Málokdo zná tak dobře předsedu Motoristů a ministra zahraničí Petra Macinku a poslance Motoristů Filipa Turka jako jejich stranická kolegyně Gabriela Sedláčková. Turkovi dělala asistentku v době, kdy byl europoslancem, a dodnes mají spolu velmi přátelský vztah. Když s ní Aktuálně.cz vedlo rozhovor, bylo logické, že se částečně týkal těchto dvou politiků i kritizovaného vystupování Motoristů.
Poprvé jsem si vás všiml někdy v roce 2022 na V.O.X. TV v pořadu „Po žních k Turkovi“. Vy jste byla první, kdo s ním začal dělat pravidelné rozhovory, byť nešlo o klasické novinářské rozhovory.
Ten pořad vymyslel zakladatel V.O.X. TV Petr Kubelík. Přišel s formátem pořadu, oslovil Filipa, potažmo mě. Do té doby jsme se s Filipem neznali. Byla jsem spíše „nahrávačka“, kladla jsem mu dotazy a on odpovídal.
Od té doby se toho stalo strašně moc. Určitě jste tehdy netušila, že se s Filipem Turkem stanete poslanci za Motoristy, a dokonce členy vládní koalice v čele s Andrejem Babišem.
V tomto sehrál zásadní roli Petr Macinka. On nás oslovil, jestli bychom
vedli kandidátky Motoristů do parlamentních voleb. Vybíral si přitom
specifické osobnosti s různými expertízami, které už v jejich práci znal.
Když sleduji náš poslanecký klub, vnímám, že každý z nás jsme velmi odlišní, přesto, nebo právě proto, tvoříme dohromady dobrý celek.
Nejsme unifikovaní panáci, dokážeme být hodně samostatní, proaktivní.
Myslím, že to bylo pro předsedu důležité, aby nám v našich expertízách mohl věřit.
Nepochybně ale vnímáte, jak část médií i veřejnosti vás Motoristy ostře kritizuje za způsob vystupování, za různé výroky. Jak to prožíváte? Mávnete nad tím rukou, nebo si berete některou kritiku k srdci?
Mám hroší kůži díky tomu, že jsem pracovala ve Společnosti pro obranu svobody projevu, kde jsme museli často čelit mnoha hejtům a nespravedlivým útokům. Jsem tedy na hejty opravdu zvyklá. Ráda bych si kritiku brala k srdci, ale konstruktivní kritiky je bohužel jako šafránu. Jestli nějaká existuje, bohužel se mezi urážlivými nálepkami ztratí.
Mám pocit, že jste ještě více kritizovaní než SPD, což asi nikdo nečekal.
Také myslím. Průzkumy potvrzují, že politik patří k nejméně oblíbeným a prestižním povoláním na světě. Člověk s tím musí do toho jít a musí se naučit mávnout nad urážkami rukou, jinak by se z toho zbláznil.
Není ale lepší přemýšlet nad tím, jestli na té kritice přece jen něco není?
Jistě, pokud by kritika byla konstruktivní, nikoliv urážka založená na nepravdě, pak ano. Co se kritiky Motoristů týče, většina toho, co se píše, není pravda. To, jak kolegy média popisují, vytrhává věci z kontextu, zveřejní se jen část odpovědi. Toho jsem byla součástí, vždyť jsem byla tisková mluvčí Filipa Turka a vím moc dobře, jak pracovali s odpověďmi, které jsme jim poslali.
Nemáme čas procházet jednotlivé kontroverze, vzpomenu tu zatím poslední, když Filip Turek označil některé státní úředníky za parazity, které je třeba deratizovat, a Petr Macinka mluvil o určité části oponentů jako o méněcenných.
Já sama taková slova nepoužívám, byť jsem pro širokou svobodu slova. Nemíním ale mluvit kolegům do toho, jaký slovník by měli používat. Poněkud mě však zaráží, jak média pracují s narativy.
Co tím myslíte?
Pokud jim někdo názorově blízký řekne o spoluobčanech, že jsou svině, svoloč, hovada, bezzubí dezoláti, proruští švábi a podobně, tak žádný narativ buď vůbec nevznikne, nebo se v krátkosti informuje, že se to stalo. Určitá část elit roky slovně dehonestuje část občanů, kteří je nevolí, a leckterá média jim při tom aktivně sekundují.
Myslím, že většina médií se ohrazuje proti tomu, pokud se někdo takto vyjadřuje.
Já sama se s urážkami potkávám deset let, celou dobu, co vystupuji veřejně. Sprosté nadávky, přání smrti… V mém případě ani v případě kolegyň a kolegů z mého politicky názorového proudu neexistují kampaně na naši obranu. Zatímco jedna strana evidentně může urážet a má podporu v médiích, dostane se jim dokonce kampaní na obranu, když jim je urážkami opláceno. Druhá strana nemá nic, žádné zastání. Pouze možnost urážku oplatit.
Takže je možné používat zmiňované výrazy jako vaši kolegové?
Ona druhá část občanů si zvolila politiky, kteří mají z velké části podporu těchto občanů i v jejich „tvrdém přístupu“. Média by si měla uvědomit, že není možné podporovat či „tolerovat“ roky jedno a teď se tvářit pokrytecky, když přijde stejně tvrdá odpověď. Mně osobně se to nelíbí, ale stejně tak se mi nelíbilo, že mě jako křesťanku a ženu uráželi dnes a denně a každému to bylo jedno. Nebylo žádné zastání, musela jsem si prostě zvyknout.
Stojíte tedy za panem Turkem i Macinkou.
Možná vám můj přístup připadá rigidní, ale tak nás bojiště vycvičilo.
Vyčítat kolegům, že se na bojišti, na které jsme přišli se zpožděním, chovají jako vojáci protistrany, bych si nikdy nedovolila. Mám za to, že všichni lidé by měli být daleko slušnější, elegantnější a více argumentovat, to ano. Ale my nejsme akce, my jsme reakce. Pokud chtěla média něco řešit, měla to řešit daleko dříve, než onu reakci spustila druhá strana.
„Mazala jsem jen pár nekorektních vtipů Filipa Turka“
Co jste například říkala na to, že když měl v Poslanecké sněmovně projev prezident Petr Pavel, Petr Macinka listoval komunistickým Rudým právem z doby před rokem 1989?
To mně přišlo super.
Nebylo zbytečné v takové situaci připomínat členství prezidenta před rokem 1989 v komunistické straně? Protože ta narážka byla zcela zjevná.
Já mám tento řekněme trolící styl fakt ráda. Jsem z dědiny u Olomouce, vyrostla jsem v devadesátkách na nekorektní srandě, která byla tehdy velmi populární. Ale rozumím tomu, že to určitým lidem vadí. Mně zase vadí, jak se společnost feminizovala a posunula do takové té hyperkorektní doby, kdy to, co bylo ještě před pár lety naprosto normální, je dnes označováno za urážlivé, špatné a zlé.
Jenže podle průzkumů mnozí vaši voliči volili za prezidenta Petra Pavla, evidentně je jim blízký.
Nemyslím, že ti, kterým vadilo chování Petra Macinky, byli většinově
naši voliči. Jestli se nám něco v kampani před volbami podařilo, tak
získat voliče, kteří jsou spíš náturou jako my.
Ale nebudete tímto a podobným chováním ztrácet voliče?
Ano, tímto stylem vystupování se naše voličská bublina bude těžko
rozšiřovat o nějaké velké masy, ale otázkou je, jestli vůbec pravicově
konzervativní strana je stranou pro masy. Myslím, že nikoliv. To ale
neznamená, že podporuji všechno, co kolegové dělají. Jasně, že se někdy i na ně obracím s otázkou: No, řekněte mně, jak pak mám prodávat slušnou komunikaci v politice?
U čeho jste toto například říkala?
U některých sprostších postů Turka nebo Macinky. Na druhou stranu: když se ale podíváte na nadávky, na jaké bylo reagováno, nedivím se tomu. Oni jenom reagují. Vždyť například zmiňovaný Petr Macinka si také s prezidentem nezačal. Prezident začal tím, že nechtěl, aby byl Filip
Turek ministrem zahraničí, a když jsme ho proto nominovali na ministra
životního prostředí, tak ho prezident odmítl jmenovat na základě smyšlených kauz. Vadí mi, že ve společnosti nezaznívá, co je na začátku různých sporů.
Ale mnozí by vám namítli, že začátek byl u Filipa Turka, především jeho statusy na sociálních sítích, jeho chování. Proto měl prezident velkou podporu veřejnosti, když odmítl Filipa Turka ve vládě.
Ale co provedl Filip Turek? Vycházíte z toho, co psala média?
Tak sama víte, co psal na sociální sítě, znáte fotografie, kde zdvihá pravici, do toho podezření z násilí proti ženám.
Nejvíce se mluvilo o jeho postech na sociálních sítích. On říká, že řadu z nich nepsal, a já nemám důvod mu to nevěřit už proto, že jsem měla mnoho měsíců přístup k jeho profilu na Facebooku.
Vy jste známá tím, že jste mu řadu postů smazala, což jste sama řekla. A vyvolalo to mnoho kritických reakcí vůči vám.
To je pravda. Ale já mazala jen pár jeho nekorektních vtipů, byly to vyloženě vtipy, nic z toho, co mu pak média vyčítala, tam nebylo. Já jsem dokonce na policii odpřísahala, a odpřísahala bych to znova, že jsem nic skutečně závažného nemazala. To znamená, buď by to tam doteď muselo být, anebo ať mi někdo prokáže, že to tam dříve bylo.
Je ale logické, že když jste Filipu Turkovi mazala jeho příspěvky, že to vyvolává velké podezření, co tam psal, že to muselo zmizet.
Ale to mazání jsem mu nabídla já sama. Jestliže jsem mu pomáhala s kampaní do evropských voleb, tak jsem mu kamarádsky nabídla, že mu projdu Facebook.
Jak vás to napadlo?
V té době jsem studovala na CEVRU politologii a účastnila se hodin politického marketingu. I tam nám říkali, jak je důležité v dnešní době projít soukromé sociální sítě kandidátů, nebo ještě lépe založit jim nový profil. My jsme s Filipem tehdy přemýšleli, jestli nový profil nezaložit, ale došli jsme k závěru, že se nemá za co stydět. Je důležité být autentický a to, že má rád blbý a nekorektní humor, není hodno studu. Tak ho jeho příznivci znají. Takže jsme profil nesmazali a nezaložili nový.
Začala jste mazat.
Ano. Dlouhodobě jsem pozorovala posun ve společnosti k hyperkorektnosti. V rámci pomoci s volební kampaní jsem se pustila i do mazání nekorektních vtipů. I když mi to nebylo po chuti, věděla jsem, že v takové době se bohužel nacházíme. Mě osobně mnohem víc zajímá, jak se lidé chovají v současnosti, jak je poznám osobně, než co píší nebo psali na sociální sítě. Pokud bych posuzovala lidi podle toho, co píšou na Facebook a na X, tak se nemůžu bavit s 90 procenty lidí.
Myslím, že je důležité zmínit i trestní oznámení, které na něj podala jeho přítelkyně, podle něhož se dopouštěl domácího násilí a jednoho znásilnění. A teď ČT informovala, že policie oznámení odložila kvůli promlčení.
Sama jsem byla obětí sexuálního násilí. Proto vím, že není radno tyto věci zlehčovat. Přesto: vždycky budu hájit presumpci nevinny a nechám vyšetřování na policejních orgánech. Stejně tak jsem to udělala i v případě Filipa Turka. To, že policie případ odložila, je pro mě důkazem, který hraje v Turkův prospěch - kdyby důkazy mluvily jasně proti němu, nestalo by se tak. Ženy mají v rukou zbraň zničit libovolného muže. A není dle mého náhodou, že obvinění padlo až v době, kdy se stal Filip politicky aktivním. A nejvyhledávanějším klíčovým slovem na českém internetu.
Mimochodem, také jste volila Petra Pavla?
Já jsem na rovinu už v době volby říkala, že vhodím prázdnou obálku,
protože já nevolím komunisty. Což jsem taky udělala. Ale měla jsem s Petrem Pavlem vždy dobrý vztah. Jeho nadace dokonce přispěla v době covidu na projekt, který jsem vedla, kdy jsme šili roušky do nemocnic pro děti a pro seniory a suplovali stát.
Zajímalo by mě, jestli vnímáte i jeho život po roce 1989, kdy mnoho let zastupoval demokratickou zemi, fakticky za ni bojoval, získal významné ocenění za hrdinství.
Vnímám i toto, já ho nijak za minulost neodsuzuji, ale prostě jsem ho nevolila. Nikoho nesoudím, jak se říká, nechodili jsme v jejich botách. Ale postojem k Filipu Turkovi mě samozřejmě zklamal.
„Přestala jsem Petru Fialovi věřit“
Pokud vím, provozovala jste několik let bar...
Na něj jsem opravdu hrdá, jmenoval se Bar Behind the Curtain, otevřela jsem ho a dlouhodobě ho budovala, od radnice Prahy 3 jsem získala cenu nejlepší podnik této městské části v kategorii barů. Pořádala jsem tam přes deset let vzdělávací eventy i autorská čtení, například u nás začínal známý projekt „Poezie, vole!“. Dnes už podnik nemám.
Jak se stane, že se někdo takový jako vy dá na politiku a v roce 2021 je u založení Společnosti pro obranu svobodu projevu? Což je společnost, která vyvolává hodně velké kontroverze, má příznivce, ale i spoustu kritiků.
Mě veřejné dění zajímalo dlouho, už někdy kolem roku 2013 jsem začala psát na blogy, vyjadřovala jsem se k běžným věcem kolem nás, například k tématům feminismu, genderu, k volbám, různým médiím. Což souviselo i s tím, že jsem se v rámci vysoké školy, kdy jsem studovala Pedagogickou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci, věnovala lektorské činnosti ve společnosti Seznam.cz. Následně jsem dělala analýzu médií v Newton Media a poté jsem pracovala ve společnosti Karla Janečka, kde jsem dělala od vedoucí vzdělávacího oddělení po PR a tiskovou mluvčí. Nyní studuji politologii na CEVRO, kde mám na rok přerušené studium.
Ale proč jste spoluzakládala zmiňovanou společnost, nebo v roce 2022 televizi V.O.X. TV, nebo jste se stala členkou Konzervativní strany? Proč jste šla zrovna tímto směrem?
Nevím, jestli si ji pamatujete, ale mně byly blízké názory konzervativní političky Aleny Hromádkové, která už bohužel zemřela. Někteří ji nazývali takovou českou Margaret Thatcherovou. Mně byl vždycky cizí radikální aktivismus, který k nám přicházel ze Západu, nelíbila se mi obrovsky otevřená náruč, s níž byli vítáni všichni migranti. Přišlo mi, že se v tom levicově liberálním aktivismu začínáme ztrácet.
Já si ji dokonce pamatuji z české politiky jako předsedkyni Demokratické unie, to byla hodně pravicová politička. Proč jste nešla do ODS, ale do Konzervativní strany a pak až k Motoristům, byť nejste jejich členka?
V tomto asi sehrálo důležitou roli první zvolení Donalda Trumpa
americkým prezidentem v roce 2017. Když jsem mluvila s lidmi žijícími v
USA, přibližovali mi tamní atmosféru: rozdělenou společnost, kulturní
války. Třeba i to, jak se lidé přestávají bavit s lidmi, kteří volí jinak.
Vznikala „atmosféra strachu“, kterou jsem pak začala pociťovat i v dalších západních zemí.
Ale cítila jste něco takového i v naší zemi? Já jsem přesvědčený, že žijeme v jedné z nejvíce svobodných zemí na světě.
Slýchávala jsem o zmiňované atmosféře strachu v naší zemi před rokem 1989 od rodičů a prarodičů, a i proto jsem považovala svobodu slova za zásadní pilíř demokracie. Nechtěla jsem, aby se něco podobného dostalo v dnešní době i nám. Byla jsem přesvědčená, že za svobodu slova se má bojovat i preventivně. Proto jsem stála například u založení Společnosti pro ochranu svobody projevu. Vystupovali jsme proti omezování svobody slova především na internetu.
Asi bychom vedli dlouhou polemiku o tom, jestli je taková společnost třeba v zemi s tak vysokou svobodou projevu, jako je Česko, ale řekněte mi, proč jste nešla do ODS, kde nepochybně nějací konzervativci jsou?
To by bylo také na dlouhé povídání, protože já se snažila zachránit v roce 2017 farmářské trhy na Praze 3, které si ODS snažila přihrát jako malou domů pro sobě spřátelené lidi. Tehdy jsem poprvé v životě vystoupila veřejně na zastupitelstvu a cítila podporu veřejnosti, kdy mi někteří lidé říkali: „To je naše žižkovská Johanka z Arku, ta se nebála za nás postavit.“ Cítila jsem jejich obrovský vděk, začala jsem zvažovat politické působení, ale trvalo mi, než jsem někam vstoupila, protože mi chyběla skutečně konzervativní strana.
ODS to tedy z vašeho pohledu nemohla být.
Nemohla, protože jsem měla zmiňované špatné zkušenosti, slyšela jsem o více malých domů a já nechtěla do „mafiánské strany“. Navíc jsem sledovala přerod ODS v takovou tu spíš progresivněji liberální stranu, což mi bylo líto, protože jsem předsedu Petra Fialu měla ráda a četla jsem jeho knihy. A dodneška se k některým textům v jeho knihách vracím.
Fakt jste ho četla?
Ano, dodneška dokonce odebírám časopis Kontexty, který vydává jeho institut Pravý břeh. A dodnes si i kupuju hodně knížek, které tento institut vydává. Zároveň jsem pozorovala, že Petr Fiala, další představitelé ODS i někteří řadoví členové skutečně couvají z konzervativních hodnot. Přitom jsem například potkala na letní škole Občanského institutu Romana Jocha a europoslance ODS Alexandra Vondru, který byl ze mě nadšený, líbilo se mu například to, že jsem výřečná, a řekl mi, že by byl rád, kdybych se třeba do ODS přidala.
Když byste ještě řekla, že vám jsou blízké knihy předsedy strany, tak byste měla velké plus.
Jenže Petr Fiala se změnil, dělal jinou politiku, než jak o ní psal.
Kdysi jsem s ním na toto téma dělal rozhovor, tvrdil, že se nezměnil, že se například změnila Evropská unie směrem, o kterém psal.
Já mám na to úplně jiný pohled, Evropská unie se dál a dál zhoršuje z mého konzervativního pohledu. Já jsem přestala Petru Fialovi věřit. Jsem jinde než on.
Česká televize je neobjektivní, soudí Sedláčková
No ale jak prožíváte to, že jste „zakotvila“ ve vládě s Andrejem Babišem, Tomiem Okamurou, s ANO a SPD? Nevypadá to, že byste hlídali Babiše, jak jste jako Motoristé slibovali v předvolební kampani...
Navenek to tak nemusí působit, ale my ho skutečně hlídáme, není to vidět, protože se to děje na uzavřených stranických jednáních, ale vystupujeme proti řadě věcí.
Například?
Například jsme se postavili proti nápadu zamezit přístupu na sociální sítě mládeži do 15 let, nelíbily se nám návrhy na omezení alkoholu a další věci. Měla jsem mnohem větší obavy z vládnutí v této koalici, než jak to vypadá v realitě.
Vláda má podle průzkumů bídnou podporu asi čtvrtiny lidí, celá řada jejích kroků vyvolává odpor, mnoho lidí má o Česko obavy, s nelibostí nesou postup vlády vůči veřejnoprávním médiím, neziskovým organizacím, nebo protestují proti rozvolňování pravidel se zacházením se státní pokladnou. Co vy na to?
Že věci jsou mnohdy jinak, než o nich píše většina médií. Pokud jde o zmiňovaná média, tak především Česká televize je neobjektivní, mohla bych vám dát pro to mnoho a mnoho důkazů. U neziskovek se nikdo nechystá na takový boj, jak to bylo líčeno, a u státního rozpočtu se snažíme řešit důsledky něčeho, co vzniklo u minulé vlády.
Opět by to bylo na velkou debatu, na kterou nemáme čas ani prostor. Ale zastavme se na chvíli u České televize, co vám na ní vadí?
Vadí mi to, že dává najevo svou názorovou blízkost dnes opozičním stranám a různým iniciativám. Třeba když vysílala demonstraci Milionu chvilek pro demokracii a k tomu měla ve vysílání asi osm komentátorů, z nichž všichni byli jednoho zaměření.
Nevím, jestli to tak bylo, byl jsem jako novinář přímo na demonstraci a přinášel objektivní zpravodajství, ale sama víte, že mnohdy jsou na ČT zastoupení politici různých názorů, každý den jich tam vidím několik.
Ano, jsou pořady, kde tomu tak je, ale zároveň vám s klidem dám seznam připomínek, kde je tomu jinak.
Ale i kdyby tomu tak případně bylo, je to důvod dát placení těchto médií pod státní rozpočet, a tedy pod vliv vládnoucích politiků? A ještě za situace, kdy jste rušení poplatků neměli jako Motoristé v programu?
To máte pravdu, neměli jsme to v programu, ale měli jsme v něm, že se zasloužíme o vyváženost vysílání. Když jsem chodila do předvolebních debat, protože Oto Klempíř ještě u nás nebyl, tak jsem upozorňovala: „Veřejnoprávní média bohužel nebudou chtít garantovat vyváženost, a proto se obávám, že jim poplatky stejně vezmeme.“
Jakou mají ale souvislost poplatky a údajná nevyváženost?
Já jako občan nechci odvádět poplatky médiu, které mě informuje nevyváženě. A myslím, že to tak má většina veřejnosti.
Zase jsme u toho, že každý vidíme vyváženost těchto médií odlišně. Podle průzkumů je ale důvěryhodnost těchto médií vysoká.
Ale já tvrdím, že neinformují vyváženě. Pokud by dodržovala vlastní kodexy mimo jiné o své vyváženosti, tak bych neměla s poplatky problém. Nemůžeme nutit voliče platit veřejnoprávní média, která je ve společnosti nezastupují.
Pak ale tato média chcete potrestat odebráním poplatků.
Není to trest, je to poptávka od občanů.
Je ale až tak velká?
U našich voličů stoprocentně.
Gabriela Sedláčková patří u Motoristů sobě ke zdánlivě nenápadným lidem. Nepřitahuje pozornost kontroverzními výroky, neútočí po vzoru některých svých kolegů ostrým stylem na své oponenty, pro Motoristy je ale velmi důležitá.
Kromě jiného má značné mediální zkušenosti, dokáže vystupovat na veřejnosti a například pro poslance Filipa Turka je doslova jeho pravou rukou při „žehlení“ různých jeho problémů.
Sedláčková je známá kromě poslancování především z působení ve Společnosti pro obranu svobody projevu a pořádání Konzervativního kempu. Než se ale dala na politiku a veřejné působení, byla známá zejména na pražském Žižkově díky tomu, že tam dlouhodobě budovala Bar Behind the Curtain, který získal od radnice ocenění jako nejlepší podnik na Praze 3 v kategorii barů. Mimo jiné v něm pořádala přes deset let vzdělávací eventy i autorská čtení.
V době covidu bar přebudovala v Rouškodílnu, ve které ona a její spolupracovníci ušili tisíce roušek, které rozdávali nejenom prostřednictvím infocentra Prahy 3, ale sami je vozili do nemocnic a seniorům společně s jídlem a dezinfekcí. I díky tomu byla zapsána za všechny dobrovolníky do Knihy cti na Praze 3.
Pokud jde o Poslaneckou sněmovnu, ze všeho nejvíce se patrně podílí na úpravách zákona DSA, který je třeba převzít z EU. „Chceme co nejvíc přiškrtit eurounijní snahu brát nám svobodu slova, protože naše národní zákony jsou v této věci mírnější než u západních sousedních států,“ tvrdí Sedláčková, která s úsměvem dodává, že je možná sněmovní rekordmankou v počtu výborů (je ve třech, což je maximum), podvýborů (v jedenácti), komisí (tři) a delegací (jedna) a meziparlamentních skupin (jedenáct). „V každém takovém výboru je práce opravdu velká spousta,“ říká.
Sdílet
Nejnovější videa
