Reklama
Reklama

„Chci se vzdělávat v SSSR.“ Zůnův zbrojíř mlží, proč jej prověřovali vojenští agenti

Jak už deník Aktuálně.cz informoval, po příchodu Jaromíra Zůny na ministerstvo obrany se resort začíná plnit exčleny totalitní KSČ. Kromě samotného Zůny jde třeba o jeho náměstka Radovana Vícha či vrchního ředitele vyzbrojovací sekce Jána Gurníka. Na toho se navíc, jak vyplývá z Archivu bezpečnostních složek, v 80. letech zaměřila vojenská kontrarozvědka, aby mu prošlapala cestu v lidové armádě.

Petr Pavel, náčelník, Ján Gurník, velitel
S totalitními vojenskými agenty neměl zkušenost jen současný prezident Petr Pavel, ale i nynější šéf vyzbrojovací sekce ministerstva obrany Ján Gurník (vlevo). Mluvit o tom však dnes nechce. Stejně jako o tom, proč vstupoval do KSČ.Foto: ČTK / Profimedia
Reklama

V 1977 rozšířil řady Socialistického svazu mládeže, v roce 1984 se stal kandidátem na členství v KSČ, 30. října 1986 potom plnohodnotným členem strany. To je ve zkratce normalizační kariéra Jána Gurníka, kterou už v minulých týdnech popsal deník Aktuálně.cz.

Jak redakce zrekonstruovala na základě zachráněných dokumentů z archivu Ústředního výboru KSČ, Gurník se stejně jako řada dalších příslušníků normalizační Československé lidové armády (ČSLA) politicky angažoval už jako žák vojenského gymnázia v Banské Bystrici.

Z přihlášky s velkou rudou hvězdou na titulní stránce, která se dochovala ve sbírkách Národního archivu, je zřejmé, že Gurník pak v polovině 80. let soudruhům odpřisáhl, že nevěří v Boha („s otázkou náboženství jsem vypořádaný“). „V další době se chci odborně postgraduálně vzdělávat v SSSR,“ napsal také.

„Dotazy nesouvisí s mou činností na obraně“

Přihláška do KSČ však není jediným komunistickým dokumentem Jána Gurníka, který po listopadové revoluci v roce 1989 nebyl skartován a podařilo se jej uchovat.

Reklama
Reklama

Jak zjistil deník Aktuálně.cz, další zažloutlé materiály s jeho jménem leží ve sbírkách Archivu bezpečnostních složek (ABS).

Z nich vyplývá, že Gurník už od mládí v Československé lidové armádě rozjížděl kariéru a počítalo se s ním na důležité posty. Dokumenty se totiž týkají detailní lustrace důstojníka i členů jeho rodiny, na jejímž konci totalitní vojenská rozvědka souhlasí s udělením nejvyššího stupně prověrky PT (přísně tajné). Je přitom až úsměvným paradoxem, že nyní Gurníkovi potřebná osvědčení pro práci s utajovanými dokumenty chybí.

Novinář se pokusil s generálem ve výslužbě domluvit schůzku, aby s ním mohl dokumenty z ABS detailně probrat. I proto, že vrchní ředitel sekce vyzbrojování a akvizic si už dříve zablokoval jeho telefonní číslo, protože prý nebyl spokojený, jak deník Aktuálně.cz popsal jeho spojení s KSČ.

Tiskové oddělení ministerstva obrany si dopředu vyžádalo otázky, aby hned den po jejich zaslání zprostředkovalo pouze Gurníkovo odmítavé vyjádření: „Nebudu komentovat dotazy, které směřují k období před téměř 50 lety a nemají jakoukoli souvislost s mou činností na resortu obrany.“

Reklama
Reklama

„Je mlčenlivý a v kázni nemá problémy“

Jak vyplývá z archivu, tři dny před Vánoci roku 1982, kdy byl tehdy 22letý rotmistr Ján Gurník posluchačem čtvrtého ročníku Vysoké vojenské školy pozemního vojska ve Vyškově (VVŠ PV), dostala kontrarozvědná služba generálního štábu úkol prověřit jej, zda může přijít do kontaktu se státním tajemstvím.

„Po absolvování VVŠ PV se předpokládá jeho ustavení do funkce, k výkonu které je požadováno prověření na práce tvořící státní tajemství - PT,“ stojí v kolonce s rozsahem prací, pro které byla prověrka prováděna.

Náčelník ročníku pak připojil Gurníkovu charakteristiku: „Jmenovaný je mlčenlivý. Dodržuje zásady pro práci s utajovanými dokumenty. Za dobu studia dosahoval dobrých výsledků. V kázni nemá problémy.“ Protože tehdy ještě nebyl ženatý, kontrarozvědka prolustrovala jen oba jeho rodiče a sestru.

To se ovšem změnilo v roce 1989, kdy ženatý Gurník - už s rudou knížkou číslo 01799207 - dělal v lidové armádě kariéru jako velitel tankového praporu 23. tankového pluku. Tehdy se na něj dle dokumentů uložených v Archivu bezpečnostních složek vojenská kontrarozvědka před nástupem na Vojenskou akademii Antonína Zápotockého zaměřila znovu a opět si proklepla všechny blízké, včetně jeho manželky i jejích rodičů.

Reklama
Reklama

„Doporučuji vydat prověrku,“ napsal agentům 10. května 1989 tehdejší Gurníkův velitel, jehož vlastnoruční podpis je už dnes na zažloutlém papíře nečitelný. Na konci září, tedy méně než dva měsíce před začátkem listopadové revoluce, obtiskl náčelník kontrarozvědky do dokumentů červené razítko: „SCHVALUJI.“

„Na Vorošilovku nemohl nikdo z ulice“

Je možné, že prověrku s nejvyšším stupněm PT (přísně tajné) Gurník potřeboval, aby se mohl postgraduálně vzdělávat v Sovětském svazu. Jak ostatně uvedl ve své přihlášce do KSČ. To mohla být třeba Vyšší vojenská akademie K. J. Vorošilova, později Vojenská akademie generálního štábu ozbrojených sil SSSR.

Prokop Tomek, vedoucí oddělení vojenské historie ve Vojenském historickém ústavu Praha, pouze obecně popisuje, že všichni českoslovenští důstojníci museli být před studiem na „Vorošilovce“ detailně prověřeni. „Nemohl tam studovat nikdo z ulice. Sověti dlouho nechtěli sdílet vojenská tajemství,“ přibližuje historik.

A prověrka prý byla důležitá i z pohledu samotné Československé lidové armády. „Když vyšlete někoho na dvouleté studium, musíte mít jistotu, že toho člověka poté využijete, musel být perfektní,“ zdůrazňuje Prokop Tomek důležitost „profilu“ komunistických důstojníků před rokem 1989.

Reklama
Reklama

Podle něj navíc bylo vzdělání ze sovětských akademií jednou z hlavních podmínek pro ty, kdo mířili na vysoké posty ve velitelské struktuře ČSLA. I proto, aby v rámci fungování Varšavské smlouvy „byli kompatibilní“ a věděli, jak vojensky jednat se Sověty.

„Prověrka na stupeň PT byla pro vojáky z povolání běžný stupeň, utajování v armádě bylo veliké,“ vysvětluje Prokop Tomek, jak se v realitě ČSLA nakládalo s těmito osvědčeními. Podle něj byly státním tajemstvím plány Varšavské smlouvy, motorizace a třeba i takový dokument jako směrnice pro vojenskou cenzuru z 50. let.

Ovšem vzhledem k tomu, že Gurník se nechce ke své totalitní kariéře v 80. letech vracet, není stoprocentně zřejmé, proč mu vojenská kontrarozvědka státní tajemství svěřila. Ostatně k téhle kapitole mlčí stejně jako ministr Jaromír Zůna (za SPD). Ten se navíc během normalizace chystal na práci v rozvědce.

Zatímco ovšem současný prezident Petr Pavel coby příslušník Československé lidové armády do zpravodajské služby generálního štábu jako posluchač kurzu v roce 1988 nastoupil, Zůna se tak daleko nejspíš nedostal. Archivy se o jeho vstupu nezmiňují. Cestu do zpravodajské služby mu tak s největší pravděpodobností překazil listopad 1989 a pád totality.

Reklama
Reklama

Zpátečka: „Ty kanále jeden komunistickej!“ Připomeňte si zúčtování kolemjdoucího
se členem KSČ

Reklama
Reklama
Reklama