Krajina stepního či savanovitého typu, kde převažují trávy a byliny, zarůstá dřevinami, hlavně keři. Podle ředitele ochranářské společnosti Česká krajina Dalibora Dostála patří k nejohroženějšímu typu české krajiny a rozrůstání keřů ji může ohrozit. Podle něj je to následek klimatické změny, která prodlužuje vegetační sezonu a rozšiřuje tak oblast, kde mohou keře růst.
Křoviny dokážou lépe využít i jiné faktory, které se změnou klimatu mění. Rostou rychleji a jsou vyšší než byliny, které by jim mohly konkurovat. Nižší rostliny zastíní a ty pak nemohou získávat živiny fotosyntézou. Zároveň keře produkují semena již v mladém věku a rychle se šíří na velké vzdálenosti pomocí větru či ptáků. Navíc jsou zpravidla poměrně odolné vůči suchu a dokážou rychle regenerovat z kořenů či pařízků, v čemž mají navrch nad stromy.
Vědci z Akademie věd podrobně analyzovali křoviny například v bývalém vojenském prostoru v Milovicích ve středních Čechách. "Vyšlo nám, že ačkoliv plochy bývalých cvičišť zarůstají už třicet let, tak v posledních letech dochází ke zlomu, kdy křoviny exponenciálně vzrostly v pokryvnosti," osvětlil Miloslav Jirků z Biologického centra Akademie věd.
Kvůli změně klimatu keře rychleji rostou. "Vyšší koncentrace oxidu uhličitého a dusíkatých látek v atmosféře, které jsou také způsobené spalováním fosilních paliv, fungují jako hnojení ze vzduchu," popsal Jirků. Podle něj se keře rozšiřují v posledních desítkách let. Umí využít vyšší koncentraci oxidu uhličitého lépe než trávy, které dřevinám konkurují v zarůstání nepoužívaných luk.
Podle Jirků se jedná o fenomén, kdy na plochách o velikosti stovek hektarů rostou převážně keře. "Za 30 let se na místech, kde probíhal čistě přírodní vývoj, neujal jediný dub, ačkoliv jsou obklopená dubovým lesem," doplnil vědec s tím, že ve vlhkých oblastech časem zvítězí stromy, v sušších převládnou právě keře.
Křoviny ohrožují biodiverzitu
Rozšiřování keřů podle vědců není dobré, protože právě stepní a savanovité typy krajin jsou druhově nejpestřejší v Česku. "Byť jsou to malé plochy, jsou nejpestřejší a nejcennější částí naší krajiny. Žije v nich více druhů hmyzu a rostlin než v lesích," řekl Dostál. Tyto oblasti byly přitom v Česku kdysi dávno velmi rozšířené. "Při nástupu zemědělství člověk tento typ krajiny jako první přeměnil na zemědělskou půdu," upozornil Dostál. V současnosti jsou zejména v okolí řek.
Rozsáhlé keřové porosty navíc narušují vodní bilanci v krajině, vysušují půdu, a proto se například nedoplňuje podzemní voda. Když porost křovin zhoustne a ztmavne, bylinné patro prakticky zmizí a s ním i biodiverzita. Zároveň s tím se snižuje úživnost krajiny pro býložravce a s nimi mizí i predátoři.
Bojovat s rozrůstajícími se křovinami bude podle vědců výzvou. Podle Jirků je nejefektivnější kombinace pastvy a mechanického odstraňování vzrostlých keřů. Jelikož většina pionýrských keřů, jako jsou šípky, plané růže či hlohy, by při prořezávání znovu vyrašila z kořenů či pařízků, je podle něj lepší keře vytrhat ze země. To samozřejmě není dost dobře možné.
Podle Dostála se tam, kde se v minulosti vyskytovala velká stáda velkých kopytníků, dokázala udržet buď otevřená nebo parkovitá krajina, tedy ta, kde stromy a keře rostou minimálně. Pasoucí se býložravci spasou rašící keře, ale těm už vzrostlým výrazně neublíží. "Nebylo by od věci pomoct si i ohněm," poznamenal Jirků.
"Člověk krajinu vypaloval po tisíciletí, v posledních desítkách let je však tendence omezovat člověkem založené i přirozené požáry," popsal Jirků. Nicméně plošné vypalování porostů je v Česku zakázané zákonem.
Jirků však upozorňuje, že by kontrolované vypalování spolu s pastvou býložravců a mechanickém odstraňováním keřů pomohlo zachování otevřené krajiny. Pionýrské dřeviny jsou sice odolné vůči ožírání od zvířat i relativně odolné proti ohni a zásahu člověka, ale kombinace všech tří faktorů by mohla mít zásadní vliv.
Podle vědců to bude ovšem věčný boj. Náchylné oblasti je nutné kontrolovat a v případě rozrůstání keřů zasáhnout. A to i v nejpřísněji chráněných oblastech národních parků. "Není to tak, že by člověk zasahoval do přírody. Jenom napravuje něco, co sám způsobil vypouštěním skleníkových plynů, které křoviny podporují v růstu," dodal ředitel ochranářské společnosti Dalibor Dostál.
Lucie Záhorová z Agentury ochrany přírody a krajiny (AOPK) upozorňuje, že národní parky proti křovinám už zasahují. "Aby cenná území českých stepí a savan nezarůstala, je jedním ze způsobů péče i prořezávání náletových dřevin, včetně sečení a spásání," ujistila Záhorová.
Rozrůstání keřů se přitom pochopitelně netýká jen české přírody. "Podobný negativní proces sledují vědci po celém světě. Od Afriky po Ameriku a Austrálii," osvětlil Jirků. Analýzy satelitních snímků podle něj odhalily, že například ve východoafrických savanách nebo arktické tundře se od 80. let minulého století rozšířily keřnaté porosty o 20 až 30 procent. "Planeta je tak rok od roku zelenější, a také hořlavější, jak ukazují nezvykle katastrofické požáry v různých částech světa," vylíčil Jirků.
V některých zemích může rozrůstání keřů ovlivnit i hospodaření. "Tam, kde je živočišná produkce základem ekonomiky, to může být velký problém. Například v suchých oblastech Afriky, Austrálie nebo i jižní Evropy jsou příčinou narůstajících ekonomických ztrát," dodal Jirků.
