se chemií složek nukleových kyselin. Pozměňujete je, přidáváte k nim další součásti a zkoumáte, co se s nimi děje. Jednou z možností je, že se mohou látky využívat v boji proti rakovině, protože zabraňují růstu nádorů. Vyvinuli jste takové látky, které tak opravdu fungují?
Ano, objevili jsme látky, které mají protinádorovou aktivitu in vitro, tedy na buněčné kultuře, ve zkumavce. Nyní probíhají první testy na zvířatech, budou trvat minimálně rok dva. Testuje se nejen jejich aktivita, ale například i to, jestli nejsou toxické. Teprve pak se dá přistoupit ke klinickým zkouškám, kde se nejprve testuje na zdravých dobrovolnících, jestli nemají závažné vedlejší účinky.
Pak se napřed na malém vzorku pacientů zkoumá vliv různého dávkování. To trvá asi pět let a stojí dnes už více než miliardu dolarů. A pořád je ještě vysoká pravděpodobnost, že ta látka neprojde.
Každopádně ty vaše látky jsou nadějné.
Jsou, ale nechtěl bych vzbuzovat přehnaný optimismus. Dlouhodobá úspěšnost v klinických testech se pohybuje v řádu desetin až setin procenta. Pokud má člověk štěstí, tak to může projít. A pak je naprosto nutné sehnat farmaceutickou firmu, která do toho investuje miliardu dolarů. S několika sice spolupracujeme, ale zatím nemáme od žádné z nich příslib, že by do toho chtěly investovat.
Takže máte nyní dvě látky, které jsou nejdál?
Ano, ale máme i několik dalších typů látek v ranějších stadiích vývoje. Pokud nám ale vypadnou, tak se okamžitě snažíme najít náhradníky. Byl bych však nerad, kdyby byl celý náš výzkum prezentován jen tak, že se snažíme vyvíjet léčiva. To je v podstatě jedna z praktických aplikací, ale není to hlavním cílem.
Co je tedy vaším hlavním cílem?
Systematicky studovat nukleové kyseliny a pootevírat zásadní biologické otázky. Rozjíždíme riskantní projekty, na něž je právě financování z Akademické prémie vhodnější než krátkodobé granty.
Pomocí chemických reakcí na DNA se snažíme ovlivnit například to, jestli bude buňka vyrábět bílkovinu, nebo nebude. Snažíme se přijít na podstatu biologických procesů. Když budeme znát víc o mechanismu, jak buňka funguje a jak se dělí, budeme moct navrhovat nové látky. Základní výzkum je pro nás naprosto zásadní a děláme ho mnohem víc.
Svou kariéru jste začínal pod vedením slavného profesora Holého. Proč jste se od něj postupně oddělil a založil vlastní tým?
Přirozená touha každého vědce je rozvíjet vlastní myšlenky. Když jsem dokončil doktorát u profesora Holého a absolvoval zahraniční postdoktorskou stáž, měl jsem ambice vymyslet si vlastní nezávislou tematiku. Snažil jsem se v rámci široké oblasti nukleových kyselin co nejdál vzdálit od tematiky, kterou jsem dělal pod vedením profesora Holého.
Když se chce člověk ve vědecké komunitě etablovat jako úspěšný vědec, musí přijít s vlastními myšlenkami, a nikoliv pouze rozvíjet myšlenky svých bývalých školitelů. Pro samostatnou kariéru potřebuje člověk nejen vynikající znalosti a pracovitost, ale i spoustu kreativity.
Čím se tedy liší váš výzkum od toho, který prováděl profesor Holý?
Profesor Holý taky upravoval součásti nukleových kyselin, takzvané nukleotidy. Přišel s naprosto unikátním typem analogů nukleotidů, kde cukr nahrazoval v DNA necyklickou molekulou a fosfát stabilnějším fosfonátem. Posledních 25 let své kariéry rozvíjel tento typ látek. A ukázalo se, že narazil na zlatou žílu, vyšlo z toho několik léků v klinické praxi.
Směřoval ale jinam než nyní moje skupina, měl jiný typ látek, kladl si jiné otázky. Musel jsem si najít jiné modifikace, takže pozměňuji jiné části molekul.
Dá se říct, že je vám profesor Holý v něčem vzorem?
Měli jsme trošku složitější vztahy. Byl přísný šéf a já jsem měl na řadu věcí jiný pohled, takže jsme se často názorově střetávali. Nicméně pro mě byl vždycky vzorem v pracovitosti a zarputilosti. Když začal s těmi modifikacemi, řadě lidí přišlo, že je to rutinní práce a není to tolik zajímavé. Dokonce se k tomu někteří tehdejší vysoce postavení lidé na Akademii věd nevyjadřovali příliš kladně. Ale on si stál za svým, protože tomu výzkumu věřil. A nakonec se ukázalo, že měl pravdu.
Jedna z věcí, ze kterých jsem si od něj vzal ponaučení, je, že člověk si musí vybrat nějakou oblast, která je unikátní a velmi obtížná a nedělá ji nikdo na světě, a snažit se ji prosadit. A i když si řada lidí myslí, že se to nemůže povést, tak si jít za svým. To je nejcharakterističtější vlastnost profesora Holého, která mu přinesla ty zasloužené úspěchy.
Co vás kromě vědy zajímá?
Moc dalších aktivit nestíhám, ale baví mě degustace vína a rád cestuji, zejména do oblastí, kde se víno dělá.
