Jan Pačes | Foto: Blahoslav Baťa

Molekulární genetik Jan Pačes, Ústav molekulární genetiky Akademie věd

Svým způsobem se ke koronaviru jako ke chřipce již chováme. Když v roce 1995 zasáhla Česko epidemie chřipkového kmenu H3N2, také se ve špičce před Vánoci zavíraly školy, jenom se tomu tenkrát říkalo chřipkové prázdniny, ne lockdown. Nemocnice zakázaly návštěvy.

Ukazovaly se statistiky, že v proočkovaných skupinách obyvatel je méně nemocných. V novinách se diskutovalo o tom, že pacienti umírají na zápal plic, a ne na chřipku. Nadúmrtí bylo tenkrát asi šest tisíc, tedy zhruba čtyřikrát více než v jiných letech. Ale možná z toho důvodu, že chřipka zabíjí častěji nejenom nejstarší věkové kategorie, ale bohužel i ty nejmladší, nebyly tou dobou proti opatřením žádné výraznější protesty. Alespoň si žádné nevybavuji.

Opatření proti všem virovým respiračním infekčním nemocem jsou podobná. A přísnost opatření souvisí, nebo by měla, s množstvím infikovaných a nebezpečností onemocnění. Dokud na covid v Česku denně umírá okolo 50 lidí, neměli bychom podle mě na ochranu obyvatelstva rezignovat. Až, a hlavně jestli, bude covid stejně častý jako chřipka a dopady onemocnění na společnost budou srovnatelné, pak se budeme ke koronaviru chovat stejně. Ale protože se chřipka a covid neléčí stejně, budou lékaři do budoucna stejně potřebovat testy, aby rozpoznali, proti kterému z virů mají bojovat.

Myslím, že na jaře nebo v létě, až virová nálož v populaci poklesne, tak to bude ten pravý okamžik. Uvidíme, jestli na podzim přijdou znovu nějaká opatření. Odhaduji, že například roušky se v MHD budou nosit. Ty ostatně pomáhají proti oběma nemocem, takže dvě mouchy jednou ranou.