Když se neshodnou generace

V Poslanecké sněmovně leží zákon o sňatcích stejnopohlavních párů a zákonodárci se nad ním rozřadili do poměrně nesmiřitelných sekcí. „Ve 21. století bychom měli mít všichni stejná práva, nikoli je rozdělovat podle sexuální orientace,“ je přesvědčena předsedkyně TOP 09 Markéta Pekarová Adamová. Ministr za stejnou stranu – Vlastimil Válek – ale naopak podepsal návrh, aby ústava napříště manželství vymezovala výhradně jako svazek mezi mužem a ženou.

Ač oba dva nosí stejný politický dres, je mezi nimi jeden výrazný rozdíl – věkový. Pekarové je 38, Válkovi 62. Výmluvně tak shodou okolností reprezentují zdejší celospolečenské rozložení: Lidé mezi 18 a 29 lety jsou většinově pro, aby se homosexuálním párům dostalo stejných práv jako heterosexuálům. S přibývajícím věkem ale tento souhlas klesá. V kategorii do 44 let už je znatelně nižší, ještě menší ve skupině do 59 let a lidé starší 60 let už jsou většinově proti.

Podle ředitele výzkumu agentury STEM Jaromíra Mazáka není role věku v pohledu na tuto otázku překvapivá. „Příklon k manželství stejnopohlavních párů je fenoménem posledních dekád. Teprve v roce 2001 Nizozemí jako první na světě zpřístupnilo právo na sňatek všem párům bez ohledu na pohlaví.

Sociolog Jaromír Mazák, ředitel výzkumu agentury STEM. Foto: Jakub Plíhal

Dnes už je takových zemí přes třicet. A například v USA podpora manželství homosexuálů vystřelila během posledního čtvrtstoletí z 25 procent na 70,“ přibližuje Mazák.

Dodává pak, že v Česku nejde o téma, které by štěpilo jen generace, nýbrž viditelně také veřejnost a politickou reprezentaci. „Ta možná právě i kvůli svému věkovému složení zatím výzvy k uzákonění stejnopohlavních svazků nevyslyšela.“

Věk nás naopak příliš nerozděluje v pohledu na to, do jaké míry jsou v Česku zneužívány sociální dávky a do jaké míry naopak míří především k potřebným, v postojích k uprchlíkům z Ukrajiny ani v otázce, zda má být zdravotní péče rovná pro všechny, nebo má existovat i možnost si připlatit za lepší.

Rovné příležitosti žen. Ale jen dle mužů

Otázku, zda mají v Česku ženy stejné příležitosti jako muži, vykreslují souhrnné výsledky šetření jako společensky jen středně štěpivou. Existuje však velký rozdíl v tom, jak ji vnímají obě pohlaví. Ukázalo se dokonce, že na žádné jiné zkoumané téma se v Česku nedívají rozdílněji. Pánové si myslí, že dámy mají stejné příležitosti, ony samy vnímají svou situaci jinak. „Rozdíl v postojích samozřejmě není překvapivý. Za povšimnutí ale stojí, že zatímco muži se přiklánějí k postoji, že příležitosti pro obě pohlaví jsou stejné, ženy zastávají převážně nevyhraněnou pozici, která se mírně svažuje k postoji, že jejich šance jsou přece jen o něco horší,“ shrnuje sociolog Mazák.

Pohlaví výrazně ovlivňuje také pohled na homosexuální manželství (ženy jsou liberálnější) či na přijímání ukrajinských uprchlíků (ženy jsou odmítavější). V drtivé většině případů se ale české ženy a čeští muži shodují.

„Dlouhodobě víme, že pohlaví, ač je asi nejčastěji zmiňovaným kritériem diverzity, českou společnost příliš neštěpí. A to ani politicky – zpravidla bývají jen velmi malé rozdíly v tom, jakou podporu mají jednotlivé strany u žen a jakou u mužů,“ říká Jaromír Mazák.

Čím nižší vzdělání, tím větší nechuť k unii

Kdyby se nyní v Česku hlasovalo o vystoupení z Evropské unie, pravděpodobně by na něj ve finále nedošlo. Podpora členství je ale v populaci rozložena velmi nerovnoměrně. Vysokoškoláci jsou drtivě pro setrvání. Středoškoláci s maturitou také, ale zjevně již s menším odhodláním. Lidé se střední školou bez maturity a se základním vzděláním pak už tíhnou k czexitu.

Vzdělání společnost štěpí i v pohledu na řadu dalších témat. Lidé, kteří ukončili školní docházku bez maturity, mají například za to, že Česko potřebuje silného vůdce, zatímco vysokoškoláci jsou spokojeni se zastupitelskou demokracií. Čím nižšího vzdělání kdo dosáhl, tím menší je také jeho souhlas s přijímáním uprchlíků z Ukrajiny a s imigrací obecně.

Čas strávený ve škole naopak vůbec není podstatný v pohledu lidí na klimatickou změnu, na to, co si myslí o vlivu velkých ekonomických hráčů na chod státu, ani na přesvědčení, že nejrůznější sociální podpory si člověk musí nejprve zasloužit. Velkou shodu napříč všemi stupni vzdělání vykazuje také názor na stejnopohlavní sňatky, u nějž jsme jinak viděli, jak silně dokáže štěpit věkové kategorie.

„Naše podrobnější analýzy ukazují zajímavou věc. Zatímco u nejmladší skupiny vyšší vzdělání vede k liberálnějším postojům vůči manželstvím stejnopohlavních párů, u dříve narozených vidíme dokonce mírně obrácený vliv, kdy lidé s diplomem jsou maličko konzervativnější. V průměru z toho pak vychází, že vzdělání nemá vliv,“ komentuje výsledky Jaromír Mazák.

Chudší vidí Česko temněji

Do názorů Čechů se mírně promítají i mnohé další charakteristiky, například velikost obce, v níž žijí. Z těch opravdu podstatných ale zbývá už jen jedna: materiální zajištění.

Chudí mnohé štěpící linie vnímají jinak než bohatí. A neprojevuje se to jen v konkrétních sociálních a ekonomických otázkách, ale i v mnoha hodnotových. Zatímco bohatí berou vývoj po roce 1989 jako pozitivní, průměrně zajištění už jsou skeptičtější a nemajetní jsou pak rovnou přesvědčeni, že vše jde špatným směrem.

Jak moc se aktuální osobní situace promítá do celkového hodnocení poměrů v zemi, připomíná ředitel STEM Martin Buchtík: „Ukazuje se, že polistopadový vývoj silně posuzujeme podle toho, jak jsme úspěšní či jak si myslíme, že budou mít šanci být úspěšné naše děti.“

Chudší jsou také silně negativně naladěni vůči Evropské unii, přijímání ukrajinských uprchlíků, imigraci i očkování proti covidu. A cíl, aby se Česko stalo pevnou součástí Západu, už pro ně přestal být atraktivní.