Pět let jste řídil Krajský soud v Ústí nad Labem. Co se vám podle vás nejvíc povedlo?
Nepochybně se nám podařilo snížit obrovské množství nedořešených případů, především na okresních soudech. Když jsem na podzim 2014 nastupoval, tak jen na civilních odděleních všech okresních soudů bylo 65 tisíc neskončených případů. V současné době je jich něco přes 20 tisíc. V trestních věcech klesl počet neskončených případů ze sedmi tisíc na necelé tři a půl tisíce. To se projevuje i v otázce rychlosti řízení. Podařilo se nám i personálně stabilizovat severočeskou justici.
Přitáhli jste nové soudce, nebo vám ministerstvo dalo tabulková místa navíc?
Nedostali jsme místa navíc, ale podařilo se nám je obsadit rychleji, než by bylo obvyklé. Dokázali jsme přesvědčit mladé právníky, že perspektiva severočeské justice je dobrá. Takže jsme ve výběrových řízeních mohli vybírat z těch nejkvalitnějších.
Proč jste se rozhodl kandidovat na předsedu Vrchního soudu v Praze?
Já tu instituci mám rád. Tři roky jsem zde pracoval, mám tu řadu kolegů a považuji za svůj úkol, aby byla vnímána veřejností jako prestižní. Aby si Vrchní soud v Praze více zasloužil veřejný respekt.
Luboš Dörfl (50)
2. ledna se po odcházejícím Jaroslavu Burešovi stal předsedou Vrchního soudu v Praze. Začínal v roce 1993 na Okresním soudu v Nymburce jako justiční čekatel, od roku 1998 , kdy mu bylo 29 let, jej řídil. V roce 2005 přešel ke středočeskému krajskému soudu, kde byl místopředsedou. Po tříletém působení na Vrchním soudu v Praze se přihlásil konkurzu na předsedu Krajského soudu v Ústí nad Labem, které v říjnu 2014 vyhrál. Loni na podzim pak vyhrál výběrové řízení na předsedu Vrchního soudu v Praze. Specializuje se na insolvenční právo.
Vidíte nějaký neduh či něco, co byste na něm chtěl zlepšit?
Jedním z jeho dluhů je míra informovanosti. Tedy množství informací, které veřejnost z jeho rozhodování dostává. Jako jeden z hlavních úkolů vnímám větší otevřenost vrchního soudu ve vztahu k rozhodnutím, která vydává. To znamená pokusit se nastoupit tu cestu, kterou začaly nejvyšší soudy - tedy v co největší míře postupně zveřejňovat pravomocná rozhodnutí i vrchních soudů. Protože jsou to specializované odvolací soudy a to jejich stanovisko může působit jako sjednocování soudních postupů. A je určitou právní jistotou veřejnosti, že stejné případy se rozhodují stejně.
Jak začnete, když dosud není program na automatické anonymizování a budete to muset dělat ručně?
Ano, zatím to budeme muset dělat ručně. Dnes jsme to již projednávali na odborných poradách, budeme muset určit někoho, kdo by třídil typová rozhodnutí v agendách, se kterými by bylo dobré začít ve zveřejňování, aby to pomohlo ve sjednocování judikatury. A postupně najet na zveřejňování všech rozhodnutí.
Ale v Ústí jste s tím ještě nezačali.
Ne, protože tam je stále ještě velkým problémem množství případů a není čas na nic, co není priorita - a tou je stále jen rozhodovat, rozhodovat. Ale věřím, že můj nástupce s tím také začne.
A je ještě něco, co byste rád změnil?
Ta informovanost se dá rozvíjet i dalšími směry. Mohou to být odborné semináře, edukativní působení věhlasných soudců zdejšího soudu, přednášení na právnických školách… Dá se vymyslet řada způsobů, jak tuto činnost naplňovat. Kolegovi Šámalovi sice nedávno vyčítal nějaký redaktor, že vyvíjí mezinárodní aktivitu (LN uvedly, že předseda Nejvyššího soudu Pavel Šámal za čtyři roky ve funkci navštívil 31 zahraničních destinací a projezdil přitom 207 tisíc korun - pozn. red.), ale to právě patří k roli vyšších soudů, věnovat se mezinárodnímu kontextu a konfrontovat rozhodovací činnost s trendem Evropského soudu pro lidská práva a dalšími.
Rád bych se věnoval i organizaci práce a využívání elektronických aplikací. V tom jsem přislíbil i spolupráci paní ministryni. Prostě zapracovat na tom, aby se práce soudců zjednodušila a oni se nemuseli věnovat rutině, ale pěstování své odbornosti a předávali ji dál. Aby se soudcům díky moderním prostředkům, které mají, víc uvolnily ruce.
Ale na moderní prostředky to moc nevypadá, když právě při vašem uvedení paní ministryně poukázala na elektronickou spisovou službu v Bavorsku a uvedla, že v elektronizaci justice jsme proti okolním státům hodně pozadu.
Velmi by pomohlo, kdyby se podařilo sjednotit elektronické systémy ministerstva. V dnešní době odborná pracovnice na soudním oddělení musí ovládat přechod mezi dvěma či třemi odlišnými počítačovými systémy a data mezi nimi ručně převádět. Jsou to data, která běží na různých platformách, něco na Lotusu, něco na Oraclu a navzájem spolu nemluví.
Ale to je spíš otázka na ministerstvo, které má IT resort na starosti.
Ano, a proto jsem paní ministryni nabídl účast v pracovních skupinách, abychom jí pomáhali v ideálním nastavení těch systémů, abychom dostali produkt, o který stojíme.
