Praha - Ten registr sice obsahuje deset tisíc jmen, přesto na něj pohodlně stačí dva úředníci. Kolonky drtivé většiny dotazníků jsou totiž prázdné.
Řeč je o registru, ve kterém se evidují majetky českých ředitelů škol. I na ně se letos vztahuje povinnost přiznat veřejnosti své příjmy. Tak, aby nedošlo k případnému střetu zájmů. Hospodaří totiž s veřejnými penězi.
Do konce června museli na adresu ministerstva školství poslat formuláře hlavy škol středních, základních i mateřských - byť s jednou třídou na vesnici.
Nyní je musí úředníci umístit na web.
Ti lidé mají jen dluhy
"Je to naprostá hloupost, ti lidé mají jen dluhy," vrtí hlavou Ivana Juřicová - úřednice, která má čestná přiznání na ministerstvu školství na starosti.
Sedí v malé kanceláři se dvěma stoly, na každém z nich se tyčí několik stohů formulářů. Všechny jsou pečlivě sepnuté a vybavené školním razítkem. Mělo by jich být zhruba deset tisíc. Stejně jako je v Česku škol, a tedy i ředitelů.
Podle Juřicové jich ale tolik nebude. "Řada ředitelů si zákon vyložila tak, že se jich netýká," vysvětluje Tomáš Bouška z tiskového oddělení ministerstva.
Co přiznávají ředitelé škol?
Přiznání majetku
Ředitelé mateřských, základních a středních škol musí přiznat, jestli v roce 2008:
- podnikali, seděli v nějaké dozorčí radě, byli společníky ve firmě nebo měli nějaký jiný příjem
- získali nemovitost, jak a za kolik
- získali movitý majetek v celkové výši nad půl milionu korun
- získali cenné papíry v ceně nad 50 tisíc korun
- získali podíl v obchodní společnosti v hodnotě nad 50 tisíc korun
- získali dary v souhrnné hodnotě nad 100 tisíc korun
- měli nesplacené půjčky
Další podle něj pošlou přiznání se zpožděním. Do poslední chvíle totiž nevěřili, že by se exministrovi školství Ondřeji Liškovi nepodařilo prosadit pro ředitele škol v zákoně výjimku.
Ale stalo se. Liškovu novelu senátoři poslancům vrátili s tím, že zvýhodňuje ředitele škol oproti jiným státním zaměstnancům.
Přitom už v loňském roce zákonodárci od majetkového striptýzu osvobodili soudce a státní zástupce.
Na sprostý lid má být přísnost
"Na sprostý lid má být jednoduše přísnost," okomentoval to ironicky ředitel brněnské Střední školy umění a designu Pavel Luffer.
Nekoupil nemovitost, ani movitý majetek v hodnotě nad půl milionu korun. Neinvestoval do cenných papírů, nepodnikal, neseděl v žádné dozorčí radě. Darem dostal tak maximálně propisku a jezdí dvanáct let starým autem. Všechno proto proškrtává.
Až v posledním odstavci může hrdě přiznat svůj dvoumilionový úvěr na dům.
Leasing na auto. Ojeté
Podobně vypadají čestná prohlášení drtivé většiny jeho kolegů. Ředitelé škol přiznávají leasing na auto, ti majetnější dokonce auto nové. Někteří sice mají dům, téměř vždy se ale k němu váže tučný hypoteční úvěr.
"S manželem jsme v osmdesátých letech postavili rodinný dům za dva miliony," vyplnila kolonku o vlastnických právech k nemovitému majetku ředitelka jedné venkovské mateřinky.
Její kolegyně ze školky kousek o německých hranic vlastní dvě garáže. Kromě toho, že řediteluje, má totiž i poradnu pro děti s poruchami.
Soudci nemusejí, ředitelé škol ano
To, jestli některý z ředitelů přece jen není ve střetu zájmů, ale nikdo nekontroluje. "My to nečteme, zkontrolujeme jen základní údaje z přední strany. To znamená jméno a identifikační číslo školy. Další údaje vlastně ani jak zkontrolovat nemáme. To musí udělat veřejnost na internetu," popisuje úřednice.
Do registru na internetu smí nahlížet každý, kdo by měl podezření na případný střet zájmů. Stačí, když vyplní písemnou žádost. Ministerstvo školství pak žadateli pošle přístupový kód.
Povinné majetkové přiznání pro ředitele škol zavedl právě zákon o střetu zájmů. Jeho smyslem je odhalit případné nekalé praktiky u politiků a vysokých státních úředníků. Poslanci povinnost podávat přiznání loni na jaře rozšířili i na nižší státní zaměstnance.
