


Na rozpálené Štvanici odstartovali lidovci společně s Prahou sobě a Zelenými tažení na Prahu. Spojenectví, nad kterým by ještě před pár týdny leckdo kroutil hlavou, dorazil pokřtít osobně nový šéf KDU-ČSL Jan Grolich. V rozhovoru pro Aktuálně.cz mluví o svých ambicích, boji o hlavní město i o tom, proč nechce být jen dalším opozičním křiklounem.

Je to samozřejmě něco nového. Přebírání managementu strany a postupné rozkoukávání se, aby se všechno správně nastavilo, je jedna věc. Zrovna včera jsme se vrátili z víkendového soustředění vedení strany, kde jsme plánovali strategii, jak vyhrát volby.
Už to máme naplánované a postavené na jasných milnících. Mám z toho skvělý pocit a jsem teď napumpovaný pozitivní energií, protože máme v týmu lidi, kteří si dokážou říkat věci úplně otevřeně a konstruktivně pracovat s kritikou.
Co se týče největší výzvy, tak tou je pro mě neztratit se v tom sněmovním balastu. Každý týden se ve sněmovně řeší a odhlasovává spousta věcí, která lidi vlastně vůbec nezajímají, a já se do tohoto běžného provozu nechci nechat úplně vtáhnout.
Hromadně to tak nevnímám. Určitě se najdou nějací jednotlivci nebo malá skupinka, ale mandát ze sjezdu pro všechno, o čem se tam hlasovalo, byl tak silný, že v tom vidím velkou sílu strany. Členové tomu věří a chápou, co chceme se stranou udělat. Naprostá většina je pro.
Bylo to nutné proto, že jsme na celostátní úrovni měli, když nepočítám sjezd, dva orgány, které řešily fakticky to stejné, a ještě ke všemu ve stejný den. Všichni cítili, že je to nadbytečná věc.

My uvítáme jakékoli schopné lidi, kteří chtějí dělat politiku jinak a chtějí být součástí té naděje, kterou se snažíme lidem doručit. Samozřejmě je vždycky potřeba se dívat na to, kdo a proč z té stávající strany odchází, ale jsme připraveni se s těmi lidmi bavit.
Pro mě není až tak důležité, jestli tam za těch pět či deset let budu hrát nějakou roli já. To, co chceme vytvořit teď, je poctivě připravená hospodářská strategie. Na té bude primárně pracovat Benjamin Činčila, ale máme na to navázané týmy odborníků ze všech možných směrů.
Podle mě to může položit základ politiky nejen pro KDU-ČSL na dlouhou dobu, ale vůbec pro celou Českou republiku. Kvalitně vypracovaných strategických dokumentů, ke kterým se lze přihlásit nebo se vůči nim vymezit, je tu hrozně málo a my s touto vizí chceme přijít.
Každý předseda parlamentní politické strany do toho s touto ambicí musí jít. V týmu, který teď vede stranu, tu ambici máme a je potřeba tomu opravdu věřit, ne to jen tak říkat a v duchu doufat, že nás někdo vytáhne do sněmovny.
Jsem realista, samozřejmě se to nemusí podařit, ale s tou ambicí do toho jít musíme. A když to říkají takové osobnosti, jako je Petr Pithart, kterého strašně respektuji, tak to prostě nemohu brát na lehkou váhu.
Já chci být tváří budoucí vlády. Mám pocit, že se teď pořád hledá nějaký lídr opozice ve smyslu největšího křiklouna. My musíme odpracovat a dopracovat naši vizi a tu pak představit lidem do příštích voleb.
Nechci zabředávat v tom, abych každý týden jen kritizoval nějaký návrh zákona nebo jmenování do funkcí. Musíme být schopni soustředit pozornost lidí na to, co my chceme dělat v té budoucí vládě. To je můj úkol.
Jak komunální, tak senátní volby jsou pro nás prvními volbami, kterými projdeme jako Noví lidovci. Jsou poměrně krátce po sjezdu, takže řadu věcí, jako třeba výběr některých kandidátů, jsme už nemohli ovlivnit.
Přesto je to pro nás strašně důležité. Chceme v Senátu posílit a musíme tam udělat pozoruhodný výsledek. Jen to, že se tam někdo dostane, by podle mě bylo málo.

Myslím si, že v dnešní době už to rozdělení na pravici a levici úplně neobstojí. Praha sobě vznikla díky Janu Čižinskému, což byl náš člen, kterému jsme tehdy jen nedali v naší straně dostatek prostoru. Byla to chyba, lidovci v Praze mohli vypadat úplně jinak.
On si založil vlastní projekt a podívejte se, jak je silný. Já jsem rád, že k sobě zase hledáme cesty a že jsme ochotni spolupracovat. Ty cesty se touto spoluprací alespoň částečně znovu spojují.
Věřím, že tady bude poptávka po dostatečně silné alternativě k tomu, aby tu nevzniklo už dopředu domluvené spojenectví s hnutím ANO, o kterém si šeptá nebo i nahlas mluví celá Praha. Proto jsme se rozhodli tento projekt posílit, aby tu ta alternativa prostě byla.
Určitě je pro nás Praha důležitá, ona je to v podstatě další ministerstvo. Na to, co se v České republice po komunálních volbách stane, se bude hodně pohlížet právě optikou Prahy. Proto je důležité ukázat alternativy a to, že spolupráce s hnutím ANO není nutná.
Chceme lidem přinést naději, že se politika dá dělat jinak. Přestože jsme v Praze v minulém volebním období v radě byli, myslím si, že se to má dělat jinak, a spolupráce s Prahou sobě v mnohém ukazuje, že se to dá dělat dobře.
Řekl bych hlavně blíž lidem. Když to vezmu z toho sněmovního pohledu – a Praha je na to dost velká – politici se často zavřou buď ve sněmovně, nebo na radnici, což jim sebere hodně času.
Pak jim nezbývá čas na kontakt s běžnými lidmi, navrhují věci, které lidi až tak neprožívají, a komunikují jazykem, kterému nerozumí. Například Jan Čižinský nebo Adam Scheinherr ztělesňují přesně to, že jsou v kontaktu s lidmi přímo na ulici a mají to v genech své práce.



V ukrajinském Slovjansku na Donbase ještě funguje elektřina, obchody i kavárny, zároveň ale přibývá stop po útocích a město se dál vyprazdňuje. V rozhovoru pro pořad Spotlight válečný novinář Anton Alexejev vysvětluje, jak se mění život nedaleko fronty, proč lidé nechtějí odejít a co válka dělá s každodenností.



„Kdo ovládá Čechy, je pánem Evropy,“ řekl prý Bismarck. Na ukrajinském internetu teď koluje jeho fotografie s výrokem „Kdo ovládá Malou Tokmačku, je pánem světa.“ Naráží tím na 1500 dní trvající obranu strategicky důležité malé vesničky v Záporožské oblasti, kterou Rusové už několikrát ohlásili jako dobytou.



Rakovinné buňky jsou nesmírně mazané. Dokážou přesvědčit své okolí, aby jim dodávalo živiny a stavební materiál k růstu. Ochočí si dokonce i imunitní systém. „Mají k tomu jakýsi speciální jazyk, který jen místo slov používá chemické signály a molekuly,“ popisuje šéf Národního ústavu pro výzkum rakoviny Aleksi Šedo.



Fotbalisté Kataru gólem v nastavení získali svůj historicky první bod na mistrovství světa za překvapivou remízu 1:1 se Švýcarskem. Po pátečním zápase Kanady s Bosnou a Hercegovinou, který skončil stejně, mají všechny týmy ve skupině B po bodu a skóre 1:1.



Režim Vladimira Putina se ocitá pod tlakem. Ruský náborový systém se blíží bodu zlomu a čím dál více se začíná spekulovat o nucené mobilizaci. Kreml tak může velmi brzy čelit tlaku a zvážit politicky riskantní rozšíření odvodů, uvedl deník The Kyiv Independent. Moskva se údajně připravuje povolat desítky tisíc nových vojáků, aby kompenzovala rostoucí ztráty na bojišti.